V pondělí 23. ledna odpoledne byly vyhlášeny nominace na Ceny Thálie 2011. Tyto ceny jsou každoročně udělovány Hereckou asociací za mimořadné jevištní výkony v oblasti divadelního umění. V nejužší trojici v kategorii Činohra ženy je nominována i herečka ostravské Komorní scény Aréna Alena Sasínová-Polarczyk za roli Paní Snelgravové v inscenaci Blecha, která měla premiéru v listopadu 2011.
Vyhlášení Cen Thálie 2011 se uskuteční v sobotu 24. března od 20 hodin v pražském Národním divadle a slavnostní ceremoniál odvysílá v přímém přenosu Česká televize.
Protože Alena Sasínová-Polarczyk se v pondělí vyhlašování nominací v Praze osobně zúčastnila, položila jsem jí několik otázek.
Ceny Thálie uděluje Herecká asociace, jsou tedy oceněním od kolegů – jakou mají vlastně pro herce cenu?
„Je to velká satisfakce. Ceny jsou díky přímému přenosu v televizi viditelné. Jde o „kolegiální“ aktivitu. Thálie jsou umělecké ceny a tím jsou výjimečné. Přestože je občas někteří kolegové shazují, tak každý, kdo se na prknech Národního divadla octne, musí být poctěn a potěšen. Navíc, pokud se dostane do té nejužší trojice někdo z regionu, je to o to větší úspěch – přeci jen je na nás z Prahy méně vidět. Je to v podstatě zadostiučinění pro všechny herečky z mimopražských divadel – a že jich je mnoho opravdu výtečných.“
Jaký je to pocit, být jedna ze tří nejlepších? To už je skoro, jako stát na té pomyslné bedně vítězů, ne?
„Je to tak. Bylo 30. prosince, volalo nějaké cizí číslo – a já cizí čísla většinou nezvedám. Ale nevím, proč, zvedla jsem a ozvalo se: „Tady Herecká asociace, máte čas hovořit?“. První, co mě napadlo, nemám zaplacené členské příspěvky…“
…tak už volají, že mě s koncem roku vyškrtávají…
„Přesně tak… Ale když ti oznámí nominaci, v tu chvíli stojíš v Národním a máš Thálii v ruce! Krásný pocit… Pak už to neřeším, je mi to jedno, protože ten pocit jsem si už prožila. Ale ta první chvíle, to byl šok. Za co mě nominují? A když řekli, že za Blechu, spadla mi brada, to jsem nečekala, protože její premiéra byla teprve nedávno.“
Ve stejné situaci jsi byla i před 4 lety, kdy jsi se do nejužších nominací dostala společně se Simonou Stašovou a Helenou Dvořákovou. Thálii tenkrát dostala Simona Stašová. Jak jsi to tehdy tipovala?
„To, kdo je konkurentem, se člověk dozví až na nominační tiskovce. Takže, když jsme se tam potkaly před čtyřmi lety, bylo mi jasné, že Simona je těžký kalibr, i když ona mi tehdy řekla: „Hmmm, mám vážnou konkurenci…“ Ale tušila jsem, že Thálii dostane ona za Drobečky z perníku. Vedle toho mi přišla Arkadina jako nudná role.“
S Helenou Dvořákovou se potkáváš opět. Co ti intuice napovídá dnes? Jak to dopadne letos?
„Letos? Nemám představu. Helena je nominována potřetí, tak by si to určitě zasloužila. Může to směřovat k ní, ale faktem je, že pořád je 33,3333333 % naděje pro každou z nás.“
Herci jsou mnohdy oceňováni, či získají popularitu za role, kterých si oni sami třeba tolik nepovažují a mají pocit, že hráli jiné, lepší, kterých si ale nikdo nevšiml. Před čtyřmi roky jsi byla nominována za Arkadinu v Rackovi, nyní za paní Snelgravovou v Bleše – jaký máš k těm rolím vztah? Jsou ony pro tebe ty „tháliové“?
„Blecha byla týmová práce a vůbec by mě nenapadlo, že mě za paní Snelgravovou nominují. Arkadina, to bylo jiné. Je to role, u které by se nominace předpokládala. Ale tohle je těžké odhadnout a mnohdy člověka překvapí, jak to vidí ti druzí. Protože byly krásné role v krásných inscenacích – Služky – za ty jsem se mimochodem dostala do širší nominace na Thálii – Prezidentky, Vlci, Višňový sad. To byly velké, fatální role. Jenže třeba jen pro mě – a jiný tu inscenaci uvidí a řekne: nuda. Je to nevyzpytatelné.“
Tím, že jsi v nejužší nominaci, je jasné, že musíš mít připravenu děkovnou řeč – už na ní děláš?
„Samozřejmě, že jdeš po ulici a napadá tě – ty jo, co když opravdu tam zazní moje jméno… Takže co? Samozřejmě poděkuji kolegům, Peterovi Gáborovi, určitě svému guru, režiséru Josefu Janíkovi, který mi dal u Bezručů vysokou školu herectví a Aréně, za těch krásných pět let a za ty příležitosti.“
A co jsi si připravovala před těmi čtyřmi lety k Arkadině?
„To jsem se nepřipravovala vůbec. Vůbec. Já jsem na sto procent věděla, že tam bude stát Simona. A kdyby ne, tak bych tehdy byla v háji (smích).“
Změní taková cena něco v životě herce?
„V mém případě a s mou povahou to neudělá nic. Ale jsou lidi, které to změní, bohužel. Ten nos jim naroste. Nicméně určitě ve chvíli, kdy tvé jméno během slavnostního večera zazní a jdeš si pro tu cenu, máš pocit, že stoupáš na Olymp.“
Čistě ženská otázka – už víš, jaké šaty si na slavnostní vyhlašování do ND vezmeš?
„Nevím, zatím vůbec. Já jsem nad tím ještě ani neměla čas přemýšlet, protože po premiéře S nadějí, i bez ní jsem měla jen den volna, pak jela do Prahy na vyhlášení nominací a od úterý už zase zkoušíme novou inscenaci. Ale protože miluji černou, tak to bude určitě nějaký černý základ – a zbytek se uvidí.“
Alice Taussiková
Na snímku Alena Sasínová-Polarczyk v inscenaci Blecha
Vloženo 26. ledna 2012