O překladech Jaroslava Haška do polštiny s prof. Witoldem Nawrockým

Ve dnech 5.-6. června 2009 jsem měl příležitost zúčastnit se aktivně konference Obce spisovatelů Humor a satira v české literatuře, které byl přítomen mj. vnuk spisovatele Jaroslava Haška – Richard Hašek a na slovo vzatý haškolog dr. Pavel Gan z univerzity v Göttingenu, autor dokumentárního románu Osudy humoristy Jaroslava Haška v říši carů a komisařů i doma v Čechách (Atlantis, 2003). Richard Hašek se mimo jiné zmi?oval o tom, jak obtížně je přeložitelný titul románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války do cizích jazyků, neboť se málokdy podaří přeložit pojem „osud“ v plurálu. Upozornil jsem na skutečnost, že do polštiny byl tento titul přeložen dvakrát, jednou Pawłem Hulkou-?askowským jako Przygody dobrego wojaka Szwejka podczas wojny światowej (1931) a podruhé Józefem Waczkówem jako Dole i niedole dzielnego żołnierza Szwejka podczas wojny światowej (1991), jenž podle svých slov usiloval o to, aby čtenářům přiblížil ironičnost originálu namísto dobrosrdečnosti, jejíž atmosféru měl vyvolávat dřívější překlad. První překlad titulu je adekvátnější originálu, kromě toho jsou „osudy“ správně přeloženy v plurálu jako „przygody“, přitom je překlad správný i kontextově, jelikož zde nejde o „osudy“ ve smyslu „losy“, ale o „příhody“ („przygody“). Připomněl jsem rovněž, že překladům z díla Jaroslava Haška do polštiny se věnoval i polský literární historik, bohemista Witold Nawrocki, jenž přeložil Neznámé osudy dobrého vojáka Švejka (Práce, 1983) a pak je vydal nejprve jako Nieznane przygody dobrego wojaka Szwejka i inne opowiadania (Katowice, Śląsk 1989) s ilustracemi Stanisława Klusky a poté v rozšířené podobě pod titulem Dziwne i nieznane przygody dobrego wojaka Szwejka oraz inne opowiadania (Warszawa, Verum, 2005) s ilustracemi Josefa Lady. Vzhledem k tomu, že znám z doby svého stipendijního pobytu na slavistice Slezské univerzity v Katovicích (Uniwersytet Śląski w Katowicach) v r. 2007 syna prof. Nawrockého, katovického sociologa dr. Tomasze Nawrockého, nebylo větším problémem požádat Witolda Nawrockého o in-line rozhovor na téma jeho fascinace Haškem, Čechami a českou literaturou.
Pane profesore, narodil jste se v roce 1934 v Poznani, které je centrem Velkopolska, tudíž bezprostředně s Českou republikou nehraničí, a to na rozdíl od Horního Slezska, v jehož kulturním a hospodářském centru Katovicích jste vystudoval polonistku a pak zde dlouhou dobu žil a profesně působil. Odkud se vzal Váš zájem o českou literaturu?
,,Vychoval jsem se v rodině s panslavistickými sklony, které vyplývaly z její protiněmecké národně-politické orientace. Povědomí o slovanských bratrech bylo pěstováno mezi velkopolskými Poláky, přičemž se nám Češi se svou spolkovou a pragmatickou orientací zdáli nejbližší. Takové přesvědčení bylo docela rozšířené v kruzích národní demokracie, k níž měli nejblíže moji dědové a strýci, kteří viděli nepřítele především v Němcích a zdroj síly k obraně vůči germanizaci hledali ve slovenské jednotě.“
To mi poněkud připomíná situaci na Těšínském Slezsku, kde byla populární hesla o slovanské vzájemnosti v době Jara národů mezi představiteli těšínské inteligence, například u Pawła Stalmacha.
,,Tak tomu bylo až do mých školních let, když jsem byl do roku 1945 členem organizace Prołuż a můj otec byl činovníkem Polskiego Związku Zachodniego (Polského západního svazu), po roce 1948 zlikvidovaného jako nacionalisticko-pravicová organizace. To rozhodlo o mojí četbě a historických zájmech.“
Nicméně odkud se vzal Váš zájem o dílo Jaroslava Haška a o historii českých legií v sovětském Rusku?
,,Českou válečnou legendu u nás ztěles?oval strýc Władysław, který byl spolu s Čechy vězněn v Tockoje a byl vojákem legií. Měl dobré mínění o české statečnosti a vždy zdůraz?oval, že to byla armáda racionálně a moudře vedená. On byl také jediný z pětice sourozenců, které sloužilo Prusům v první světové válce, jenž se nevrátil chudý, ale přivezl si lakovaný čínský nábytek a nějakou hotovost do nového života. Lituji, že jsem nesepsal jeho vyprávění. Kromě toho strýc zpíval české písničky a hovořil o záležitostech tehdy složitých i nebezpečných pro posluchače. Pak jsem se sice delší dobu přátelil s bohemistou dr. Zdzisławem Hierowským a spisovatelem, redaktorem Wilhelmem Szewczykem z Katovic, ale můj zájem o Haška má spíše původní kořeny, neboť vychází z obdivu českého ironického odstupu k historii a z mého odporu k polské romantické póze. Z respektu k českému realismu a české ekonomii krve, jak to kdysi formuloval polský politik Roman Dmowski.“
Teď už vím, odkud se vzal Váš zájem o Haška i o českou a slovenskou literaturu, kterou jste ve znamenitých překladech zprostředkovával polskému čtenáři. Kromě toho jste se Haškovým dílem zabýval jako editor i jako literární kritik. Dokonce jste Haška prohlásil za největšího českého spisovatele v článku Największy pisarz czeski J. H. (Kultura, 1998, č. 1, s. 8).
,,O Švejkovi a švejkování jsem psal a dokonce přednesl referát, který byl přeložen i do češtiny. Zabýval jsem se také polským pohledem na povahu Čechů a stereotypy vnímání slovanských národů ve střední Evropě v literatuře ve studii „Od złych sąsiad wszystko złe“, Polacy, Czesi i Słowacy we własnych oczach“ (ve sborníku Siedem granic osiem kultur i Europa, ?omża 2001, s. 55-76).“
Děkuji Vám, pane profesore, za rozhovor a za to, co jste vykonal pro dobré jméno české literatury v Polsku.

Libor Martinek