Podkůvky (Profil 1979)

 

 

Muži a ženy

 

jako

v každém semínku v trávě

maličký klíček v ženách je skryt

 

muži

jsou déšť a po pálavě

pramínkem života touží se vrýt

 

 

 

Netrpělivost

 

 

Proč tak váhavě

ve mně čas

běží

vteřiny smějí se

střeží mne

střeží

jen za semknutými víčky

mohu do neznáma

kdypak

se dočkám rána

a vzrušenými kroky

vstříc chlapcům

půjdu

 

sbohem nevinné roky

 

Stíny

 

Ulice s neóny

a večer sladký od polibků

co nejsou mé

 

pod okny stíny

prosí lipku

ukryj nás než se rozbřeskne

 

 

Kočičí hřích

 

Urousaný dvůr

stápí tmu v kalužích

 

Znavené kočky

smývají noční hřích

 

a každý sten

v závětří popelnic

je včerejšek

 

víc nic

 

 

Poledne

 

Poledne

maluje krátkými stíny

mezi prsty se vinou

stébla trav

a žár a žár

přisedá k týlům hlav

 

Poledne

přišlapuje zvadlé květy

mezi prsty se linou

cůrky zmrzliny

a žár a žár

zkracuje dívkám bikiny

 

 

Po setmění

 

Na město dýchá noc

zhasíná světla pampelišek

na černém šatě

v úplňku bělavý plíšek

 

Od domu k domu jde

chvění elektrických plamínků

polibky prozradí

i snubní prstýnky z bojínků

 

 

Slib

 

To co mám

ještě uschovám

 

Jiné se dají

osleplé

třeba v máji

 

To co mám

ještě uschovám

 

Touze křidélka

zatím

přiklekám

 

 

Ani sukýnku

 

Vnořená do čtyřlístků

nachových hlávek

jetele

 

ani sukýnku z lístků

jen chvění

na těle

 

Štěstí provoněná

procitám

žena

 

 

Popěvek

 

Beru si na cestu

své plavé vlasy

u lesa je rozestřu

marnivá z té krásy

 

a ty se potopíš

ve třpytivých vlnách

k břehu tě navrátím

milostiplná

 

 

Písnička

 

Uklouznem

dnes není náledí

uklouznem

naši nic nevědí

 

Budou šatičky

budou vpředu

krátké

 

a louky nepoví

co všechno máš

tak hladké

 

Uklouznem

bříško se zakulatí

uklouznem

Milenci nejsou svatí

 

 

Nepokoj

 

Tak rychle zrají

slzy

 

Brzy brzy mě

jinému dáš

 

Tichounce láska

skane

 

Semínko plané

Ba ne ba ne

Ještě mě objímáš

 

 

Povzdech

 

Odcházíš

dávno sis to přál

na dlani loučení

tajím žal

 

Pálíš

mě ještě na jazyku

bolí ta chuť

 

a tíha zvyku

 

 

Slyšet jsem neměla

 

Slova

jak cigareta

v ústech

ti hořela

 

slyšet jsem neměla

 

Po větru

dým se rozletí

nedoptáš popela

 

co zbude ti

 

 

Ubývání z léta

 

Krajina rezaví

 

na mezích

bodláčí prostírá

bělostná křídla

 

ubývá z léta

 

a smutno je

smutno po růstu

po dozrání

 

po slibech

k podzimu vyšeptaných

 

 

Pianissimo

 

Co ve mně najdeš

až vstoupíš

za noci

 

touhu

prorůstat k tobě

 

a dech

tepnami znící

 

pianissimo

 

 

Doteky

 

Znovu

se léto otevírá

 

sladkosti ze strání

červenou

značí se mi do dlaní

 

ochutnej

z přeplněné sýpky

 

u dna se prostírá

místo

zrající pro polibky

 

 

Vzpomínání

 

Říkáš mi smuténko

ve chvílích

kdy mě vzpomínky zebou

a pálí

jak mráz pod nehty

 

říkáš mi smuténko

a kolik

máš vypálených znamení

i ve vrásce

zkroužené kolem rtů

 

Říkáš mi smuténko

a samotný se bojíš minuty která nám

tvou

vzpomínkou zhořkne

 

 

Míjení

 

Jsem ostrov vzdálený

mých břehů dotýkáš se

jak zpěněná vlna

když rozléváš se

do paměti

 

a přece je v nás

hrozba bezmocnosti

kdy na pláň

mého těla

prostupuješ se svými doteky

 

a já tě zvolna

jak písek na slunci

schnoucí

od každého ráno znovu

zapomínám

 

 

Byl jsi celý z úzkosti

 

Nad ránem

byl jsi celý z úzkosti

(přede mnou tajené)

 

že čas

(splašený divoký kůň)

odzvoní nocí

dříve

 

než jej zapřáhneme

do vzpomínek

 

 

To není zapomínání

 

To není zapomínání

 

když z dlaní

jsem ti od večera

vyvoněla

 

To není zapomínání

 

jen zdání

a dnes ve tvé lítosti

přetrvám

 

 

Džbány

 

Každý jsme džbán

k okraji naplněný

sebou

 

a jsou chvíle

kdy z nitra pomalu

odtéká

 

i z tvého k mému

 

 

Otevírání

 

 

Máš v sobě místo

co se dává

pouze tušit

 

na mlčení

zamčeno přede mnou

 

s plynoucím časem

budu bušit

 

a nelze odemknout

 

 

Po špičkách přijdu

 

Když svět tě zastudí

krutým slovem

po špičkách

přijdu

a zastavím

hodiny

 

jen od srdcí zatiká čas

a teplo paží

zaplaší

úzkost

 

 

Neklidné ruce máš

 

Neklidné ruce máš

 

dvě lodě

s desíti rozechvělými

plachtami

 

stávám se vichřicí

 

mocně duje

letíme

rozbouřenými vodami

 

 

 

Srůstání

 

 

Už nehlídám jen svůj dech

 

horečné trnutí

v bocích

po nocích

k tobě přibíjející

 

k žhnoucímu tvému tělu

 

napínám smysly

a k minutě

kdy znavené

v mých pažích dohořívá

 

 

A ty bezhlesně spíš

 

Jako by před úsvitem

ticho

objalo zem

i ty

bezhlesně spíš

 

v tu chvíli jako by

zemská tíž

navěky

v tobě

našla skrýš

 

a ty

bezhlesně spíš

 

 

 

Vyznání

 

Říkávals

na rtech ti

třešně zrají

 

Říkávals

má láska

se tam nají

 

Rtěnkou

teď skrývám

nádech šedé

 

Namítáš

mě chutnají

i bledé

 

 

 

Až zestárnu

 

a zbude-li z myšlenky

abys ode mě nikdy

neodešel

 

pak něžná slova

kterými blíž k sobě

přicházíme

 

nebudeme muset říkat

 

 

Naděje

 

 

Do mého

klína

vléváš zažíhání

 

v noci se oseje

 

v náruč

usínání

vchází naděje

 

 

Podkůvky

 

Znamení nocí

nosíme

utajená řasenkou

 

a ráno nám čte

pod očima

slova vlíbaná

i tajný pláč

 

Štěstí

hlídají podkůvky

 

 

Ženství

 

Jsem struna

ozvučena chlapeckými hlasy

 

jsem pole

z něhož sklízejí klasy

rozechvělá mužská ramena

 

jsem něha

pro niž denně běží

podřená dětská kolena

 

 

Zázračné měsíce

 

 

 

* * * * *

 

Jsem jenom pláňka

 

a ty mne roubuješ

svými doteky

 

vzejdu-li

vzejdeme na věky

 

* * * * *

 

Oba jsme chtěli

aby se tak stalo

Ne, s určitostí

nevíme . . .

 

V pravěkém pohybu

tělo tvé

se rozehrálo

 

já běžela vstříc

té lavině

 

 

 

* * * * *

 

Každý den čekám

na znamení

 

až se prodereš

do chutí mých úst

 

býval bys ještě

utajený

 

nebýt ten dnešní

čajový půst

 

 

* * * * *

 

Hledám tě v zrcadle

zepředu

zboku

a ty se schováváš

jako slza

v oku

 

Kdypak už vykleneš

mé ploché

břicho

 

Zrcadlo mlčí

 

Pláču pro to ticho

 

 

* * * * *

 

Tak už jsi ve světě

třeba jen

v recepisu

 

v bílé ordinaci

křtí tě pečeť

razítka

 

prsty mě zebou u zápisu

a rdím se

až po lýtka

 

 

* * * * *

 

Budeme spolu počítat

až noc

se přimkne k ránu

 

budeme spolu počítat

údery

na zamčenou bránu

 

zavolá kdosi třetí

 

budeme spolu počítat

a chvíle

zjihne pro objetí

 

 

* * * * *

 

Zatím je mírná krajina

života mého

pod zřaseným šatem

dýchá

plamínkem nenarozeného

bubnuje na čas

k zrození zbývající

ostýnky strachu

zaháním

pro radost čekající

 

 

 

* * * * *

 

Tatam

jsou svítáníčka

ve kterých vášeň

líbá víčka

 

tatam

jsou svítání

do kterých vášeň

vyzvání

 

to pro ťukání

z mého klína

rána probouzejí se

jiná.

 

 

 

* * * * *

 

Cos mi to udělalo

 

já se tolik bála

ani krok z postele

z okna se podívat

abych se pousmála

 

cos mi to udělalo

 

já se tolik bála

stačil jen okamžik

v prázdném klíně

poušť

 

studny

bych se nedoptala

 

 

* * * * *

 

léto se vtiskne

vůní jabloní

do vyplašeného spánku

otevřeš děťátko

do světa branku

 

Pak

s prvním výkřikem

přehlušíš bolest

dlouho se bude chvět

plode sčesaný

tvá ratolest

 

 

 

* * * * *

 

Bijte hodiny

Rychleji

Rychleji

Dechem nestačím

 

V neklidném lůžku

jen napůl žije

můj syn

 

Bijte hodiny

Rychleji

Rychleji

Chvěji se od slabin

 

 

* * * * *

 

Čas bolest stíná

slibuje

vykoupení

 

naposled mízu

vháním

k mladé dřeni

 

a každou buňkou

v mé krvi

pro ni dozrává

 

den prvý

 

---------

 

 

Propouštění

 

Kdo

jsi mě podkoval

(a ty o tom nevíš)

 

strojils mě na cestu

k lidem

k zemi

blíž

 

Kdo

jsi mě podkoval

(a ty o tom víš)

 

propusť mě na cestu

k lidem

k zemi

blíž