Spisovatel a překladatel Wilhem Przeczek s námi zůstává i nadále

K nedožitým 75. narozeninám spisovatele

Wilhelm Przeczek, jenž své blízké a přátele opustil 10. 7. 2006, avšak svým literárním dílem zůstává se svými čtenáři stále přítomen, patřil ke generaci polských básníků českého Těšínska, která vstoupila do regionální literatury v roce 1959 účastí v almanachu Pierwszy lot (1959). Pokolení „Prvního vzletu“ mělo ambice překročit úzce vymezené hranice regionální literatury, která si dlouhodobě kladla za cíl sloužit specifickým potřebám obyvatel regionu. Dokonce se ocitla v situaci mnohem těžší, než je tomu v regionálním písemnictví běžné, neboť jde o literaturu polské národnostní menšiny, tedy o literaturu psanou v odloučení od národní literatury státní hranicí. K nešťastným jevům patří, že tato hranice představovala po velmi dlouhou dobu také politický předěl.

Wilhelm Przeczek se narodil se do hornické rodiny v Karviné 7. 4. 1936, později žil s rodinou v Bystřici nad Olší. V 70.–80. letech minulého století byl tzv. na indexu (za svůj protest vůči vstupu armád Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968, posléze byl vyhozen z redakce novin Głos Ludu, živil se pak jako herec a dramaturg loutkového divadla Bajka v Českém Těšíně) a jeho tvorba vycházela převážně v Polsku.
Po Henryku Jasiczkovi byl Wilk (jak ho přezdívali přátelé) skutečně prvním poválečným autorem, jenž si získal renomé jak v Polsku, tak v České republice, jeho jméno se stalo známé v časopiseckých překladech i na západě, například v SRN a ve Velké Británii. Kromě překladů poezie do cizích jazyků vydal lipský slavista Bernd Karwen studii o překladu Przeczkova románu Kazinkowe granie s německým titulem Melodie vom Himmel: Wybrane problemy w tłumaczeniu Kazinkowego grania Wilhelma Przeczka (Tytuł, č. 4, 2000). Z dalších překladatelů Przeczkovy tvorby do němčiny bych připomněl Małgorzatu Płoszewskou a Ewou Jensenovou. Do lužické srbštiny přeložil Przeczkovy básně Benedikt Dyrlich pro časopis Płomjo (Budyšín). O českých překladech Przeczkovy poezie pojednal autor píšící tyto řádky ve studii Současná překladatelská aktivita polských spisovatelů na Záolží (in: Česká a slovenská literatura dnes. Ústav pro českou literaturu AV ČR Praha – Slezská univerzita Opava, 1997, s. 155-160).
V roce 1996 jsem byl na doktorské zahraniční stáži u polonisty prof. Edmunda Rosnera na Filii UŚ w Cieszynie a ten mne upozornil na benefici Wilhelma Przeczka v městské knihovně v Cieszynie. U stolu seděl sympatický muž s korunou na hlavě a pláštěm kolem ramen, neboť oslavenec byl v úvodu setkání knihovnicemi dekorován na krále těšínských básníků. Przeczkovy verše tehdy četl herec Karol Suszka, jako vždy s citem a se smyslem pro jejich rytmus verše a s udržením napětí až k pointě. Přede mnou seděl bohužel již zesnulý těšínský polský básník a redaktor Gustaw Sajdok, vedle mne Przeczkova manželka Jadwiga a jejich dcera Lucyna. O přestávce mezi básněmi jsem řekl Lucyně, že mi pan Przeczek připomíná mého otce. A vskutku, jak se později ukázalo, Wilhelm se od počátku naší známosti a poměrně intenzivní spolupráce ke mně choval vždy otcovsky, ale velkoryse a bez mentorování. Od Wilhelma jsem se mnohému naučil, vždyť v jeho případě jsem měl co činit se zkušeným spisovatelem a redaktorem, ale především s geniálně nadaným básníkem disponujícím neobyčejnou představivostí, která mne znovu a znovu překvapovala, když jsem četl a poté překládal jeho básně do své mateřštiny.
V květnu 1996 jsem s Wilhelmem Przeczkem navázal korespondenční kontakt. Chystal jsem tehdy referát na opavskou literárněvědnou konferenci Česká a slovenská literatura dnes, která proběhla 16.–18. 9. 1996, a potřeboval jsem znát, co z české a slovenské literatury přeložil do polštiny. (Referát vyšel o rok později v sborníku s titulem názvu konference, který vydal Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR.) První dopis od Wilhema jsem obdržel 15. 5. 1996. Tehdy jsem se rozhodl přeložit sbírku jeho dcery Lucyny Przeczek-Waszkové Cztery pory miłości a ta pak skutečně vyšla v Nakladatelství-Wydawnictwu SAK Kazimierza Santariuse v Albrechticích u Českého Těšína ještě v roce 1996 jako Čtyři období lásky.
Wilhelm Przeczek byl spisovatelem bilingvním (de facto trilingvním, připočítáme-li těšínský dialekt, ale „w gwarze“ – na rozdíl například od Władysława Młynka a dalších lokálních tvůrců – svá literární díla netvořil, výjimečně se v jeho textech vyskytují regionalismy a dialektismy). Překládal jak do polštiny, tak i do češtiny. Za překlady poezie, prózy a odborných nebo publicistických textů do polštiny jsou mu povinováni vděkem mnozí čeští i slovenští básníci, mj. Jan Frolík, Zdeněk Janík, Ladislav Jurkovič, Zeno Kaprál, Lubor Kasal, Božena Klímová, Eva Kotarbová, Vlastimil Kovalčík, Jaroslav Kovanda, J. H. Krchovský, Karel Křepelka, Vladimír Křivánek, Věra Ludíková, Bohumil Pavlok, Jan Pilař, Lydie Romanská, Jaroslav Seifert, Jiří Staněk, Štefan Strážay, Jana Štroblová, Jaromír Šavrda, Miloš Vacík, Vilém Závada, Jindřich Zogata aj., z prózy přeložil mj. díla Miroslavy Březinové, Janka Silana, Miroslava Stoniše, Miroslava Vejlupka Jindřicha Zogaty. Z jiných slovanských jazyků překládal z lužické srbštiny.
Knižně vyšly Przeczkovy překlady básnických sbírek Michała Bukowského, Stanisława Franczaka, Františka Hennera, Marie Chraścinové, Boženy Klímové, Adama Lewandowského, Stanisława Nyczaje, Adama Szypera, Ireny Wyczółkowské a překlad aforismů Wiesława Malického. Na těchto knihách měl Wilhelm Przczek k dispozici vždy aspoň jednoho partnera se znalostí češtiny buď jako mateřštiny anebo jako druhého tvůrčího jazyka. Tato součinnost polského básníka z českého Těšínska s autory českými původem nebo částečnou volbou představuje nový stupeň ve vývoji vztahů polské a české literatury i zásadní krok v ústupu od izolacionismu v polské menšinové literatuře.
Spolupráce s W. Przeczkem pro mne znamenala postupné uvedení nejen do okruhu polských spisovatelů českého Těšínska, ale zpočátku i doporučení jako účastníka několika významných literárních setkání a mezinárodních festivalů v Polsku coby (tehdy) mladého básníka a překladatele.
Wilhelm Przeczek byl v mnoha ohledech nejen přítelem a rádcem, ale v dobrém slova smyslu iniciátorem mého zájmu o polskou poezii a za to mu patří můj dík.

Libor Martinek

Na fotografii spisovatel Wilhelm Przeczek s autorem článku.