Egypt z paluby lodě plující po Nilu

Zavřete oči (chápu, to je divný povel, nemůžete číst) a nejdříve si představte, že je vám vedro, přestože je listopad. Sedíte v měkkém křesílku pohodlně rozvaleni na zastíněné střeše plovoucího hotelu. Někteří vaši spolucestující už jsou drobet od sluníčka připražení, a tak se chladí v malém bazénku vedle vás. Poklimbáváte, potichu hraje nevtíravá relaxační hudba a kolem vás pomalu ubíhá podivná krajina. Vypadá trochu jako ze Zemanova filmu Cesta do pravěku, chybí jen nějaký obrovský kráčející veleještěr. Na břehu se střídají datlové palmy s poli cukrové třtiny, vojtěšky, kukuřice, čiroku, banánové plantáže, mangovníky, kamenné terásky břehu, vysoký rákos, strnule stojící volavky, občas několik hliněných domků, mešita, oslík, kravička, ovečky, ve vodě se válící vodní buvol. U každé vesničky vrčí čerpadlo, které saje z řeky vodu do zavlažovacích kanálů mezi poli. Za šťavnatě zeleným pruhem polí a zahrad jsou vidět kusy vyprahlých rezavých hor. A takhle západ nebo východ slunce, to je divadlo!

Každou chvíli náš plovoucí hotel míjí jiný plovoucí hotel přibližně stejné velikosti. Plují tu i zvláštní plachetnice se dvěma stěžni, malé lodičky s rybáři, u břehu se koupou lidé, tamhle se pere prádlo. Stále je na co se dívat. Mám nafocených snad 50 fotek různých volavek a nekonečné množství blátivých domů se schody až do vody, stíněných palmami.

Kdykoliv pokynete rukou, přiběhne obsluha a přinese, čeho se vám zachtělo, kávu, pivo, vodu, čaj… Omrzí-li vás sezení na palubě, můžete si jít schrupnout do své klimatizované kajuty. Třikrát denně dostanete na výběr k jídlu neskutečné množství různých salátů, ovoce, zeleniny, teplého jídla v podobě dušených a různě zapékaných dobrůtek. Pohoršeně sledujete, jak někteří spolucestující jsou do slova a do písmene nenažraní, jak toho mohou tolik spořádat, vždyť jim zákonitě musí být zle, ale svádí se to na Faraonovu pomstu!

Ještě k těm lodím, takovýchto plujících hotelů je prý na Nilu 370, plují rychlostí asi 14 km/hod proti proudu, 20 km/hod po proudu řeky. Kapitánství je dědičné, přechází z otce na syna. Lodě nemají žádné zázračné navigační přístroje. Kapitán svou řeku dobře zná, ví, kde jsou mělčiny, kde jiné záludnosti. Na takové množství lodí je málo míst v přístavištích, a tak se plavidla vážou jedna na druhou a někdy je jich takto uvázaných, a proto průchozích, až pět za sebou. Což mate hosty, musí si nejen pamatovat jméno své lodi, ale musí také vědět, kolika loďmi procházeli na břeh. Velmi zajímavý je průjezd zdymadly, která naráz dvě obrovité lodě zvednou o 6 metrů výš nebo obráceně.

Na první pohled Egypt vypadá, že polovina národa jsou různí hlídači, pomocníci hlídačů, strážní a policisté. Je to až k nevíře, kolik jich všude je. Na naší lodi jsem si tipla tak 10 námořníků, každý den celou loď zvenku ometli a poutírali, různě přivazovali lana, dále nějakých 10 kuchařů a jejich pomocníků, barmani, několik uklízečů kajut, několik recepčních a několik lidí na rozdávání a odebírání různých karet a průkazů, když přidám prodavače v obchůdku na lodi, fotografa a kameramana v jedné osobě, tak si myslím, že na dva hosty připadl jeden z personálu lodi, a to nepočítám několik policistů na náplavce a několik lidí u závor k přístavišti.

My jsme se ale nepřišli pouze válet na lodi, ale přijeli jsme za památkami. Naše loď se jmenovala SUN AZUR a plula s námi z Luxoru do Asuánu a zpět. Po cestě je památek a jakých!! Nikdy by mne nenapadlo ani ve snu, že bych se mohla zatoulat až sem. Já, která musela písemně žádat svého zaměstnavatele, abych mohla žádat o devizový příslib, já teď stojím mezi ruinami v Edfu. Je to první egyptský chrám, který vidím. Už z dálky, po průchodu nezbytnými bezpečnostními rámy, mám oči jen pro vzdálený obrovský pylon. A teď ještě procházíme řadou sfing s beraní hlavou a dalším bezpečnostním rámem. A ještě kousek a stojím v davu před obrovskou stěnou z béžového pískovce, ozdobeného obřími reliéfy egyptského panteonu. Nahoře ve středu je nejvyšší bůh slunce Ra, který všeobjímá svými paprsky. Odtud vypadá jako velikánský okřídlený krab s dolů prověšenými klepety, prý paprsky ručičky. Jedním uchem poslouchám víc jak stručný výklad v němčině našeho egyptského průvodce pana Násira, ještě hůře překládaný naší delegátkou Míšou. Ale vždyť je to jedno, co říkají, stejně se to hned zapomene.

Opravdické slunce pořádně praží a tak se snažíme postávat ve stínu. Kolem se pohybují velké davy výprav nejrůznějších pronárodů, až se jim práší od bot. Procházíme branou v pylonu a ocitáme se na velkém nádvoří ohraničeném olbřími sloupy s hlavicemi ve tvaru lotosu, rozvitého nebo ještě nerozkvetlého papyru. Sloupy, zdi, stropy, všechno je popsáno obrázkovým hieroglyfickým písmem, někde ještě dokonce se zbytky barev. Vlnovky, sovy, brouci, ručky, nohy, někde kartuše. Egypťané byli psavci, všechno na sebe pověděli, a ne jen v hrobkách a stěnách chrámů. Největší poklad Britského muzea je Rossetská deska, která pomohla rozluštit egyptské písmo. Hluboce obdivuji lidi, kteří celý život zasvětili vyluštění písma nejen starých Egypťanů, obdivuji jejich trpělivost a zamanutou vytrvalost. Jinak hanba mi, už zase nevím, který bůh je který, se šakalí hlavou, se sokolí, s beraní, s krokodýlí a několikrát jsem si to četla. Také různí faraonové s obrovskými korunami na hlavě, s úzkými pasy zpodobněnými z profilu, ramena mají zepředu a hlavu zase z profilu. Kdopak jsou ti dávní všemocní vládcové? Co by nám tak asi řekli, kdyby mohli promluvit: „Vidíte, co zbylo po nás, z naší civilizace, a co zbude po vás, přírodu jste zničili, vaše obydlí a chrámy se za chvíli rozpadnou, máte nějakého jiného boha než peníze, snad hromady plastových lahví?“

Na patkách sloupů posedávají lidičkové a s vyvrácenou hlavou koukají na tu nádheru. Že je to staré jen 22 století, že to bylo postaveno až za Ptolemajovců! Nějak se neumím dívat nahoru a současně pod nohy. Každou chvíli zakopnu. A nějak neumím fotit, světlo je moc ostré, objekty moc obrovské. Když už si něco najdu, tak mi zákonitě někdo vletí do vysněného snímku. Ještěže digitální fotoaparáty mohou smazat nepovedené snímky. Chtěla jsem si vyfotit třeba krásný oltář. Zuřím, ti lidé jsou snad natvrdlí, kdybychom fotili všichni trochu s odstupem, tak se sem vejdeme všichni, takhle čekáme jeden na druhého a stejně tam někdo nově příchozí bezohledně vletí a zkazí snímek.

Byli jsme v mnoha chrámech, jeden úžasnější než druhý. Jejich názvy jsou pro mne jako nějaká zaklínadla: Luxor, Karnak, Údolí králů… Už z jejich jmen na mne dýchne vedro a v duchu se začne promítat film nekonečného množství obrovských sloupů, stěn, soch, obelisků. Ostatní vzpomínky se pomalu zasunou pod nové čerstvější, ale na vás, starověké chrámy, není možné zapomenout.

Ještě se vrátím k druhé polovině egyptského obyvatelstva. Každému musí být jasné, že turistům se v Egyptě nesmí nic stát, proto tolik ochránců a hlídačů. Turistika je hlavním příjmem egyptského hospodářství. A když už tady turisté jsou, tak taky musí pustit chlup, takže druhá polovina národa něco prodává, smlouvá, vemlouvá se. Krásné velké černé oči malých kluků, už odmalička se učí, jak pustit turistovi žilou. Věz, turisto, když máš na takový výlet až sem, tak jsi bohatý, a proto se rozděl. Nepomůže žádné zaklínadlo, já nic nechci, já nic nepotřebuji, podívej, už jsem všechno utratil, už mám nakoupeno. Kdepak, stejně neodoláš a koupíš naprostou zbytečnost, na kterou bude sedat prach.

A na závěr, protože jsem Faraonovu pomstu nedostala a protože už vím, co bych udělala jinak, hned bych jela znovu!

Text a foto: Maria Saláková

 

Fotografie:

1)Lodě – hotely plující po Nilu

2)Odpočívající karavana na břehu pod Asuánskou přehradou

3)V Nilu se pere i prádlo

4)Domy mají schodky až do vody

5)Západ slunce v Luxoru z paluby lodě

6)Dvojitý chrám Hóra a Sobeka v Kóm Ombo

7)Pohřební chrám faraónky Hapšetsut (vládla 20 let)

8)Část stěny v Kóm Ombo, uprostřed Hórus držící klíč života

9)Pohled na část Luxorského chrámu směrem od Nilu

10)Dopravní špička v Asuánu – neděle dopoledne

11)Uhrančivé černé oči malých kluků

12)Hapšetsut třikrát ve 3. podlaží svého pohřebního chrámu (má nastavený vous na bradě, rekontrukci chrámu prováděli Poláci 20 let)

13)Dámy spěchají na trh

14)Nilská plachetnice

 

Vloženo 27. 11. 2010