Nová kniha mořeplavce Richarda Konkolského

Po více než třech desetiletích začíná světoznámý mořeplavec a bohumínský rodák Richard Konkolski opět publikovat. Všechny jeho předešlé cestopisy vydané v sedmdesátých letech v celkovém nákladu 306 000 výtisků byly beznadějně vyprodány. A tak všichni, kterým zůstala v paměti slavná éra bohumínského mořského vlka, který jako první suchozemec dokázal na vlastnoručně postavené sedmimetrové plachetnici Niké obeplout zeměkouli, mají možnost získat jeho nový cestopis ALJAŠSKÝ DENÍK věnovaný osobním zážitkům z výpravy do nejpustších končin severní Ameriky. Knihu lze objednávat výhradně na internetových stránkách www.konkolski.com (Kniha bude distribuována z území České republiky za běžné poštovné. Rukopis je vydáván ve třech verzích – vázané černobílé, vázané plnobarevné a brožované plnobarevné. ALJAŠSKÝ DENÍK je bohatě ilustrován 436 fotografiemi a obrázky a má 194 stran).

Osobní věnování autora bude možné získat na křtu knihy, který proběhne pravděpodobně začátkem ledna 2011 v prostorách ostravského Domu knihy Librex. Při příležitosti vydání Aljašského deníku jsme autorovi prostřednictvím internetu položili několik otázek.

Co tě přivedlo na myšlenku pustit se po třech desítkách let do psaní nového cestopisu?

Předně bych rád sdělil, že opětovné psaní pro mě není novou myšlenkou. Nikdy jsem nepřestal psát své zážitky, jen jsem jim nedával knižní formu. Několik nakladatelů se na mě obrátilo s nabídkou na reedici mých někdejších knih, ale já byl toho názoru, že původní rukopisy bude nutné přepsat, dát jim modernější úpravu a doplnit je novými pasážemi, fotografiemi a illustracemi. Bohužel však neměli nakladatelé o takto vypravená a bohatě ilustrovaná vydání zájem – s ohledem na vyšší cenu tisku. Mezitím jsem se pustil do psaní v angličtině. Mám na stole zpoloviny rozepsaný anglický rukopis o Galapágach. Rostoucí množství emailů a dopisů z domova s požadavky na informace o mých dalších knihách mne však donutilo k zamyšlení a hlavně k činu. Posledních pět let jsem věnoval digitalizaci svých filmových a fotografických materiálů a zpracování korespondence a deníků. Dnes mám tento bohatý materiál téměř připravený k použití, což usnadňuje další jeho zpracování. Nedávno jsem dokončil česky psaný rukopis knihy „Setkání se Sv. Helenou“, avšak vydání tohoto cestopisu, který je součástí desetidílné knižní série vyprávění o mé první plavbě kolem světa, by mělo podle mého názoru trochu počkat, aby nebyla porušena časová posloupnost děje. „Aljaššský deník“ vznikl vlastně náhodou. V létě 2009 jsem byl totiž pozván na filmování tradičního lovu velryb domorodými Inuity, cesta byla nečekaná a z osobního deníku vznikla neplánovaná kniha.

Jak se ti na „Aljašském deníku“ pracovalo? Není Aljaška poněkud vzdálená obvyklým mořeplaveckým trasám?

Aljaška je opravdu vzdálená. Na místo jsem se dostal až po dvou dnech leteckého cestování. Tento kout světa však nikdy nebyl vzdálený mým snům. Již jako kluk jsem si po shlédnutí filmu o Aljašce postavil kajak a naučil se eskymáckému obratu. Hodně jsem o Aljašce četl a snil. Kdysi jsem plánoval plavbu podél pobřeží Aljašky i s Niké, ale když jsem dostal pozvání letět na sever, zavrhl jsem pomalou cestu lodí a spokojil se cestou letadlem. Severní Aljaška je spojena s bohatou námořní historií v souvislosti s hledáním severní trasy mezi Evropou a Indií a také s četnými velrybařskými výpravami.

Tvoje nová kniha obsahuje kromě osobních zážitků i cenné informace o životě a historii domorodých Eskymáků. Odkud jsi čerpal fakta o původních obyvatelích Aljašky?

Přestože jsem o Aljašce hodně věděl, nemohl jsem spoléhat jen na povrchní informace. V průběhu cesty jsem rozmlouval s lidmi a samozřejmě studoval nově publikované materiály. Po návratu domů jsem pak ve své knihovny vyhledal staré knihy o Aljašce. Mnohé, které byly vydány v češtině, jsem si opatřil v původním jazyce, nebo jsem si objednal nová rozšířená vydání. „Aljaššský deník“ si vyžádal pečlivý průzkum dosažitelných informací. Samozřejmě jsem také brouzdal na internetu. Ten se však musí brát s rezervou a informace na něm zveřejněné je nutno ověřovat.

Žiješ v cizojazyčném prostředí a tvá nová kniha je vlastně jakýmsi návratem k rodnému jazyku a k intimnímu kontaktu s domovem. Jak na tebe působí, když se na tvých webových stránkách ozvou pamětnící tvých slavných plaveb? Máš i po letech takové ohlasy?

Je vždy potěšující, když se ozvou pamětníci mých plaveb. Ještě více mě však těší dopisy a emaily mladých lidí, kteří o mých plavbách slyšeli jen od svých rodičů, nebo náhodou narazili na mé knihy v knihovnách a po jejich přečtení s nadšením reagují prosbami o další informace. Je pro mne opravdu milé vědět, že mé někdejší psaní je zajímavé a čtivé i pro dnešní generaci. Dodává mi to energii a chuť k dalšímu psaní.

Budeš pokračovat ve vydávání knih? Jaké jsou tvé další publikační plány?

Mé plány jsou jedním slovem ohromné, jen je splnit. Abych pokryl všechna svá životní témata a popsal všechny své námořní zážitky, potřeboval bych vydat asi třicet knižních titulů. Momentálně pracuji na zpracování své první sólo plavby kolem světa. Popis této životní etapy mi zabere deset plánovaných knih a jedenáctá publikace bude věnovaná samotné plachetnici Niké. Všechny informace o celé této knižní sérii jsou k dispozici na mých stránkách www.konkolski.com. Jeden díl plánovaného cestopisného cyklu nazvaný „Setkání se Sv. Helenou“ jsem už dokončil, další je v polovině a intenzivně pracuji na úvodním dílu celé série. Rád bych se věnoval pouze psaní, avšak můj bohatě ilustrovaný styl je bohužel finančně nákladný na tisk a nakladatelé se obávají nízkého zisku. Musím tedy hodně času věnovat i technické stránce vydávání. Doufám však, že pokud mi to okolnosti dovolí, měl bych být schopen dokončovat další knihy vždy po šesti až devíti měsících. „Aljašský deník“ se zrodil nečekaně mimo tento plán a jeho téma se tak trochu vymyká mému obvyklému psaní.

„Aljašský deník“ vychází těsně před Vánocemi. Co bys popřál z dalekého Newportu čtenářům své nové knihy k nejkrásnějším svátkům v roce?

Předně bych všem popřál dobré zdraví, které je základem spokojeností. Dále všem přeji spokojenost v rodiném kruhu nebo v kruhu nejbližších přátel, spokojenost v práci, v osobních přáních a snech, spokojenost s koníčky a sportem a také spokojenost při čtení nějaké pěkné a zajímavé knížky. Doufám, že „Aljašský deník“ a další mé cestopisy poskytnou právě takové hezké a uspokojující chvile.

Milan Švihálek

Vloženo 14. 11. 2010

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Antispamová kontrola

Zadejte velké x