W sąsiednich kadrach. Polacy i Czesi o sobie w komiksie. Sousedé v rámečku. Poláci a Češi o sobě v komiksu.

Poznań: C Centrala. Central Europe Comics Art, 2009.

Publikace, která je komiksovým ztvárněním vztahů mezi Čechy a Poláky, je odvážná nejen svým tématem, ale také zvolenou komiksovou formou. Autoři minipříběhů usilují o nonkonformní národní typizaci, proto nastolují problémové situace, do níž se aktéři děje dostávají. Vstupní premisou je, že se vzájemné česko-polské vztahy neprezentují negativně a konfrontačně. Spíše připomínají článek Jacka Balucha s názvem Za co kochamy czeską literaturę? (Guliwer 2001, č. 3). Ostatně J. Baluch, profesor krakovské univerzity, literárněvědný bohemista, přítel Václava Havla, v 90. letech velvyslanec Polské republiky v ČSR, je v ní jmenovitě připomenut. Postřehy, které jsou v komiksových příspěvcích převedeny do výtvarné a psané podoby, nejsou pro zasvěcenější překvapivé. Korespondují s výsledky empirického výzkumu ostravské historičky a didaktičky Blaženy Gracové s názvem Obraz Čechů, Poláků a jejich minulosti u studující mládeže (1998). Je málo pravděpodobné, že by poznaňští editoři byli s monografií obeznámeni, avšak názorový průnik je zde zcela evidentní.
Nabízí se otázka, proč publikace typu Sousedé v rámečku vznikla. Jedná se spíše o stoupající zájem o komiks nebo o popularizaci a zpřístupnění aktuálních témat? Sledují se v něm více národní stereotypy, nebo se jedná o příspěvek vyvolaný novými vztahovými relacemi ve spojené Evropě? Ať je tomu jakkoliv, zřejmě se má posílit vzájemná informovanost a tolerance. Představují se nám v ní současní polští kreslíři, z českých je připomenut Kája Saudek, Tomáš Prokůpek a Jaroslav Rudiš. Komiks vždy zúročuje dějovost a expresivita, tady ovšem nezakrytě míří k informačním funkcím. Pojetí nepostrádá komickou a ironickou polohu, zvláště když se rozhovory nebo názory pohybují v bludném kruhu. Neobcházejí se totiž ani citlivé otázky, třeba slabost pro alkohol, různost sexuálních orientací, postavení církve ve společnosti aj.
Co Čechy a Poláky spojuje? Především je to oboustranně pozitivní vztah k Praze. Dále všichni milují animované české pohádky, ctí filmy M. Formana a V. Chytilové, respektují českou literaturu reprezentovanou B. Hrabalem, M. Kunderou, V. Havlem a O. Pavlem. Co nás rozděluje, to jsou zejména politické dějiny.
Vraťme se k různosti vybraných a rozpracovaných problémů a k různosti úhlů pohledů. Začíná se postřehy mladého polského manželského páru, následuje nezávislý pohled dvou polských mladíků, které spíše zajímá pivo a děvčata, pokračuje se pohledem českého a polského intelektuála. Opakovaně se jako specificky české vnímá jídlo a pití (všichni doporučují pivo, vzpomínají knedlíky, smažený sýr, rum a becherovku). Zmiňuje se kultura stolování (udivuje třeba, že se v Čechách pod sklenice piva vkládají papírové tácky), zaujal třeba zvyk připíjet si ťuknutím sklenic, spojeným s pohledem do očí. Úsměvný je údiv nad českými toaletami, označovanými matoucími nápisy „páni“ a dámy, za raritu je považována „čurací zeď“. Zdrojem úsměvnosti se stává zvuková podoba obou jazyků. Pro polského vnímatele je čeština směšná, stejně jako polština se s oblibou dostává do českých anekdot. Udivuje také obliba Čechů zpívat v hospodách u stolu. Protože publikace je sestavena pro polské návštěvníky České republiky, připomíná se, že je výhodnější domlouvat se v ČR spíše polsky než anglicky. Tvrdí se, že se nejen snáze domluvíte, ale při ubytování jsou Češi ochotni snížit cenu.
Z české populární kultury posledních desetiletí je známá především televizní produkce (seriály Nemocnice na kraji města, Arabela, doslova zlidověl Krteček, Rákosníček, Křemílek a Vochomůrka, Rumcajs, Majka a Cipísek). V publikaci je zmíněna také seriálová pohádková postavička Včelka Mája, spojovaná s českou kulturou zřejmě zásluhou hudby Karla Svobody a podání Karla Gotta. Připomíná se filmový festival v Těšíně a metalové koncerty v Pardubicích, úroveň českého dabingu, písně Jaroslava Nohavici, muzika kapely Čechomor, Zelenkovy filmy. Netají se slabost pro Helenu Vondráčkovou a připomíná se videoklip vytvořený z Mládkova Jožina z bažin.
Z českých národních dějin se opakovaně objevuje raritní pražská defenestrace radních, která nic neztrácí na své aktuálnosti. Rozdílní autoři komiksových částí se opakovaně vracejí k polskému záboru Těšínska, k problematice Sudet a obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968. Oprávněnou pozornost nabývá český černobílý komiks Jaroslava Rudiše o železničáři Aloisi Nebelovi, který se odehrává v sudetoněmeckém Bílém Potoku.
Politická a historická traumata jsou zde zachycena tak, aby nebyly devalvovány významy česko-polských národních vztahů a zároveň se nevytvářela stigmata. Děje se tak pomocí sebeironie a vnitřní rytmizace. Vážnější téma střídá nadlehčení. Třeba Poláci dovedou jít za alkoholem světa kraj, Češi zase vystávají dlouhé fronty, jen aby si mohli koupit levné spotřební zboží. Výměny na obou stranách vesele pokračují. Češi posílají do Polska sportovce, třeba fotbalisty, Poláci k nám jistý čas vysílali své kněze. Se vším se může kšeftovat, ale s vírou ve svátost nikoliv!
Další vážný okruh problémů tvoří holokaust a vzpomínaná okupace v roce 1968. Události jsou dávány do širších historických souvislostí. Zaujme zpracování Tomasze Niewiadomskieho s názvem Setkání. Výtvarně je statické, popisné, informativní, obsahově vyniká přehledností. Zápletku tvoří náhodné setkání českého mladíka s polskou sourozeneckou dvojicí v pražském dopravním prostředku. Po první slovní přestřelce a výčitce českého mladíka se polská dvojice Marek a Edita rozhodnou, že si s ním musí promluvit a vysvětlit mu, že názory obyčejných polských lidí nejsou shodné s oficiálním prohlášením. Mladí lidé začínají u piva diskutovat a Marek, povoláním historik, připomíná Honzovi další „bolavé“ historické události. Třeba město Poznaň bylo zbořeno českými vojáky vedenými knížetem Břetislavem I. Tehdy navíc uloupili relikvie sv. Vojtěcha, patrona Polska. Honza pozorně naslouchá a nakonec souhlasí se zjištěním, že „čeští rytíři sloužili polským panovníkům a polští rytíři zase českým panovníkům“. V tomto komiksu jsou hledány uzlové body společných dějin. Připomíná se pozitivní působení české kněžny Doubravky, projevuje se úcta a respekt ke společnému svatému Vojtěchovi atd. Výsledkem náhodného setkání je, že mladí lidé naváží hlubší přátelství. Marek se později seznámí s Honzovou sestrou, Honzovi se zase líbí Edita a nakonec, jako v minulosti, dojde k propojení sňatkem.
Spojení informativního (výkladového) stylu a humoru, nadlehčení narativní kresbou, která upřednostňuje postavy a aktéry děje, je vždy problematické. Obojí může trpět účelovostí a zjednodušením. Ani tato publikace se neubrání didaxi nebo statičnosti. Někdy celkové vyznění zachraňuje karikaturní prvky, jindy je to rozdílná pulzace daná růzností kresebných rukopisů, pestrost použitých komiksových a obrazových technik. Dvojkódový komunikát je umocněn tím, že jsou některé dvojstrany zrcadlové, nalevo jsou obrázky s polským textem, napravo s českým. Jinde dochází k prolínání polštiny a češtiny, překlady jsou uváděny formou poznámkového aparátu pod čarou, objevují se vzadu jako příloha. Jsou ovšem vždy nosné, mají příznakový charakter. Dodejme, že součástí vinět bývají bubliny, které nesou verbální informací, tady většinou zahrnují dialogy nebo úvahové sentence. Nemusí to ale být pravidlem. Například v příběhu Český holky je text umístěn volně v prostoru.
V komiksových příspěvcích, v nichž jsou výjevy rozkresleny do okének (rámečků), fungují stripy jako sled čtyř vinět. Obsah má svou logiku. Začíná se názvem, který napovídá téma, někdy politické nebo jinak aktuální a závažné. Problémy se vždy konkretizují a téma se zpravidla zakončuje radostným konstatováním, že jsou zrušeny státní hranice. Účinkující postavy si mohou jít po svém, jak se komu zlíbí. Na začátku bývá nastolen společenský problém a končí se spíše subjektivně. Rozmluvy mají působit bezprostředně, proto jsou spíše fragmentární. Dokonce se v jednom příběhu v políčcích objevují nejdříve zprávy v podobě sms, pak figurují postavy. Kresby, snímané pomyslnou kvazikamerou a mluvená část, umístěná v bublinách, se odlišuje od části autorské, umístěné pod rámečkem. Jestliže je textová část naddimenzovaná, zvláště má-li podobu stylizovaného písma a vypomáháte-li si s překladem, významy se sledují obtížněji (K. K. Kalinowski: Český holky).
Pro publikaci a její vyznění je příznačný obrázek na obálce knihy. Vidíme ruce a jeden prst, který je nastavený ke strouhání v ořezávátku na tužky. Jedná se o alegorické vyjádření souhlasu ke vzájemné recepci. Jinak to zřejmě nelze.

Svatava Urbanová

Další informace

Vloženo: 7. 6. 2010