Voda, voda, samá voda, žádné prášky…

Nějaká dětská říkanka zní:
Voda, voda, samá voda, žádné prášky, žádná soda, žádné prášky na prádlo, voda jako zrcadlo!

Žijeme na tom kousku zeměkoule, kde si můžeme vymýšlet, jakou vodu budeme pít a v jaké vodě se budeme čvachtat. Ale nějak nás nezajímá, že čtvrt miliardy lidí má na pití vodu vadnou nebo žádnou. V roce 2050 nás bude 8 miliard a voda bude čím dál cennější a na uživení tolika hladových krků nebudou stačit extenzivnímu zemědělství, které se teď tolik propaguje, ani 4 zeměkoule. Dříve nám stačila na pití voda ze studny, případně z vodovodu. Když vidím, jak někteří z nás se denně vláčí s PET lahvemi různých vod, tak si říkám: „Vy, pitomci, proč nepijete vodu z vodovodu. Je důkladně kontrolovaná a člověk jako tvor, vždy pil vodu povrchovou“. Takhle zbytečně bobtná problém PET lahví, bifenyly z obalu přechází do obsahu, bakterie se v ní množí, jsou v ní desinfekce, aby vydržela nezávadná, zbytečnými minerály si „zakameňujeme“ ledviny a ještě nás to stojí peníze. A těch kamionů, co brázdí naše silnice, jak tuhle tekutinu vozí sem a tam. A silnice kamiony rozbité se musí po zimě za nemalý peníz zalátat. Některá osvícená města ve světě už balenou vodu v PET lahvích na svém území zakázala jako nejlepší ekologický počin. Ale to už je jiná kapitola, mířím úplně jinam a to k tomu čvachtání.

Na koupání, jako na hygienickou očistu, nám stačily dříve jednou týdně necky, ve kterých nás rodiče důkladně vydrbali. Pro zchlazení a zábavu jakákoliv kaluž, potoky, říčky, rybníky, požární nádrže, případně přehradní jezera. Od jara do zimy jsme jako děti z naší říčky nevylezly. Mezi husami a kachnami jsme si stavěli zídky, přehrádky, rybníčky, lovili raky, škeble, šídla atd. A která dědina měla tehdy koupaliště? Moře pro většinu z nás byl jen sen. Ty doby jsou dávno pryč. V moři už jsme se namočili bez rozdílu všichni a stejně nás do jednoho uvádí do vytržení fotky malebných pláží s modrozelenou průzračnou vodou nejlépe pod palmami. Co nám zbývá, když nejedeme k moři? V plenéru se koupat téměř nedá, zahnojili jsme si všechnu vodu fosfáty a bůh ví, čím ještě. Pořád pereme, desinfikujeme, avivážujeme, voníme, na smrkání a utírání potřebujeme kvanta papíru a nakonec stejně všechno končí ve vodách. A to jsme na rozvodí Evropy, co ti chudáci pod námi? Už v červnu se ze všech stran dovídáme, do které přehrady, případně rybníka nesmíme, protože je tam plno nebezpečných sinic. Kolik miliard se cpe do čističek, kolik peněz zhltnou opatření proti sinicím. A tak nastal čas koupališť, bazénů a akvaparků. Každá i malá dědinka se pyšní veřejným bazénem. Naši zazobanější spoluobčané mají vybudovaný u svých haciend svůj bazén. Protože v tom veřejném by mohli něco chytit, plísně, vši – ano, veš se neutopí! A protože obyčejný bazén je jen na plavání a dnešní doba musí nabízet vzrůšo, tak rostou obří akvaparky s umělými vlnami, tobogány, vířivkami, skokanskými můstky. Ani nevím, jak se všechny tyhle atrakce jmenují.

A tak konečně jsem se dostala k tomu, čím jsem vás chtěla zaujmout, k termálním lázním. Ty na rozdíl od výše zmíněných akvaparků znali a provozovali „již staří Římané“ k léčebným účelům. Léčili si v nich špatně hojící se rány z bitev, končetiny pokřivené bolestivým revmatismem. Minerálních pramenů je hojně, jak v naší republice, tak u sousedů a záleží na tom, jak je umíme využít. Některé prameny jsou studené a jiné horké. Teď slyším, jak si říkáte, to jsi teda objevila věc! Na jižní Moravě se už dlouho mluví o tom, že snad má vyrůst něco u Pasohlávek a Mušova (geotermální sirná voda), že už jsou v provozu lázně s jodobromovou vodou v Lednici a to něco se má rozšířit. Řekla bych, že jsme hodně zaspali. Přímo na našich hranicích v Rakousku už před pěti lety vyrostl moderní Aquapark Therme Laa nad termálním pramenem o teplotě 42 stupňů C a vydatnosti 7 litrů/sec. Bratři Slováci se taky postarali už za totality, o Maďarech nemluvě. Stálo by za to shromáždit chemické složení těchto minerálních vod a porovnat jejich složení. Podle reklamy jsou zázračné všechny, málem jako Lurdy. Belhavý odhodí berle a radostně odhopká, kůže s lupenkou je náhle sametově hladká bez protivných šupinek, artrotické kloubečky splasknou a nebozízky v nich přestávají vrtat, cévy se roztáhnou a vyčistí nálepy z trubek. Bez legrace, na sobě jsem si vyzkoušela, že stačí 3krát za zimu alespoň na jeden den napařit v termální vodě svoje nemocné staré kosti. Naše nejoblíbenější destinace jsou termály na Slovensku v Podhajské a ve Veľkém Mederu. Podle reklamy je voda v Podhájské lepší než voda z Mrtvého moře a reklama vyzdvihuje, že tato voda obsahuje dokonce lithium. Sice vím, že je to biogenní prvek, ale na co je tak důležité, ale prosím. V Podhájské se z termální vody vyrábí hojivé masti a kosmetika, teplo z pramenů ohřívá obrovské skleníky nějakého holandského podnikatele. Jenže tam nejsou tobogány a jiné atrakce, zázemí lázní není domyšlené, a tak kolektiv pravidelně vybere Čaľovo, neboli do Veľký Meder, kde sice není ve vodě lithium, ale zato dva veliké tobogány. Tohle svoje povídání dokumentuji fotkami z Veľkého Mederu a fotkou složení mederské vody. Tož pojďte se taky vykoupat. Představte si, bazén s různými tryskami, horká voda, přes páru není vidět na souseda, kolem venkovního bazénu hromady sněhu. Ta slast! Že tam nesmím být déle než 20 minut, aby mi nebylo blbě – nevadí! Že si nemám kam sednout nebo lehnout, protože všechna lehátka a lavičky už někdo okupuje – nevadí! Že se nemohu dodrápat k žádné trysce, protože u ní někdo trvale sedí – nevadí! Svoje povídání bych chtěla zakončit úvahou. To jsem zvědavá, kdy se dočkáme nějakého slušného zařízení poblíž Brna. Nebo budeme muset nadále jezdit až na Slovensko? A jak je to doopravdy s kvalitou různých termálních pramenů? A ještě mi vrtá hlavou, když bude těch lázní a akvaparků tolik, kolik se teď plánuje, budou mít také takovou vysokou návštěvnost, aby se rentovaly a nezkrachovaly?

Ještě malá poznámka, na první fotce není kostel, ale hlavní budova termálních lázní ve Veľkém Mederu, dalo by se to nazvat „novodobý chrám“.

Text a foto: Maria Saláková