Z Evy a Tomáše Pekárkových vyzařuje klid, elegance a mladistvý elán, přestože jsou v seniorském věku. Už hodně dávno našli pro sebe elixír mládí. Kouzlo spočívá ve společenském tanci, jemuž se věnují několik 
desítek let. Nedávno jsem je navštívila v jejich taneční škole TEP, konkrétně kurzu, který organizují pro dospělé ve věku zhruba od 30 do 60 let. Nejdříve jsem se dozvěděla, že ve společenském sále Radnice města Ostravy každé úterý už několikátou taneční sezónu předávají svoje zkušenosti mužům a ženám, kteří při tanečních zábavách a na plesech nechtějí jenom, jak se říká, šlapat zelí, ale potřebují se plavně vznášet během foxtrotu, waltzu, tanga, valčíku či dalších standardních tanců, nebo k údivu okolí střihnout nějakou efektní figuru v temperamentní latině.
,,Jde nám o to, aby do našich tanečních přicházeli lidé nejen se naučit lépe tančit, ale aby se tu i dobře bavili, odpoutali od všechních starostí. Těm mladším chceme také připomenout pravidla společenského chování, a proto mimo jiné trváme na vhodném oblečení. Džíny jím rozhodně nejsou,“ zdůraznila paní Eva v okamžiku, kdy její muž na parketu vysvětloval, jak si při rychlé polce tanečníci mohou ,,odpočinout“, když se naučí tzv. promenádu. Potom jsem Evu přiměla trochu zavzpomínat na dobu, kdy ji v Domě kultury Vítkovic (dnes Dům kultury města Ostravy) trénovala slavná Jarka Calábková, z jejíhož klubu vzešlo mnoho vynikajících tanečních párů. Nejeden z nich nese její trenérskou štafetu dále a stejně jako kdysi Jarka, vytvářejí i pro zahraničí obraz Ostravy, v němž klasický i latinskoamerický tanec má své skutečné mistry.
Eva Pekárková, dlouholetá členka Svazu učitelů tance České republiky, se o taneční umění zajímala ještě jinak než v bezpočetných hodinách, kdy v rytmu hudby kroužila na parketu, až z ní lil pot. Důkazem je její tříleté pomaturitní studium, které kdysi organizoval Ústav pro kulturně výchovnou činnost při ministerstvu kultury, nebo dlouholeté působení ve funkci krajské metodičky pro tanec. Je tedy taneční mistrovou se zkušenostmi a glejtem, kterým se ne každý instruktor v tanečních může pochlubit. Učila i na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a v základní umělecké škole.
A kdy vytvořila trvalý taneční pár se svým mužem? Někdy kolem roku 1980. ,,Já jsem s tancem začínal jako člen prvního ostravského tanečního klubu. V roce 1958 ho založili studenti zdejší hornické průmyslovky,“ řekl mi pan Tomáš ve chvilce, kdy si odskočil z parketu, aby doladil na počítači hlasitost skladby, podle které si páry opakovaly ča-ču. Pak 
jsem se dozvěděla, že je původním povoláním inženýr-ekonom. Vystudoval obor zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické v Bratislavě a mezi zaměstnavatele, kteří využili jeho vědomosti se řadí Janáčkova filharmonie Ostrava.
Taneční mistrová k tématu zaměstnání uvedla, že byla mimo jiné několik let tiskovou mluvčí Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Při náročném povolání a hlavně v dobách před sametovou revolucí to neměla jednoduché, když si chtěla prosadit, že bude pravidelně vyučovat tanec. Povedlo se jí to ale, a proto se právě této činnosti může i nyní naplno věnovat, a vůbec nevadí, že jsou s manželem v důchodovém věku.
,,Naše taneční škola TEP neorganizuje jenom kurzy pro dospělé,“ vysvětlovala paní Eva, ,,v ostravském Středisku volného času na Ostrčilově ulici máme základní kurzy pro studenty středních škol i pro pokročilé. Učíme tančit za doprovodu orchestru TEP. Podle potřeby otevíráme kurzy i pro tělesně handicapované. Věnujeme se mládeži i po ukončení tanečních v klubu. Vzhledem k tomu, že jsem se kdysi učila choreografii, mimo jiné u profesorky Evy Kröschlové, tvořím vlastní kreace pro naše páry. Těší mne, když se moji mladí svěřenci líbí při předtančení na plesech nebo na charitativních akcích.“
Pro Evu a Tomáše Pekárkovy je tanec spojen s omlazující pracovní činností, je koníčkem, který je zaujal v mládí a dodnes jim přináší radost.
„Jsme rádi s lidmi, uspokojuje nás, když se jim v našich hodinách tance líbí. Máme zásadu: Omezený počet párů podle velikosti parketu. Chceme, aby taneční plocha nebyla přeplněna, abychom se všem mohli podle potřeby věnovat i individuálně,“ vysvětlila taneční mistrová v závěru našeho setkání. Pak si ještě vzpomněla na jeden manželský pár, který v nedávné době absolvoval kurz pro dospělé. ,,Představte si, že si jej koupil u příležitosti manželova odchodu do důchodu! Pár měl radost a my také.“
Text a foto Eva Kotarbová
Psáno pro časopis Seniortip