Ohlédnutí po dvaceti letech za kulturně etickou iniciativou Cesta světla

Iniciativa Cesta světla vznikla v březnu 1990 v Krnově z aktuální společenské atmosféry a z potřeby pozitivně měnit mravní vědomí mládeže směrem k demokracii a humanismu. Cestu světla založila promovaná filozofka Ludmila Ondrušková spolu s několika svými kolegy ze Střední pedagogické školy v Krnově. Cílem iniciativy bylo hledání východiska z morální devastace naší současné společnosti a úsilí o sjednocování mládeže i dospělých odpovídajícími formami otevřeného dialogu, přednáškové činnosti a kulturně výchovných aktivit. Smyslem Cesty světla bylo sbližování a sjednocování mládeže na základě nejvyšších duchovních principů. Iniciativa se opírala o kulturní a duchovní odkaz Jana Amose Komenského i o dědictví dalších významných osobností našich dějin. Název iniciativy byl přijat podle spisu J. A. Komenského Via lucis (Cesta světla). Toto dílo předcházelo Komenského vševědným a všenápravným snahám, i když bylo napsáno v roce 1642, Komenský při hodnocení svého celoživotního díla cítil potřebu vydat je tiskem i s odstupem dvaceti šesti let — v roce 1668 (dva roky před svou smrtí). Jeho moudré poselství neztratilo ze své naléhavosti a aktuálnosti: „Ó, jak blažení by byli lidé, kdyby chápali, že všechno, co je může učinit blaženými, je v nich, a uměli toho využívat k dosažení svých cílů, totiž aby každý chtěl, mohl a uměl být svůj a radoval se z toho, co má.“ Komenský v Cestě světla zdůrazňoval: „Učit lidi učit se, ne aby se učili, ale aby věděli, vědět však ne aby věděli, ale aby přikládali ruce k činu, aby konečně přikládali ruku k činu ne proto, aby tak činili, ale aby se dosáhlo cíle všech činů, jímž je klid a blaženost.“ (Vycházíme z přílohy ke sborníku Česká občanská společnost a modely demokracie v 21. století, 2003, s. 215-217, autor přílohy neuveden, ale byl jím zcela určitě lektor publikace Zdeněk Jeník.)

Kulturně etická iniciativa Cesta světla vznikla jako volné nezávislé sdružení mládeže, pedagogů a všech občanů, kteří měli zájem na objasňování českého filozofického myšlení v kontextu s filozofií evropskou a světovou, chtěli se aktivně podílet na utváření nového obrazu současného mladého člověka a jeho identity s odkazem našich dějin: na pochopení utváření nového obrazu světa.

Iniciativa Cesta světla se ve svém programovém prohlášení zaměřovala na tyto cíle:

– Využití společenského klimatu po listopadu 1989 k permanentnímu rozvíjení zájmu mladé generace o občanské záležitosti, o nové uspořádání etických hodnot, o poznání kořenů národního sebeuvědomování. Podporování iniciativy mladých lidí a směrovat ji k žádoucí kulturní a politické aktivitě v rámci občanské společnosti. Rozvíjet tak generační sebeuvědomování a chránit základní práva dětí a mládeže žít v míru, svobodě, ve vzájemné úctě člověka k člověku, vzájemné úctě národů, v uvědomělém uplatňování etiky úcty k životu a ve vyšší kultuře občanského soužití.

– Rozvíjení tvořivosti a samostatnosti při zapojování mladých do společenského dění, aby se mladí lidé stali subjekty nové kultury hledající východisko z konzumního pojetí života a umožňující rozvoj talentů v činnosti umělecké, osvětové, výchovné, ekologické i charitativní.

– Využití oslav 400. výročí narození J. A. Komenského k obeznámení mládeže s jeho dílem pedagogickým i filozofickým, k ukázání kontinuity českého filozofického myšlení (J. Hus, P. Chelčický, J. A. Komenský, F. Palacký, K. Havlíček-Borovský, T. G. Masaryk, J. Patočka, V. Havel) i k propagaci a pochopení myšlenek velkých humanistů 20. století (A. Schweitzera, Teilharda de Chardin a dalších) i nových myšlenkových proudů směřujících k duchovnímu formování nového věku.

– Podporování iniciativy mládeže a její sjednocování k žádoucím kulturním a sociálním projektům vzájemného sbližování a utváření životních podmínek na základě uplatňování potřebných etických hodnot, sjednocovat mládež zapojenou do různých náboženských společenství, zájmových či politických seskupení, podporování tolerance, vzájemné pomoci, výměny myšlenek i společných poznávacích, sportovních, charitativních a kulturních aktivit, zaplňování prázdnoty způsobené dlouhodobou „podvýživou“ mládeže v duchovní oblasti.

– Napomáhat mládeži rozvíjet bohatý duševní život a citové bohatství i vyrovnanost poznáváním nových cest k sobě a druhým lidem.

Cesta světla proto vyvíjela i různorodé kulturní činnosti. K formám činnosti iniciativy Cesta světla patřily:

– Kluby Cesta světla — cesta za poznáním duchovního odkazu — přednášky, semináře, samostatné studium díla J. A. Komenského, konzultační činnost, tvořivé zpracování myšlenkového odkazu J. A. Komenského.

– Kulturně etické aktivity – literárně dramatické pořady, koncerty, využití pedagogické dramatiky ve formě kroužků Schola ludus, včetně pěveckých a instrumentálních skupin mládeže.

– Cesty po stopách J. A. Komenského ve vlasti i zahraničí. Putování nabízelo nejen poznávat důvěrně celou tuto velkou osobnost světové kultury, ale také reprezentovat ideje a kulturu jeho potomků a dědiců, mládeže českého a slovenského národa.

– Organizování seminářů a kolokvií směřujících k poznání a propagaci všenápravných snah J. A. Komenského.

Iniciativa Cesta světla z hlediska svých cílů a zaměření nepředpokládala masovost a snažila se vystříhat formalismu a okázalosti při uskutečňování všech akcí. Cesta světla chtěla otevírat „pokladnice světla“, aby se naše země stala skutečně „dílnou lidskosti“, aby sílilo uvědomění, že humanismus nelze rozvíjet proklamacemi, nýbrž „cestou k sobě“. A v celém tom působení usilovala o společné naplnění myšlenky J. A. Komenského: „Ve společném jednota, v odlišném svoboda a ve všem láska.“

Cestě světla se skutečně podařilo zrealizovat řadu cenných kulturních a vzdělávacích aktivit. Patřilo k nim zorganizování deseti filozofických seminářů a kolokvií, šesti tematických zahraničních zájezdů po stopách J. A. Komenského, vydání osmi sborníků a dalších tiskovin, uskutečnění deseti literárně-hudebních programů a koncertů, řady programů pro mládež s DDM Krnov a s DDM-Domeček Brno, i vydání pamětní medaile J. A. Komenského. Přitom bylo navázáno množství užitečných a hodnotných kontaktů s komeniology, středoškolskými a vysokoškolskými pedagogy, školami, univerzitními pracovišti a kulturními institucemi i s neziskovými organizacemi.

K vydaným publikacím, které se vztahovaly k seminářům a konferencím organizovaným Cestou světla, patří sborníky obsahující vedle prací studentů ze studentských kolokvií také kvalitní příspěvky řady nejen regionálních, ale i celostátně významných osobností vědy, kultury, umění a politiky, které stojí za to jmenovitě připomenout: K filosofii J. A. Komenského (SPgŠ Krnov, 1992, 88 s.); Komenský redivivus (SPgŠ Krnov, 1992, 172 s.); Zdroje a základy duchovních hodnot současné české společnosti (SPgŠ Krnov, 1993, 146 s.); Duchovní hodnoty současné české společnosti (VaSPgŠ Krnov, 1994, 243 s.); Jaroslav Krejčí, O češství a evropanství, I. a II. díl (Osnabrück 1989, Ostrava 1995, Amosium servis Ostrava, 183 s., 236 s.); Člověk a česká společnost na prahu 21. století (Open Education & Sciences, Opava, 2000, Cesta světla Krnov, 260 s.); Češi a Němci dříve a dnes. Problémy národní identity a vzájemných vztahů Čechů a Němců (Open Education & Sciences, Opava, 2000, A13 volné sdružení krnovských výtvarníků, 222 s.); Česká občanská společnost a modely demokracie v 21. století. (Redakce L. Martinek a M. Tichý, Opava — Krnov, Literature & Sciences — Cesta světla, 2003, 226 s.).

Jde vesměs o odborné publikace, respektive v případě studentských prací o pokusy napsat mnohdy poprvé odborný příspěvek na dané téma, proto se jim podrobněji nevěnujeme. Jsou však dokladem o dlouhodobě velmi solidní kulturní úrovni krnovských kulturních pracovníků i vysoké odborné úrovni pozvaných osobností a expertů. Od sborníků se odlišuje a specificky vyniká dvojdílná monografie Jaroslava Krejčího (1932–2006), filozofa, pedagoga signatáře Charty 77. Krejčí byl v letech 1957–1960 vedoucím kabinetu dějepisu v Ústavu pro další vzdělávání učitelů v Ostravě, pak vyučoval filozofii na Pedagogické fakultě v Ostravě. V roce 1969 byl propuštěn a mohl pracovat pouze v dělnických povoláních. V roce 1973 byl zatčen a odsouzen za podvracení republiky. Později emigroval do Rakouska, odkud odešel do SRN, kde vyučoval filozofii na univerzitě v Osnabrücku. Koncem 90. let se vrátil do vlasti, žil v Nových Vilémovicích u Javorníku a externě přednášel filozofii na Ostravské univerzitě.

Z těchto širokých aktivit Cesty světla je patrné, že moderní demokracie spočívá stále více na mimoinstitucionálních aktivitách, k nimž patří především občanská angažovanost, civilní kuráž a dialogická kultura demokratické diskuse. Těmto předpokladům široká iniciativa Cesty světla nejen dostála, ale v mnoha ohledech byla průkopníkem v diskusi o některých problémech současnosti. Například již v r. 2000 byla do sborníku prací z 8. krnovského semináře na téma „Člověk a česká společnost na prahu 21. století“ zařazena stať o české občanské společnosti v 90. letech se základními informacemi o funkci, významu a stavu občanské společnosti v naší zemi. Dalším krokem byl projekt „Seminář — sborník o občanské společnosti v 21. století“. Rozhodnutí konat toto kolokvium v květnu 2003 vzniklo ještě předtím, než na podzim 2002 vyšla první česká monografie o občanské společnosti Karla Müllera Češi a občanská společnost (Praha 2002).

Nejde však jen o pomyslné prvenství tohoto druhu, především je nutno ocenit, že Cesta světla podporovala vytváření občanské společnosti. Řečeno s Jaroslavem Krejčím, občanská společnost je vytvářena společenskými samosprávami v konkrétních lokalitách, v nichž občané se chtějí podílet na rozhodování a řešení obtížných úkolů demokracie. Je školou demokracie, z níž politické strany mohou čerpat podněty, inspirace a tvůrčí energii, je oživením veřejného mínění a veřejnosti, je fórem i aktérem a „médiem demokratické sebereflexe“ (Jürgen Habermas). Občanská společnost vede k přímé demokracii a sebereprezentaci i k uskutečňování budoucnosti zde a nyní. V různých formách občanské společnosti se mladí sociální experimentátoři pokoušejí novým „sociálnem“ vytvářet Euroutopii, v níž jsou v popředí hodnoty pospolitosti, solidarity, nesobectví, radost a chuť žít, přátelství a vize lepšího světa. Odmítá se diváctví a pouhé přemítání, v dílnách budoucnosti se uvažuje o tom, jak moudře žít, myslit a cítit a jak v praxi zlepšit život zdola. V tomto občanském angažování se neztrácí víra v pozitivní budoucnost, ta nemá jen apokalyptické dimenze a neplatí o ní Hamletův výrok: „Není dobře a ani nebude dobře.“ Tam, kde končí možnosti angažování, začíná minulost. (Jaroslav Krejčí, 2003, Úvodní slovo. In: Česká občanská společnost a modely demokracie v 21. století. Red. Libor Martinek a Martin Tichý. Krnov — Opava: Cesta světla – Literature & Sciences, 2003, s. 8-9.)

Kvalita života v regionech a lokalitách závisí na tom, jak každý jednotlivec přispívá k pocitu spokojeného, radostného a šťastného života. K této orientaci napomohly i semináře Cesty světla z oblasti filozofie, sociologie a politologie, na nichž byly rozebírány představy, postoje, měřítka a hodnoty demokratického a občanského života. Aktuálnost krnovských seminářů byla dána i vstupem ČR do EU, což předpokládalo nabytí kompetencí a kvalifikací pro regionální a kontinentální spolupráci v Evropě, ale i výchovu k tvorbě občanského konsensu, tvořícího základnu politického života. „Občanská společnost je více než jen výchova k demokratickým institucím a parlamentní demokracii. Občanské spolupůsobení na veřejných záležitostech v mobilní a multikulturní společnosti nelze prosazovat bez evropského principu koncentrace, jenž vyžaduje nutnost o všem se společně radit.“ (Krejčí, op. cit., s. 9.)

Činnost kulturně etické iniciativy Cesta světla byla přechodně utlumena po ukončení projektu krnovských filozofických seminářů (na podzim roku 2004). Zanedlouho byla její aktivita obnovena pod novým názvem Cesta světla J. A. Komenského. Stalo se tak v souvislosti s přípravou a diskusemi týkajícími se otevření spolkového domu ve Flemmichově vile v Krnově. První aktivity obnoveného občanského sdružení byly zaměřeny na vypracování a realizaci projektu „spolkový dům“, další — po nečekaném úmrtí Jaroslava Krejčího — na vydání jeho rukopisu o dialogu s nepřítelem na téma nepřátelství a míru. Kniha vyšla na podzim roku 2007 zásluhou ostravských přátel autora (prof. M. Myšky a doc. P. Pácla) na FF OU v Ostravě s podporou Cesty světla J. A. Komenského. Na jaře 2008 proběhly v krnovské knihovně se členy i nečleny sdružení dvě besedy o této ojedinělé publikaci. Na besedě přednášeli a také ji řídili Z. Jeník jako hlavní organizátor filozofických seminářů a L. Ondrušková coby staronová předsedkyně sdružení. (Za doplnění informací o aktuální situaci ve sdružení sluší se poděkovat Z. Jeníkovi.)

Záslužná a potřebná aktivita Cesty světla J. A. Komenského bude, zdá se, i nadále pokračovat a obohacovat duchovní i kulturně-společenský život v regionu a zejména sloužit duchovnímu vývoji mladých lidí ve vazbě na nejlepší filozofické a duchovní tradice české společnosti.

Libor Martinek

Foto archiv:

1. ThDr. Josef Hromádka (vlevo), místopředseda federální vlády do voleb 1990 a později Senior československé církve evangelické ve Frýdku-Místku, hovoří na semináři k 10. výročí ,,sametové“ revoluce.

2. PhDr. Jaroslav Krejčí, CSc., (vlevo) z Univerzity v Osnabrücku moderuje výše uvedený seminář.

3. Kardinál prof. Tomáš Špidlík při projevu na semináři k duchovním hodnotám v r. 1994.

4. PhDr. Jiří Pehe, bývalý poradce prezidenta Havla, při projevu na semináři k problémům občanské společnosti v r. 2003.