Vánoční posezení s novou knihou Dajany Zápalkové

Že obec Baška patří k obcím, která na kulturu uvol?uje nemalé finanční prostředky, o tom se už lidé v Pobeskydí mohli mnohokrát přesvědčit na kulturně společenských akcích, které jsou pořádány převážně v kulturním domě v Bašce.
Poslední rok je stále více akcí společenského charakteru organizováno i v hostinci U Čendy v Hodo?ovicích, kde místní Čendaspolek dokáže přitáhnout na nevšední pořady nejen dospělé, ale i děti. Jednoho takového programu jsem se měl možnost zúčastnit, a sice vánočního posezení, které slibovalo povídání o Vánocích, veršování, zpívání, tanečky, prostě prima sváteční náladu.
Když jsem vstupoval do sálu hostince se svými přáteli z Literárního klubu Petra Bezruče, okouzlila nás jeho krásná vánoční výzdoba, vonělo jehličí i vanilka zapálených svíček. Vůně skořice se linula z právě uvařeného punče a přímo vybízela k jeho okoštování. Byl skutečně vynikající.
Když v sále byli téměř všichni příznivci Čendaspolku a pozvaní literáti, vánoční rozjímání mohlo začít. Moderátorka tohoto svátečního odpoledne Dajana Zápalková mne vyzvala, jako nejstaršího ze všech přítomných hostů, abych povyprávěl o Vánocích, jak si na ně vzpomínám z dětství, které jsem prožíval v malé vísce Dolní Vožice v jižních Čechách. Rozhovor se rozvinul od vykreslení Štědrého dne, přes různé zvyky a tradice s ním spojené, které jsem si ještě z mládí pamatoval. Ano, byla to doba první republiky, byly jiné nároky na život, od toho se odvíjely i možnosti rodin při nadělování dárků. Vyprávění přešlo i na zdejší region, kde se přítomní hosté podělili o své zvyklosti, které se snaží v rodinách dodržovat, aby je i dnešní děti dokázaly přijmout za své a rozdávat příštím pokolením.
Další, neméně překvapivou událostí tohoto svátečního odpoledne, byl jistě křest, v pořadí již sedmé knihy veršů Dajany Zápalkové Korálky žití. Rozhovor, který jsem vedl ještě před politím knížky perlivým šampa?ským s touto velice činorodou básnířkou, byl jistě velice zajímavý. Hosté v sále se přímo od ní dozvěděli některé zajímavosti z jejího pisatelského péra. Mimo jiné na sebe prozradila:
„Když jsem se z mnohými z vás, přátelé, potkala v červnu při křtu své knížky Kytice růží, ani ve snu mne nenapadlo, že na Vánoce budu křtít další. A věřte mi, mám z ní upřímnou radost. Básně jsem za ten půlrok navlékala skutečně jako ty korálky jednu za druhou na pomyslnou nit žití. Jednotlivé verše, ať už vypovídají o lidských vztazích, či zdejší beskydské krajině, všudypřítomné lásce, láze?ském kraji okolo Třeboně nebo milovaném žhavém ?ecku, jsem lovila ve svých myšlenkách a dávala na papír za různých situací, většinou mezních – stresových či za příjemných chvil. O ilustrace k nim jsem opět požádala malíře Bedřicha Šimo?áka a výsledná knížka je na světě. Jsem šťastná, že ji dnes mohu nabídnout vám všem jako dáreček pod stromeček,“ tak se vyznávala Dajana Zápalková ze svých tvůrčích pocitů k hostům v sále.
Některé vybrané verše ze své nové sbírky jim pak sama zarecitovala a mohli jsme přistoupit k slavnostnímu aktu křtu. Za literáty jsem popřál knížce mnoho spokojených čtenářů, další kmotr malíř Bedřich Šimo?ák poděkoval autorce knížky za spolupráci a tiskař Jiří Otípka, který byl kmotrem třetím, věří, že Dajana nás zase překvapí brzy něčím novým, ať už to jsou verše, próza či novinové články, které velice ráda píše především o kulturním dění v regionu.
Oficiality skončily, přišlo na řadu pohoštění, k poslechu i tanci hrála velice příjemně kapela Wind, takže hosté v sále se mohli pobavit, sdělit si své dojmy, zážitky a popřát si navzájem příjemné Vánoční svátky a šťastné vykročení do nového roku.
Když jsme se rozcházeli do svých domovů, mnozí z nás si jistě uvědomili, jak je nutné se zastavit v této uspěchané době a posedět s přáteli A poznal jsem, že „Čendaspoláci“ skutečně taková dobrá parta jsou, držím jim palce i do příštího roku a věřím, že se jim zase něco nápaditého podaří zorganizovat.

Miloslav Oliva

Napsat komentář




Antispamová kontrola

Zadejte velké x