Projev u krobu Petra Bezruče v rámci Bezručovy Opavy 15. 8. 2009

Vážené dámy, vážení pánové!
Připadla mi milá povinnost uvést několik vzpomínkových slov u hrobu velkého básníka, člověka, kterého si nesmírně vážím, stejně jako jeho poezie a v neposlední řadě i jako člověka vlastence. Chtěl bych se v tomto krátkém projevu zaměřit na některé fakta, jež se dotýkají lidí, kterým není lhostejný osud Petra Bezruče. Těžko bych se dopočítal autorů, kteří o něm psali a stále píšou. Svědčí to o tom, že stále pro milovníky jeho poezie žije a je uznávaná.
Bezručova Opava se během několika let stala pojmem pro široký okruh společnosti a je dobře, že tomu tak je v době, kdy mnoho vynikajících spisovatelů upadá svým odchodem z tohoto světa do zapomnění. Rodné město Petra Bezruče obdivuji nejen pro jeho architektonickou krásu, ale především kulturní zázemí, které zde nachází.
Vrátím se však k básníkovu životu. Široká veřejnost ho oslovovala Mistře. Ti, kteří ho znali blíže, se bavili s důvěrností o staříčkovi. Blízké jeho srdci bylo oslovení ,,Starý ještěr“. Ve všech těchto případech v tom byl projev ryzí vážeností k básníkově osobností. Jak známo, úcta z jeho strany patřila těžce pracujícím a strádajícím lidem na Ostravsku, v Pobeskydí a na Opavsku, což tvrdě proniká i jeho tvorbou. Pro ty, kteří se měli možnost s ním setkat osobně, to byl nezapomenutelný zážitek. Starý ještěr byl svým způsobem bouřlivák, ale s citem pro lidi ponižované, zotročované a sociálně slabé, těm se nevyhýbal. Naopak, některým lidem – odborníkům na literaturu v uvozovkách – těm se vyhýbal. V těchto zhrzených hlavách se potom rodila různá, lidově řečeno, škodolibá kalkulace jako odveta. Je známo, že mezi spisovateli a básníky měl mnoho příznivců, mezi ně patřil například i Karel Čapek, jehož gesto směrem k Literárnímu odboru při IV. třídě České akademie věd a umění bylo velmi výmluvné, když poděkoval a odmítl dopisem rezignaci na členství ve zmíněné instituci. Poznamenal, že podle jeho soudu náleží přednostně mezi členy krom jiných i básník Petr Bezruč.
Hlavním záměrem nás všech, kteří se zde nacházíme, stejně tak mnoha spolků, jako například Frýdecko-místeckých aktivit známých pod názvy Kulturního sdružení Bezručova kraje či Literárního klubu Petra Bezruče, ale i mnoha jedinců, je chránit Mistrovo dílo, zvláště, když už není mezi námi a nemůže se bránit. Navíc, odcházejí pozvolna i ti, kteří ho znali, zabývali se jeho tvorbou dopodrobna a dokázali stavět hráz pochybnostem a lžím, když se jaksi stal tento problém přitažlivým pro některá média. Těmito spornými otázkami se zabývají už několik let tradiční setkání ve Srubu Petra Bezruče na Ostravici. Před několika dny se setkali členové pořádajících spolků Literárního klubu Petra Bezruče, Kulturního sdružení Petra Bezruče, zástupci Obce spisovatelů, ostravského střediska, a literární vědátoři. Vystoupila Zdenka Tomášková, která přítomné seznámila s faktem, že pracuje na další knize, a jejím hlavním záměrem je zbavit Bezručovou osobnost  nánosu mediálního bahna a lží. Jan Slavotínek poukázal na důvod nesnadného výkladu Slezských písní směrem k dnešní mladé generaci, která nemá možnost zažít a pochopit v plné šíři atmosféru doby, kdy básně vznikaly. Oficiální besedu ukončil příspěvkem literární vědec Libor Knězek.
Závěrem, mým přáním bylo připomenout, že Petr Bezruč ve své poezii stále žije, stejně tak Slezské písně, a to je potěšitelné i přesto, že se nedá očekávat, že se jeho tvorba bude opět vydávat ve velkých nákladech. Potěšitelné je, že stále obohacuje lidské duše, které ho pro sebe objevily, příjemně rozechvívá nitra těch, ve kterých žije. Srub Starého ještěra na Ostravici dokazuje, že je jich stále opravdu dost.

Za Obec spisovatelů Jan Kukuczka

Cestou k Bezručovu hrobu (Jan Kukuczka první vlevo)

Napsat komentář




Antispamová kontrola

Zadejte velké x