Životní jubilea dvou významných spisovatelů ze severní Moravy: Oldřich Šuleř 85, Libor Knězek 80

Oldřich Šuleř

Oldřich Šuleř přijímá Čestné občanství od primátora Ostravy Petra Kajnara

Představit prozaika, dramatika a publicistu, ale především spisovatele Oldřicha Šuleře (nar. 1. 6. 1924 v Ostravě) je zdánlivě snadné, vždyť z jeho literární dílny vyšlo přes 40 knih; prozatím tou poslední je 1. díl Ostravské trilogie Sága rodu Chabalů (Vydavatelství Montanex a. s.), uvedenou mezi čtenáře v kavárně Domu knihy Librex v Ostravě 5. června 2009. Ovšem představit spisovatele Oldřicha Šuleře není zase až tak jednoduché, vždyť kromě zmíněných více než 40 knih je také autorem rozhlasových her, spolupracoval s mnoha periodiky a vytvořil přes 800 rozhlasových pořadů; to vše, kromě dalších činností, buď přímo nebo nepřímo souvisejícími s literaturou. Představit Oldřicha Šuleře důvěrněji je spíše zadání pro literární vědce; a je s podivem, proč dosud nevznikla nebo nevzniká kniha o životě a literární práci spisovatele Oldřicha Šuleře.
Především je potřeba připomenout umělecký debut tohoto právníka a před více jak půl stoletím začínajícího spisovatele – byla jím rozhlasová hra Stanice Sousedov, jejíž děj se odehrává za druhé světové války v malé stanici kdesi na Valašsku – hra v roce 1948 oceněna jako nejlepší v celostátní soutěži; v roce 1958 ji autor přepracoval do knižní podoby. Časopisecky Oldřich Šuleř debutoval už ve svých jedenadvaceti letech v roce 1945 jako student právnické fakulty Univerzity Karlovy.
V roce 1950 se rozhodl pro dráhu spisovatele. Tehdy možná netušil jak dlouhou, rozmanitou a často i komplikovanou cestu musí projít. Za války jako totálně nasazený pracoval na šachtě v Ostravě a ve zbrojovce ve Valašském Meziříčí. Pak jako redaktor a později jako šéfredaktor dětského vysílání Československého rozhlasu v Ostravě, jako metodik Krajské lidové knihovny, ředitel Krajského nakladatelství v Ostravě, vedoucí redaktor měsíčníku Červený květ, vedoucí pobočky Svazu československých spisovatelů. V období normalizace také jako strojník v elektrárně a jako právník Okresní správy silnic v Novém Jičíně. Už v důchodu jako předseda ostravské pobočky Obce spisovatelů a Obce moravskoslezských spisovatelů.
Po desetiletí nasbírané podněty a životní zkušenosti ukládal jako vzácný sediment do své literární studnice a z této nashromážděné materie tvořil. Obdivuhodná tvůrčí síla v něm neopadla ani v současnosti, naopak nabyla na intenzitě.
Literární tvorbu Oldřicha Šuleře lze alespo? přibližně rozčlenit do tří zájmových okruhů.
Je to oblast Jesenicka – ke kterému se váže jeho románová kronika Letopisy v žule (1957), která se opírá o důkladné studium historického materiálu v rozmezí sta let a zachycuje čtyři generace dvou rodů na Jesenicku, polarizující v životních osudech, sociálních pozicích a perspektivách.
Oblast Ostravska je v jeho díle, kromě jiného, prezentovaná knihou z havířského prostředí a havířské historie Hořela lípa, hořela (2002), zvláště pak knihou Třetí strana mince (2004), zaznamenávající proměny Ostravy od hluboké minulosti po současnost.
Třetí oblastí, troufám si tvrdit, že srdci spisovatele Oldřicha Šuleře nejbližší a nejmilejší – je Valašsko. Ta odedávná příchylnost k němu vychází mimo jiné i z toho, že právě ve Valašském Meziříčí Oldřich Šuleř maturoval. Ale především z důvěrné znalosti tohoto kraje a lidí z početných pracovních cest za rozhlasovou reportáží po zdejších kotárech ze kterých, kromě dalších, vytěžil skvělé knihy: Je to chůze po kotárech (1989), a Paměť domova (1994), v nichž zaznamenává historii regionu a poznané skutečnosti mísí s beletristickým vyprávěním a vzpomínkou.
Těch knih spojených s Valašskem je dlouhá řada. Připome?me alespo? tu O Janíčkovi malérečkovi (1960), vyprávěni o Janu Kobzá?ovi, a na totéž téma také Nech sa buček zele?á! (2004). Román Sláva a pád valašského pánbíčka (1998) o nešťastném meziříčském starostovi Mikyškovi. Jsou to pohádky Poklad pod jalovcem (1993), Zbojnické pohádky a pověsti z Valašska (1993), a další.
Když Oldřich Šuleř vydal v ostravském nakladatelství Repronis knihy Laskavé podobizny (2005), Laskavé medailony (2007) a Laskavá setkání (2008) o zapomínaných a zapomenutých literátech, tehdy uvedl: „Připadá mi nespravedlivé, že se tak rychle zavírají vody nad spisovateli a básníky, kteří třebas jen jednou, jen ve svém okolí vzlétli do literárních sfér, ať už jim v tom bránil omezený talent či jiná, společenská skutečnost, nebo jejich tvůrčí snažení a záměry zhatila předčasná smrt.“
Je obtížné sdělit, která z knih Oldřicha Šuleře je nejvýznamnější a nejcennější. Neoprávněně na okraji spektra literární tvorby Oldřicha Šuleře je kniha Úhlavní přítel (2002) – tím úhlavním přítelem jsou sny mládí; ale zejména kniha Třináctá komnata (2007), která je nezastupitelnou pomůckou pro zvídavé čtenáře, začínající spisovatele, studenty a milovníky literatury.
Ani Ostravskou trilogií (2009), která právě vstupuje do světa čtenářů, se literární dílo spisovatele Oldřicha Šuleře neuzavírá. Takže buďme trpěliví a vyčkejme, jakou další knihou nás čtenáře pan spisovatel překvapí…

Blahopřání

Dne 12. 6. 2009 byl spisovateli Oldřichu Šuleřovi udělen na slavnosti Ostrava – jih pamětní list, jako významné literární osobnosti, která svým dílem překročila rámec městského obvodu a města Ostravy.
Dne 24. 6. 2009 bylo prozaikovi, dramatikovi a publicistovi Oldřichu Šuleřovi uděleno na magistrátu města Ostravy Čestné občanství města Ostravy. Spisovatel Oldřich Šuleř je tak po básníkovi a prozaikovi Petru Bezručovi a po prozaikovi, básníkovi, literárním kritikovi a historikovi Vojtěchu Martínkovi třetím literátem, který toto významné ocenění získal.

Libor Knězek

Libor Knězek (vpravo) s hejtmanem Jaroslavem Palasem v r. 2008

Libor Knězek (vpravo) s hejtmanem Jaroslavem Palasem v r. 2008

PhDr. Libor Knězek, CSc. (nar. 13. července 1929 ve Frenštátě pod Radhoštěm), jeho literární dílo voní hornatým domovem ze severní strany Radhoště.
Po studiu na gymnáziích ve Frenštátě pod Radhoštěm a ve Valašském Meziříčí studoval literární vědu a estetiku na Karlově univerzitě, kandidátskou práci obhájil v Ústavu slovenské literatury SAV v Bratislavě, kde pak téměř půl století působil. Byl vedoucím literárního oddělení Slovenského muzea a kustodem Muzea Janka Jesenského. Od roku 1959 působil ve Svazu slovenských spisovatelů jako vedoucím literárního odboru. Profesí literární historik a kritik se zaměřoval především na literaturu 19. a 20. století, pak také na vztahy mezi českou a slovenskou literaturou.
Libor Knězek se autorsky podílel na půl druhé stovce knižních publikacích, přispíval do českých i slovenských literárních časopisů, věnoval se literárnímu místopisu a sestavil Encyklopedii světových literárních děl.
O své znalosti se podělil se studenty na přednáškách o slovenské literatuře na Palackého univerzitě v Olomouci, literaturu pro děti a mládež přednášel na Slezské univerzitě v Opavě.
Je členem Obce spisovatelů, Klubu autorů literatury faktu, Klubu nezávislých spisovateľov a Slovenskej literárnovednej spoločnosti pri SAV. Je nositelem Ceny E. E. Kische a Ceny svatého Martina za kulturní činnost, také Ceny hejtmana severomoravského kraje.
Posledních dvacet let se Libor Knězek zaměřuje na literární a výtvarné tradice Frenštátska a Beskyd. Z jeho literární dílny vyšla na toto téma celá řada knoižních svazků, například o životě a tvorbě Bohumíra Četyny Krajina černá lesem, o Josefu Strnadlovi Shledání s krajem. Literárních a výtvarných tradic Frenštátska se týkají knihy Spisovatelé a výtvarníci zpod Radhoště, vyprávění o osudech akademické malířky Marie Parmové-Knězkové Život v práci i tužbách, vzpomínková kniha na dětství, lidi a knihy Můj Frenštát. Čtenářský i kritický ohlas zaznamenala kniha Ve Frenštátě mají rádi poezii (Halas a Seifert s přáteli v Beskydech), odměněná Cenou E.E. Kische za literaturu faktu roku 2003. Knihu S Radhoštěm v erbu napsal o spisovateli, jazykovědci a kulturním pracovníku Františku Horečkovi. Básníku Josefu Kalusovi je věnována kniha Z hor mne nikdo nevyláká, která získala čestné uznání E. E. Kische za literaturu faktu roku 2005; podobně byla oceněna také kniha o prozaiku Janu Drozdovi Pouť za pravdou života, oceněné i v literární soutěži Ostrava v pohybu 2006. Kniha Cesta z hořícího kruhu pojednává o spisovateli Pavlu Tobiášovi. Součástí literární tvorby Libora Knězka je také svazek satirických veršů Z literárního herbáře.
Početnými stručnými biogramy přispěl i do Slovníku osobností kulturního a společenského života Valašska, další uveřejnil ve Slovníku českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2000 a Biografickém Slovníku Slezska a severní Moravy. Připravil a komentoval soubor Seifertových frenštátských veršů S láskou pozdravuji kraj váš milý. Práce Libora Knězka najdeme i v krajových literárních sbornících, ve Zpravodaji ostravského střediska Obce spisovatelů a v Listáři Kulturního sdružení Bezručův kraj, ve čtvrtletníku Hlasy muzea ve Frenštátě pod Radhoštěm, v měsíčníku Frenštátský zpravodaj a podobně.
Literární vědec a spisovatel Libor Knězek žije ve svém rodném městě ve Frenštátě pod Radhoštěm, kde se systematicky věnuje výzkumu literárních tradic Frenštátska a Beskyd.

Richard Sobotka

Napsat komentář




Antispamová kontrola

Zadejte velké x