Bogdan Trojak. Safíroví ledňáčci a GLUTAMAN
Il. Jindřich Janíček. Praha: Baobab, 2020.
Mnoho autorů začalo psát pro děti motivováno svými potomky. Nejinak je tomu u Bogdana Trojaka, otce tří dětí, rodáka z Vendryně ve Slezsku, polsko – českého básníka, prozaika, publicisty a překladatele z polštiny, který dnes žije na jižní Moravě a věnuje se vinařství, konkrétně tzv. autentickému vínu. Jeho vstup do české literatury byl ozvláštněn přiznáním slezské identity. V 90. letech se jednalo o akt nečekaný a ozvláštňující, vlastně proslul svou esejí o slezském mýtu, ale také tím, že za sbírku Pan Twardowski se stal laureátem Ceny Jiřího Ortena (1998). Jako básník získal navíc nejprestižnější ocenění Magnesia Litera za poezii, a to za další básnickou sbírku Strýc Kaich se žení (2005). Z prozaických textů připomeňme povídky Brněnské metro, spojené s literárním kvasem kolem literárního časopisu Weles, jehož byl zakladatelem. Stal se také účastníkem četných brněnských časopiseckých a nakladatelských aktivit spojených např. s Hostem.
Pro své děti nejdříve napsal knížku Nok a Knedlíček. Básně o baštění (2017), avšak jak rostly, měnily se jejich zájmy a preference. Básničky a pohádky vystřídala touha po dobrodružství. Kniha Safíroví ledňáčci a GLUTAMAN zaujme již svým názvem, neboť evokuje kontrast přírody s chemickou syntetickou látkou glutamanem sodným, zvýrazňujícím chuť a vůni potravin. Nebezpečí spočívá v tom, že si člověk na ně rychle a rád zvykne. Pro větší účinnost je glutaman personifikovaný, jmenuje se zlověstný G., je šíleným vědcem a vynálezcem ohrožujícím svět. Jeho mutanti vyrábějí a distribují ve velkém potraviny a naplňují k prasknutí supermarket v Rohance, přístavní čtvrti na Vltavě. Zboží vytlačuje místní tržnici, lidé se mění v konzumenty.
Jak se mohou obyvatelé města ochránit, když je supermarketový sortiment zboží lákavější a akčními pobídkami přitažlivější? Uvědomuje si někdo rozpor, k němuž tu dochází? Kdo citlivěji vnímá nesoulad mezi přirozeným a zrůdným a najde v sobě odhodlání k zákroku? Autorovo přesvědčení, že citlivěji vnímají přírodu jedině některé děti, se projektuje do tříčlenné party správných hochů foglarovského typu, kterou tvoří Vojta Kolanda, Denis Ovesný a mrštný Loan Bach. Pomocníky se stanou malá Justýnka, která jen tak vypadá, ale jinak je již čtvrťačkou, a její sečtělý bratr Kajetán. Jména posledních dvou si autor vypůjčil od svých starších dětí. Parta nečelí jen G., ale opakovaně se dostává do střetů s tříčlennou partou záškodníků, vedených školním rváčem Drajerem. Sám Glutaman rozpozná, že by v něm mohl najít spojence. Byl to on, kdo chtěl ukrást deník kapitána Paprskáře, poštval na Vojtovu partu ochočené zabijácké nutrie atd. Jestliže jste v dětství milovali verneovky a rádi vzpomínáte na podivuhodné vynálezy, tak si přijdete vy i děti na své. V románu rozpoznáte stopy klasické sci-fi, avšak fantazií se dnes meze nekladou. Kdo si z mladších čtenářů se zalíbením přečetl Stančíkovu grotesku H2O a tajná vodní mise (2017), jistě také najde v knize paralely. Stančíkovi se v ní jednalo o záchranu vody jako životodárné tekutiny. Trojakovi leží na srdci současný způsob obdělávání půdy, závislý na chemických látkách, vadí mu neomalená nabídka umělohmotných potravin. Nezapomíná na přírodu, krajinu, včetně hor (tady hory Říp), půdu, klima, plodiny.
Poznámka: Glutaman se vyrábí štěpením rostlinných bílkovin např. ze sóji, melasy, brambor. Pravidelnou konzumací potravin s glutamanem se rychleji roste a tloustne, bez ohledu na to, zda se jedná o člověka nebo zvíře. Tloustne se a hloupne, to jsou spojené nádoby.
Symbolický charakter party správných hochů nabývá opakovaný rituál, kdy členové Safírových ledňáčků vytáhnou svoje otevírací kapesní nožíky se safírově modrými rukojeťmi, jež představují tělo a hlavičku ledňáčka, přiloží je k sobě jejich blýskavou ostří a zvolají společně: „ Zobáky napřed! Střemhlav do modré hlubiny!“ A protože nebýt moudrých postřehů Kajetána a zvláště malé Justýnky, její odvahy a šikovnosti, neboť bez nich by nebyl kapitán Paprskář zachráněn, dostávají také sourozenci dva modré nožíky ve tvaru ledňáčka. Tříčlenná parta dětí se tak rozšiřuje na pětici. Tím napínavý příběh vrcholí. Údajně poslední věta o tom, že děvčátko zůstane navždy malé, avšak nejdůležitější je mít velké srdce, jedině tak se dají dělat velké věci, je podle Trojaka větou autentickou. Věříme spolu s vypravěčem, že se zlé v dobré obrátí a nastanou lepší časy.
Kniha je gramáží papíru odlehčená, je elegantně vypravená s převahou zemitých barev v ilustracích i řešení obálky, vyniká střídáním celostránkových i dvoustránkových ilustrací někdy rafinovaně řazených těsně za sebou, zaujme střídáním typů písma tištěného modře. Doporučujeme knižní podobu také těm, kteří se dostanou k příběhu v podobě audioknihy s písněmi Lenky Dusilové a Jiřího Lábuse. Oba nosiče mají něco do sebe.
Svatava Urbanová