Irena a Milan Šťastní / Leona Hlavinková: Na mamuta

Irena a Milan Šťastní / Leona Hlavinková: Na mamuta.

Praha: Nakladatelství František Havlůj – Běžíliška, 2017.

V edici Mikroliška nakladatelství, uvedeného výše, vyšlo již několik knížeček, které jsou určeny pro nejmenší, hodí se do kapsy, k cestování, do čekáren, autobusů i vzducholodí. Připomeňme názvy, které mají svou vypovídací schopnost: O Panáčkovi (Jana Šrámková – Anna Mastníková); Nezbedný semafor (Šárka Krejčí – Anastazie Stročková); Kolala Petřínská (Jana Šrámková – Aneta Františka Holasová); Pohádka o opuštěněti (Robin Král – Nikola Logosová); Lea a r (Jana Klimtová – Andrea Tachazy); Franta spadl blízko školy (Robin Král – Tereza Vostradovská); Na dlouhou trať (Robin Král – Tereza Ščerbová).

Básnířka Irena Šťastná a její manžel, prozaik a dramatik Milan Šťastný, vytvořili básnický narativ, jehož rozsah 10 strof, z toho 8 ve dvojverších, nám dovoluje zveřejnit celé textové znění:

„Nikdo ať už nedutá,/líčíme na mamuta. //

Velká jáma, na ni listí,/ že se chytí, jsme si jistí.//

Nikdo ať už nedutá,/ číháme na mamuta.//

Už se blíží, zem se třese,/ téhle léčce nevyhne se.//

Za minutou minuta,/ už ho máme, mamuta!//

Jen ho někdo musí praštit,/ abychom ho mohli zbaštit.//

Nikdo ať už nedutá,/ když porcujem mamuta./ Jeskyní se míhaj stíny/

A nám už se sbíhaj sliny.//

Poprosíme mámu, ta/Uvaří nám mamuta.//

Já vás kluci nenutím,/ cpát se masem mamutím.//

Máme bříška vydutá,/ když dojíme mamuta.//

Lehneme si na deku,/ tak se žije v pravěku.//

Tato obrázková „knížečka do kapsy“ se vyznačuje úsporně fabulovaným textem, který má charakter minimalistického slovesného umění. Minimalismus chápejme jako v jiných druzích umění, tedy jako záměr dosahovat maximálního účinku prostřednictvím minimálních výrazových prostředků. Jedná se o variantu minimalistických textů pro děti, neboť v textu je zakódováno dítě jako adresát, resp. jako potenciální příjemce.

Text disponuje jednoduchým slovníkem s minimálním využitím adjektiv. Vyznačuje se konkrétností pojmenování, nízkou metaforičností, jednoduchou stavbou věty a jejím krátkým rozsahem, dialogizací v podobě trojího opakování výzvy “nikdo ať už nedutá“, soustředěností na námět, který je obsažen v názvu. Zrcadlí se ovšem také v explicitním podání toho, co vidíme na obrázku, tedy v jiném znakovém systému, vizuálně. Syntakticky je básnicky text nenáročný, založený na jednoduchých větách. Je ovšem výborné, že se pohybujeme v pásmu vypravěče i v pásmu postav. Jen občas jsou použity expresivní výrazy (nedutat, zbaštit, praštit), většinou jsou však zastoupeny výrazy neutrální (chytit, poprosit, lehnout si) a teprve kontextová synonymie lexikálních jednotek je cestou k nestereotypnosti a humoru (líčíme na mamuta – číháme na mamuta), s použitím hříček (za minutou minuta – už ho máme mamuta; poprosíme mámu, ta – uvaří nám mamuta.

Sémantická rovina textu sice ovlivňuje rovinu výtvarnou, ale nikoliv striktně. Ilustrace však neplní jen estetickou funkci, někdy obrázky mohou zapůsobit svou konkrétností. Jsou rozfázované, neboť na nich napětí vyrůstá z událostí a nikoliv z překvapivé slovní hříčky. Půvab ilustrací umocňuje barevnost, střídání perspektiv a dvoustránkové řešení. Děj z jedné strany přesahuje do druhé, vtipně působí, když se v závěru objevuje liška jako červený terčík, který mizí v dáli, zatímco na pravé straně si na růžové dece hoví pralidé a kolem jsou rozhozeny zbytky hostiny.

Obrázkové rozvinutí jednoduchého syžetu vychází zejména ze sloves označující pohyb a činnost. Čím se dynamika textu zvyšuje, tím se obrázky více zalidňují a sekvence se mění, kolektivní lov se rozpadne na zobrazení pračlověka v různých pozicích při lačném pojídání. Básnický text by mohl stát samostatně, avšak obrázky komunikační akt posilují a koncepce jazykového a výtvarného vyjádření dosahují vzájemné komplementárnosti.

Knížečka je to sympatická a působí nadlehčeně.

Svatava Urbanová

Vloženo: srpen 2019