Ukrajina, Krym aneb Asi jsem ve škole nedávala v zeměpisu pozor!

Byla jsem na poznávacím zájezdu na Krymu a zjistila jsem velikou mezeru ve svém vzdělání. Nevím, proč jsem si představovala Krym jako pokračování Ukrajiny. Ukrajina je obrovská rozlehlá země s několikametrovou vrstvou černozemě, která by mohla být obilnicí Evropy, odkud si Němci za druhé světové války vozili vlaky černozemě domů do Německa. Projeli jsme ji autobusem od Lvova nejkratší cestou na Krym.

Na mapě vypadá Krym jako kapesník postavený na špičku, ležící v Černém moři, oddělený od pevniny úzkým proužkem bažin. Žila jsem v domnění, že je to taky něco plochého s bahnitými břehy. Sice na geografické mapě jsou nějaké vyšší plochy, ale až tak! Krym mne překvapil. Ostrov je hodně členitý, břehy tvoří bělostné útesy, které z výšky až 200 metrů padají téměř kolmo do moře, zálivy ve strmých březích, malinké oblázkové pláže, nad nimi je v různých výškách stolová hora. Klikatící se silničky nad propastmi. Rovněž jsem netušila, že krymské skály jsou využívány k výcviku horolezců. Stromy kolem pobřeží jsou zastoupeny štíhlými cypřiši, už vzrostlými cedry, borovicí a pichlavými jalovci. Silnice jsou lemovány zlatě kvetoucími janovci a vlasaticemi rují. Volné rovné plochy jsou využity velice pečlivě obdělanými vinohrady.

První, co mne na Ukrajině překvapilo, bylo čisto! Od Lvova, přes Oděsu, Simferopol, Sevastopol až po Jaltu. Nikde odhozené papíry, lítající igelitové pytlíky, cigaretové špačky. V kontrastu s naší domovinou se neodhazuje a ještě se každý den zametá, to platí i pro různá zákoutí! Sice ještě je většina budov natřena stylem „mnoho vrstev odlupujících se barev“, kam cákne barva, tak to se už neočistí. Historická jádra měst jsou opravená, krásná! Je vidět, že o zeleň v ulicích se někdo stará, záhony jsou vypleté a okopané. Všude je plno hospůdek, v nich jsou ceny pro nás o něco nižší než doma. Většina lidí mluví rusky, jen mladí lidé mluví výhradně ukrajinsky.

Chvíli trvá než si zvyknu na azbuku. Reklamy podobné jako u nás, na zubní pastu, jogurty, na pivo, na auta, na plastová okna a dveře. V blízkosti měst nekonečné množství ohyzdných bilboardů a všude visí spleť drátů. Plynové potrubí je vedeno ve vesničkách i městech v dvoumetrové výši kolem domů a je předpisově natřeno na žluto. Ještě jedna poměrně nápadná odlišnost od Polska a Rumunska. Malinké domečky i větší usedlosti, nikde nemají zahrádku, ani jako dlaň, ve které by bylo trochu zeleniny, nikde nejsou vidět jednotlivé kravky, kozy a ovečky. Výjimkou je až oblast bývalé Zakarpatské Rusi.

Každé větší město má stádo paneláků, které jsou neskutečně odrbané a ohyzdné. Nevidět, že by se některé opravovaly, vylepšovaly. Zato v každé i malé vesničce svítí zlatou bání kostelíky – sobory. Pravoslavní, Řečtí ortodoxní, Arméni, někde i Římskokatolíci. Zatímco vojenská technika, lodě, různé druhy zbraní, ponorková základna se smí fotit! V památkách se obyčejně za focení platí ještě mimo vstupné. V kostelích a klášterech je obecně fotit zakázáno. V kostele se máš soustředit na modlení a ne se rozptylovat focením! Navíc všichni musí být řádně zahaleni, aby nekoukala holá ramena, vlasy, lokty, kolena. U ženských jsou nepřípustné dlouhé kalhoty a u mužů šortky. Je to k zlosti, tak nádherné ikony, ikonostasy, svítící štíhlounké svíčičky, vousatí popi a mniši v dlouhých kutnách, zbožní domorodci líbající svaté obrázky. To by byly fotky! Velebnost místa dokresluje téměř všude mnohohlasý zpěv obyčejně několika mladých dívek.

Vyjmenovávat památeční paláce, muzea, pomníky, národní parky, lanovky, skalní města, vyhlídky, by trvalo hodně dlouho. Stálo to za to, i když moje zkušenost byla zaplacena opuchlýma nohama a otlačeným zadkem od dlouhého sezení. Tak co, nalákala jsem vás, alespoň trochu. Sice ještě všechno není připraveno na naše zhýčkané turisty, ale Krym má, co nabídnout. Čisťounké moře, skály a hodně věcí na poznání.
„Když člověk cestuje, hodně se naučí. Zavedla bych to povinně pro děti i dospělé, aby se naučili respektovat rozmanitost světa a lidí. Člověk cestuje přes všechny dálky hlavně k sobě samému. Objeví to, co má za rohem, ale musí ty tisíce kilometrů ujet, aby na to přišel sám.“ Tohle nevím, kdo řekl, ale plně s ním souhlasím.

Majka Saláková