Bližší informace o Antonínu Szkanderovi

Narodil se 17. ledna 1949 v Mostech u Jablunkova

První zprávu na základní škole napsal příkazem, jednalo se o lyžařské závody v březnu 1962. Otiskly ji Ozvěny, okresní noviny ve Frýdku-Místku, a Głos Ludu, obdeník pro polskou menšinu v České republice, vycházející v Ostravě.

Od té doby píše zprávy, informace a články v polštině o všech akcích, které se v Základní devítileté škole s polským jazykem vyučovacím v Mostech u Jablunkova konaly. Kromě Głosu Ludu píše i do Gazetki Pioniera (polských pionýrských novin). V Głosu Ludu vycházejí v rubrice Koutek pro děti (Kącik dla dzieci), v Gazetce Pioniera v rubrikách Z torby listonosza, Co słychać w Mostach a Mosty, Mosty, Mosty. V letech 1963 a 1964 se stává nejlepším dopisovatelem těchto periodik.

Otiskuje i první pokusy povídek – Cudowny kamień (Zázračný kámen) v Głosu Ludu, v Gazetce Pioniera hned několik: Rozhuśtana nagroda (Rozhoupaný dárek), Zdarzyło się naprawdę (Opravdu se stalo) a Kdyby (s touto povídkou vítězí v mládežnické soutěži CIMEA).

Při psaní bedlivě naslouchá řediteli školy Gustawu Pyszkowi, učitelům Władysławu Sikorovi a Bronisławu Bielanovi, redaktorce Ladě Krumniklowe z Głosu Ludu, Josefu Týčovi z Pionýrských novin, Janinie Kowalské z Gazetki Pioniera.

V letech 1964 až 1967 absolvuje SVVŠ s polským jazykem vyučovacím v Českém Těšíně a později (1967 – 1973) fakultu žurnalistiky Karlovy univerzity v Praze.

V tomto období publikuje v českých i polských novinách a časopisech, navazuje kontakty se zahraničním vysíláním Československého rozhlasu v Praze, Čs. rozhlasem v Ostravě. Píše do deníku Večerní Praha, pokračuje jeho spolupráce s obdeníkem Głos Ludu (zejména když se jeho redaktory stali učitelé ZDŠ v Mostech u Jablunkova Władysław Sikora a Bronisław Bielan, ale i s dalšími polskými novinami a časopisy – Zwrotem, Kalendarzem Šląskim. Zveřejňuje v nich zprávy, ale i články o aktivitách Polského kulturního střediska v Praze.

Dokonce i jeho diplomní práce na fakultě žurnalistiky Karlovy univerzity je věnována obdeníku Głos Ludu – má název Návrhy na zdokonalení grafické úpravy Głosu Ludu. Redakce požádala fakultu, aby tento úkol někdo z absolventů realizoval. S velkým zadostiučiněním se této práce ujal.

V té době vycházejí v polštině v Głosu Ludu nejen zprávy, články, ale i jeho četné sloupky a povídky (Jedenaście zapałek, A fotografię?, Pseudonim, Sobotni wieczór, Winna, Piwo i żona, Michał, Pożegnanie Odebralskiego) a ve Zwrotu povídka Kochanek. Všechny později vyjdou v češtině v jeho knihách.

Když končí vysokoškolské studiem, má řadu možností, kam jít pracovat. Głos Ludu, Zwrot, Polské kulturní středisko v Praze, ale práce se pro něho nenajde. Místo není ani v Třineckém hutníku, týdeníku Třineckých železáren, ani v okresních novinách Ozvěny ve Frýdku-Místku, kde byla ještě v průběhu studia na vysoké škole naděje, že dojde k obnovení polské mutace s názvem Echo. Novinářů v té době je prostě nadbytek.

Nakonec zůstává na odboru kultury Okresního národního výboru ve Frýdku-Místku, má na starosti zejména zájmovou uměleckou činnost v okrese.

Ve své mateřštině publikuje ve výše uvedených polských novinách a časopisech, ale později píše i česky, i když je to jeho druhý jazyk. Rediguje časopis Textilák, závodní časopis národního podniku Slezan ve Frýdku-Místku.

Náhoda dále chce, že sedí jednou na schodech se svým kolegou se studií v Domě tisku v Ostravě, kdy mu nabídne práci zástupce šéfredaktora Nové svobody. V redakcích Nové svobody, Svobody, Deníku, Práva pak zůstává desítky let.

V Nové svobodě projde doslova všemi odděleními, od zpravodajství, přes průmysl, zemědělství, dokonce sport, až po sobotní magazín, od psaní krátkých zpráv, článků až po sloupky, reportáže, povídky.

Mimo jiné je autorem seriálu vyprávění o lidech, kteří pracují v nejrůznějších oborech lidské činnosti. Zajímá se o to, co člověka žene k dosažení nejvyšších met v životě. Píše například o kapitánu Baníku Ostrava Františku Humlovi, světové vzpěračské legendě sedmdesátých a osmdesátých let minulého století Antonu Baraniakovi ze slovenského Hlohovce, akademickém malíři Martinu Pawerovi z Havířova, Ignáci Jurištovi ze Svrčinovce, který s armádou Ludvíka Svobody prošel válečnými událostmi druhé světové války nebo hvězdném polském herci Stanisławu Mikulském (alias kapitánu Klossovi) a dalších osobnostech.

Jeho povídky v tomto období vycházejí nejen v Nové svobodě, ale i ostravském týdeníku AMBO, časopise Povodí Odry Kapka a Třineckém hutníku.

Jako korektor ve vydavatelstvích OSNA, Moraviapress a později Moravapress se podílí na vydávání časopisů Receptář (slavného Přemka Podlahy), Medium, Kovárenství a Kaprománie, ale i periodik Třinecký hutník, Krnovské listy, Novojičínský zpravodaj, Zpravodaj obce Markvartovice, Petrovický zpravodaj, Centrum v Moravské Ostravě a Přívozu, Vítkovický zpravodaj, Záchranář a Pekařské listy.

Je rovněž korektorem a editorem mnoha knih – třeba Příběhu bronzových rolniček v újezdu Kyrnow Vladimíra Blucha, Probouzení Moravanů Jaroslavy Grobcové, Člověka, náboženství, kultury Jarosława Pastuszaka apod.

 

Vyšly mu knihy povídek:

Trhněte si ploutví! (2004)

Na rybách je lépe než na světě (2006)

Čtení na háčku (2007)

Neučte kapra plavat! (2009)

Když ticho mluví (2011)

Zakázané léto (2014)

Některé vlaky se nevracejí (2017)

Domek z papíru (2019)

Informace Antonín Szkandera, prosinec 2018

 

 

aktualizace stránky 23. 10. 2019