Alena Krtilová – kameramanka, novinářka, publicistka

Základy zájmu Aleny Krtilové (nar. 5. 4. 1945) o výtvarné umění položilo studium na střední výtvarné škole  v Praze, po něm absolvovala obor filmová kamera a fotografie na pražské FAMU. Hluboké rodinné kořeny na Ostravsku jí nedovolily tento region opustit: Stále bydlela v Havířově a po pár letech kameramanské práce v ostravském studiu tehdy Československé televize se vydala na profesionální dráhu novinářky. První zkušenosti nabývala v podnikových novinách VŽKG Jiskra, odkud přešla jako vedoucí kulturní rubriky do Ostravského večerníku. S velkým zaujetím a hlubokým zájmem sledovala kulturní život moravskoslezské metropole i jejího okolí. Články a recenzemi přispívala také do dalších periodik, hlavně do tehdy prestižního Ostravského kulturního měsíčníku. Město Havířov tehdy vytvářelo výtvarníkům velmi dobré podmínky k práci i životu, proto jich v něm žil nepřehlédnutelný počet. Řadu z nich znala Alena osobně, s některými udržovala přátelské vztahy a s Ladislavem Krtilem dokonce vstoupila do manželského svazku. V devadesátých letech ji situace v médiích přivedla k poněkud odlišnému oboru: zájmu o zdraví a zdravý životní styl. S plným nasazením začala vytvářet časopis Vitalita, a když skončil, věnovala se těmto tématům jako externí přispěvatelka dalších listů. Ve vlastním Nakladatelství Aleny Krtilové vydala texty psychiatra Karla Nešpora – o gamblerství  Hazardní hra jako nemoc a další jeho knihu Po kapkách (poezie, psychoterapie, jóga), také studii profesorky lékařské etiky Heleny Haškovcové o komunikaci s pacientem, nazvanou  Práva pacientů.
Dlouhá léta se Alena Krtilová pracovně setkávala s fotografem Milošem Poláškem a s ním také začala naplňovat svůj sen: Vytvořit knihu o výtvarné podobě Havířova a jeho jedinečném kulturním zázemí. Do práce se oba pustili s velkým elánem a nadšením. Pomáhala jim dlouholetá znalost tématu a prostředí, oba také mohli čerpat ze svých archivů i osobních kontaktů s lidmi, o kterých psali. Do popisu Havířova jako města s velmi krátkou historií a zvláštním geniem loci vložila autorka hodně laskavého osobního vztahu a zaujetí. Miloš Polášek s velkou empatií připojil fotografie výtvarné podoby města. Jeho bohatý archiv mu umožnil knihu obohatit portréty dnes už mnohdy nežijících umělců. U dokončení publikace, kterou v nakladatelství En Face vydal havířovský magistrát, však ani jeden z jejích tvůrců nebyl: Alenu ochromila těžká mozková příhoda a Miloš po krátké nemoci nečekaně zemřel, knihu nazvanou Výtvarné město Havířov profesionálně dokončil jeho syn Radim Polášek. Havířov tak získal hodnotnou reprezentační publikaci, která vypovídá i o pomíjivosti lidských životů a nejednou též o dočasném trvání děl ve veřejném prostoru.

Alena Krtilová stále žije  v Havířově.

Táňa Popková

Více o publikaci

Foto knihy: Eva Kotarbová, text článku vložen v dubnu 2018