Milý Říme, změnil jsi se! Měníš se trochu každý rok, ale teď je to přímo skokem! Nevím, zda k lepšímu, nebo k horšímu. Posuďte se mnou. Nejnápadnější je, že se letos v tobě potuluje málo turistů. Vzpomněla jsem si, jak jsme v loňském roce v Barceloně při katalánském národním svátku, kdy byla Barcelona našlapaná lidmi, seděli úplně ucapaní na náměstíčku Calle Resto Barrio Gotico na kávě a nechápavě koukali na pána, který se tam procházel ozdobený plakátem „Per qué deixem que aquest turisme destrueix la nostra ciutat“. Kolem něj diskutující lidé. Až doma jsem v překladači zjistila, co tam měl přesně napsáno katalánsky „Nenechte turistický ruch ničit naše město!“ Turisté nechoďte k nám, nechceme vás tu! Říkala jsem si, vždyť turisté přináší peníze za minimálních nákladů a čím víc turistů, tím víc peněz! Tak a teď se některým lidem jejich přání splnila. Turistů je málo nejen v ňímě, ale i v Tivoli, v Orvietu (které jsme letos také navštívili) byla většina krámků zavřených. Kdo by celý den stál za pultem, když cizincova noha nikde a tudíž nikdo nic nekoupí! Ale vrátím se do Říma.
U každé památky, u každého kostela, na každé větší křižovatce stál obrněný transportér a několik samopalníků. Nedokážu si představit, kdyby opravdu začali ze samopalu střílet. Dá se tím vůbec přesně zamířit? To nejde, asi ne, jen pokropí dav kolem. Nechtěla bych to zažít. Do každé památky se prochází bezpečnostními rámy. Ty mají malou kapacitu, a tak se před nimi tvoří fronty. Podmínky cestování se rok od roku zhoršují: Turistický poplatek městu Římu z 1 eura denně se zvedl na 2 eura. Vstupy do památek se změnily, žádné slevy pro kmety! Jen pěkně zaplaťte plné vstupné. To platí pro Forum Romanum, Palatin, Koloseum, Mamertinský žalář, Villa dÍ„‘ Este, Orvietské Duomo – žádné vstupy zadarmo. Výjimkou byla Vatikánská muzea, která měla v našem termínu vstup zdarma. I různých pobíhajících prodavačů s pohlednicemi, s deštníky, tyčkami pro selfí a s nejrůznějšími blbostmi podstatně ubylo.
A ještě jedna velká změna. Řím uvádí do provozu další větev metra „C“. Podél silnice Via dei Fori Iperiali, od Kolosea až po kostel Kosmy a Damiána, je za dvoumetrovou stěnou staveniště. Maxentiova bazilika je podepřena obřími kovovými sloupy, zeď s freskami o velikosti Říma v jednotlivých staletích zmizela. Prý je to kvůli metru. Snad se časem dovíme, co tam bude. Už než jsme se vydali do Říma, dolehly na nás různé zprávy: 1) v ňímě je veliké sucho, Tibera je prázdná, ve fontánách neteče voda, 2) následovala zpráva, že Řím spláchla povodeň, 3) v ňímě se objevil jakýsi tropický komár, který přenáší novou nepoznanou virovou nemoc (něco, jako horečka denge), a už onemocnělo 49 lidí. Byly i další konspirační teorie.
Tak už dost s nářky! Pobíhali jsme od památky k památce, až nás nohy bolely. Úplně všechno je krásné a zajímavé! Již v 8. stol. ctihodný Beda napsal: ,,Dokud bude stát Koloseum, bude stát i Řím, až se zřítí Koloseum, zřítí se i Řím, ale až se zřítí Řím, zřítí se i svět!“ Kolosem stojí, tak je vše v pořádku! Viděli jsme Michelangelova Mojžíše v kostele svatého Petra v okovech, nezapomenutelný zážitek! Byli jsme na Kapitolu až pozdě večer, osvětlená radnice, jezdecká socha Marka Aurélia, Kapitolská muzea, pod námi Benátské náměstí. Viděli jsme osvícené Forum Romanum s nejproslavenějšími a nejklasičtějšími ruinami antického Říma, prostranství fór, překrásné chrámy, vítězné oblouky, zbytky paláců a dalších stavby starověkého Říma. V kostele Santa Maria na oláři nebes jsme viděli zázračné Jezulátko, hrob svaté Heleny a koukali na místní svatbu. Vystoupali jsme na věž svatého Petra (měří 130 metrů), potěšili se pohledem na rozlohu Vatikánu, jeho zahrad a muzeí. V chrámu jsme tiše proběhli kolem nekonečného množství náhrobků a kaplí. Zase ta bezpečnostní opatření! Nemohli jsme pohladit nohu bronzové sochy sv. Petra, nemohli jsme kouknout do konfesia, do kaple sv. Václava – vše ohrazeno! Ke každé památce extra fronta! Shrnu to, byli jsme ve všech čtyřech patriarchálních bazilikách: sv. Jana Lateránského, Panny Marie Sněžné, ve velechrámu sv. Petra a mojí nejmilovanější sv. Pavla za hradbami. Podívali jsme se na Svaté schody, obdivovali jsme Konfesium, prohlédli jsme Konstantinovo baptistérium. Proběhli jsme 7 km dlouhou trasu Vatikánskými muzeí, těch pokladů, soch, obrazů, knih. Tam den na každé z dvaceti pěti by bylo málo! Poslouchali jsme kousek varhanního koncertu v Santa Maria degli Angeli. Byli jsme v kostele sv. Prassedy, u náhrobku Jana z Jenštejna. Na náměstí Navone jsme lízali zmrzlinu, do Pantheonu byla fronta a uvnitř skoro nikdo.
Zase jsme stáli u hrobu Raffaela, u hrobu krále Umberta I, poklonili se železné koruně lombardských králů, koukali do kopule na sedmimetrovou kulatou díru do nebe. Nemohli jsme vynechat Fontanu di Trevi, Španělské schody, náměstí Popolo, kostel Panny Marie Popolo. Těch soch, obrazů, stropů, dlažeb – samé největší poklady! Motali jsme se v památku Viktora Emanuela hledajíce WC! Byli jsme na foru Romanun, prolezli jsme zase více vykopanými paláci na Palatinu. Je tam zřízená nová krásná vyhlídka! Byli jsme u Marcelova divadla, u Oktaviánovy brány, prošli kolem synagogy, nestihli jsme židovskou čtvrť, byli na ostrově Isola, v kostele sv. Bartoloměje, odpočívali jsme na fóru Boáriu. Seděli na schodech v Cirku Maximu, šli kolem Růžového sadu na svahu Aventinu, na Aventinu jsme nezapomněli vstoupit alepoň na chviličku do San Sabine, podívat se „tunelem z růží“ klíčovou dírkou na věž sv. Petra. Prohlédli jsme si Ostienskou bránu. Vydali jsme se po Via Apia Antika do katakomb sv. Šebestiána, k hrobce Cecilie Metely, poseděli v kostelíku Quo Vadis Domine. Byli jsme si alespoň namočit nohy v moři v Ostii.
Nedá se to krátce popsat, co všechno jsme zažili a co všechno uviděli. Řím se nám vydařil! Vrátili jsme se sice polámaní z noci v autobusu, ale naplněni zážitky. Budeme se navštěvovat, ukazovat si fotky a vzpomínat! Tak je to správné, odpoutat se od všedních povinností a trochu se nad ně povznést!! Souhlasíte?
Text a foto: Maria Saláková
Vloženo 20. října 2017
Bez korektury názvů!