(rozhovor se spisovatelem Karlem Vůjtkem)
Koncem minulého roku vyšla tvoje kniha s názvem To byl Rudolf Resner / Robert Rýdl, jejíž vydání finančně podpořil Moravskoslezský kraj a vydavatelem se stalo město Klimkovice. Je to obdivuhodná publikace připomínající významného klimkovického zvěrolékaře a starostu i velmi mnoho z částečně pozapomenuté historie Klimkovic a okolí. Jak ses ty, většinou vnímaný především jako básník, dostal k nápadu ,,postavit pomník“ Klimkovicím a Rudolfu Resnerovi (* ve Smolkově 1876, † v Brně 1931)?
,,Původní záměr mé práce byl poněkud jiný, ale při sbírání materiálu začalo být zřejmé, že je to právě Rudolf Resner, který si zaslouží, aby se na něj nezapomnělo. Vždyť i s pojmenováním ulice, v níž žil, byl problém. Původní prvorepublikový název Resnerova se do ní vrátil až v roce 1993.“
Čeho si nejvíce ceníš na osobnosti R. Resnera?
,,Jeho pracovitosti, nápaditosti, ale také velkorysosti, a pokud mohu z takové časové odlehlosti posoudit, i jeho osobních vlastností: neskrývaného češství, přátelského vystupování a jednání, smyslu pro humor. Vrchní veterinární rada Rudolf Resner nebyl jen výborným odborníkem, především pak na chov skotu a koní, podnikajícím četné služební zahraniční cesty, ale například také skvělým muzikantem; hrál na housle, klavír, harmonium a varhany, což si ještě dlouho pamatovali nejen v Klimkovicích, kde neděli co neděli doprovázel svou hrou mši v kostele sv. Kateřiny, ale také v Brně, kde se jeho život nečekaně uzavřel. Tam hrál o nedělích v kostele Nanebevzetí Panny Marie, kde měl také poslední rozloučení. Spolu se svou manželkou Julií odpočívali na starém klimkovickém hřbitově; dnes už tam památku na ně nenajdeme.
Jeho zásluhy o rozvoj Klimkovic jsou větší, než se dosud zmiňovalo. Dokázal předat tehdejšímu poněkud ospalému maloměstu část své energie a pomáhal a radil i poté, co z Klimkovic odešel. Jako starosta byl nezapomenutelný. Dokázal se svými spolupracovníky spojit Klimkovice výstavbou dráhy s okolním světem, což je možné brát doslova. Mnoho generací občanů mu tak vděčí za dosažitelnost středního a vysokoškolského vzdělání. Není jistě náhoda, že za jeho starostování byla situace v Klimkovicích natolik i intelektuálně příznivá, že zde bylo otevřeno první knihkupectví.“
V knize naznačuješ spojitost mezi Rudolfem Resnerem a spisovatelkou Jarmilou Glazarovou. Co bylo jejich pojítkem?
,,Osobní seznámení a posléze úspěšný román Jarmily Glazarové a stejnojmenný film Vlčí jáma, řečeno velmi zjednodušeně. Najednou se díky rozhovorům s autorkou vědělo, že existují nějaké Klimkovice a že tam žil veterinář a starosta, na nějž se nezapomíná. Protože prototypem románového a filmového veterináře a starosty Rozvadova, jak se Klimkovice v románu i filmu jmenují, byl právě Rudolf Resner. Neklaďme mezi příběh Roberta Rýdla a Rudolfa Resnera rovnítko, ale bez Rudolfa Resnera by se románový a později i filmový a dokonce divadelní Robert Rýdl nenarodil.
A jak se Jarmila Glazarová s R. Resnerem, jeho ženou Julií a Klimkovicemi seznámila? Shodou okolností přišla do města v roce 1917 se svou sestrou Irenou poté, co jim zemřeli oba rodiče. Nový domov našly v tamní Hospodářské a hospodyňské škole, která tehdy fungovala jako záložní vojenský lazaret. Mimochodem, dodnes stojící budova této vzdělávací české instituce vyrostla také díky aktivitě Rudolfa Resnera, který v ní externě vyučoval a působil i v jejím kuratoriu. V roce 1919 pak J. Glazarová přišla do rodiny Resnerů, aby zde dělala společnost „osiřelé“ Julii Resnerové, protože manžel Klimkovice pracovně opouští a odchází do Opavy, kde se po přechodném působení na ministerstvu zemědělství v Praze stává přednostou veterinárního oddělení tamní slezské zemské politické správy a po jejím zrušení zástupcem referenta veterinární správy v Brně.“
Jak dlouho ti trvalo, než jsi tuto knihu napsal? Určitě psaní doprovázelo usilovné sbírání a objevování dokumentárního materiálu.
,,Od životního příběhu Rudolfa Resnera, jeho ženy Julie a dalších aktérů uplynula řada let. Leccos zastřel čas, leccos „vylepšila“ lidová tvořivost, takže jsem se rozhodl vzít to z gruntu: od zápisu jeho narození v matrice hrabyňského kostela až po předčasný odchod a jeho záznam v knize zemřelých kostela sv. Tomáše v Brně atd. Takže hodiny a hodiny práce v archivech či muzeích celé republiky včetně archivů specializovaných, například Vojenského ústředního archivu v Praze či Památníku národního písemnictví a Památníku Petra Bezruče v Opavě. To v okamžicích, kdy se život Rudolfa Resnera a jeho paní protínají s životem Roberta Rýdla a tety Kláry v románu Jarmily Glazarové Vlčí jáma a později ve stejnojmenném filmu. Ale také prostudování dobového tisku, který dění v Klimkovicích často zaznamenával, zvláště pak významné aktivity doby starostování Rudolfa Resnera i před ní, kdy velice aktivně působil v představenstvu města. Byla to mnohaletá náročná, ale krásná práce; jiná cesta by podle mě byla povrchní a skutečné poznání by nepřinesla.“
Vím, že ses s prosbou o informace obracel také do zahraničí. Jaká byla odezva?
,,Skvělá. Klasický dopis se někam zatoulal, ale když jsem zjistil elektronickou adresu příslušného oddělení Univerzity veterinárního lékařství ve Vídni, kde Rudolf Resner v letech 1894-1897 studoval, reakce byla prakticky okamžitá. Dr. Christa Mache, historička/archivářka Historického archivu univerzity, mi poskytla kopie dokumentů, jež zaznamenaly studium Rudolfa Resnera na této škole včetně jeho závěrečné, dle jejich záznamů rigorózní zkoušky, kterou udělal s vyznamenáním. Zaslala mi také kouzelnou fotografii historické budovy univerzity, velmi rád jsem ji do knížky zařadil.“
Publikace je opatřena dobovými fotografiemi rodiny Resnerů, uvedeného města i archiváliemi, také tvými fotografiemi. Jaký máš pocit, když v ní listuješ? Myslíš, že jsi vypověděl vše, co mělo být na vybrané téma zpřístupněno veřejnosti, nebo ještě něco zůstalo v tvém autorském ,,šuplíku“ k vydání?
,,Pocit je to bezpochyby příjemný. K druhé otázce mohu zmínit, že po vydání knížky se ozvala další část Resnerovy rodiny. Konkrétně vnučka jeho sestry Terezie, čili Rudolfova praneteř, s historickými fotografiemi a dokumenty, které rozhodně stojí za připomenutí. A nejen to: protože jsem ve vydané knížce zpracoval jen část mnou zamýšleného tématu, pracuji dál. Je tady mj. i postava, jejíž životní osudy a účast v započatém příběhu rozhodně stojí za důkladnější zpracování a zařazení na místo, které jí v historii Klimkovic právem náleží. Její jméno si zatím nechám pro sebe.“
Komu z široké čtenářské veřejnosti je kniha určena především? Kde si ji může zájemce koupit?
,,Myslím, že knížku rád otevře a přečte každý, kdo má rád Klimkovice a chce se o jejich historii, tedy i osobnostech dozvědět co nejvíce. Ale také o pobytu Jarmily Glazarové v Klimkovicích, od jejíhož odchodu z města už uplynulo více než osmdesát let. A přece do Klimkovic i dnes přijíždějí lidé, aby se podívali na místa, kde tehdy žila a kde se odehrály příběhy jejích knih Roky v kruhu a Vlčí jáma.
A úplně závěrem: knížka To byl Rudolf Resner/ Robert Rýdl je k dostání v Kulturním a informačním středisku v přízemí klimkovického zámku.“
Ptala se: Eva Kotarbová
Foto: Marie Švadlenková a MÚ Klimkovice
——————————–
Karel Vůjtek (nar. 1946 v Ostravě) – básník, překladatel a publicista. Některé ze spisovatelových básnických knih: Milostín (2005), Skřivánek (2006), Bereš mi rty (2011), Hlasité nebe (2014). Sloupky, kurzívy a fejetony I havrani cukrují (2012).
Více: http://www.kotarbova.eu/Vujtekstranka.htm
Text byl napsán v lednu 2017 pro čtvrtletník Seniortip (březen)