Zlobím se. Moc se zlobím. Čistím si botu o trávu. Doma botu ještě musím umýt v kyblíku. Co se mi přihodilo? Na to dokáže odpovědět každý obyvatel městského sídliště a chci si tipnout, že už takto láteřil každý z vás! Nabrala jsem na botu „fialku“. Miluji všechna zvířata, i kočky i psy, je jedno jaké jsou rasy a velikosti. Jen jsem toho názoru, že každý by si měl po svém miláčkovi uklidit. Připadá mi směšné, když kráčím kolem sloupků se sáčky, kterými jsou k tomuto účelu vybaveny naše ulice. Když budu chovat svého chlupatého přítele v rodinném domku se zahradou, taky budu muset jeho „fialky“ posbírat a uklidit a nikdo mi na to nebude chystat sáčky. Tohle mi připomnělo, že jsem slíbila napsat reportáž, jak se uklízí v Paříži.
Poprvé jsem byla v Paříži v červnu roku 1989. Ano, ještě za „totáče“, když už jsem nemusela žádat vedení svého zaměstnavatele o to, abych mohla žádat o devizový příslib, který bych stejně nedostala! Byli jsme jak vyorané myši. Tolik dojmů! Už tehdy mne zaujalo, jak se v Paříži uklízí. Pamatuji si pohádkový park na terasách ve svahu, kterým jsme stoupali na Montmantr k bělostnému chrámu Sacrè-Cuer. Bylo to navečer, už bylo šero, všude posedávalo plno lidí na schodech, na trávních a všechno kolem se topilo v odpadcích. Tam snad ani nikde nebyly odpadkové koše. No hrůza. A protože někteří kamarádi nutně potřebovali fotit Paříž za světla (digitální foťáky jsme ještě neznali), opakovali jsme výstup k Sacrè-Cuer ještě jedou ráno. Odpadky zmizely. Všechny. Nikde papíreček. Vše bylo čistě umyto, tráva se třpytila rosou. A nejen v parku pod Sacrè-Cuer, úplně stejně bylo uklizeno na Trocadéru, na Martových polích. Ještě si pamatuji, že v parku nad Les Halles se nedalo beztrestně šlápnout, bylo to jedno psí lejno těsně vedle druhého. No prostě humus! Jak to? Celá vnitřní Paříž je každodenně uklizena a umyta, to platí dodnes. Ulice mají chodníky i silnice vyspádované. Parky, náměstí, ulice nad ránem uklidí čety lidí oblečených v zelených svítivých uniformách. Mají i zelené stroje nejrůznějších konstrukcí se smetáky a chapadly a i košťata mají zelená.
Od té doby už uplynulo 20 let. Pařížané a zřejmě i návštěvníci, jsou stále stejní nepořádníci. Klidně se uvelebí uprostřed trávníku na nejkrásnějším místě. Uspořádají si „snídani v trávě“ a všechno, co jim odpadne od rukou, nechají válet kolem sebe. Tam, kam nemají lidé chodit, tam jsou záhony ohraničeny okrasnými plůtky, to snad dříve nebývalo. V parku nad Les Halles už stromy hodně povyrostly. Skupiny mužů pod nimi stále hrají petang. Ale nikde žádné odpadky nevidím, ani psí hromádky. Někde jsem si přečetla, že snad Les Halles už nevyhovují dopravně (končí tam 4 linky metra a 3 linky RER) a že se tam shromažďují bezdomovci, s kterými si neví město rady. Snad se má celý Les Halles zbořit. Teď prý se odborníci hádají, co se vybuduje místo něj.
Letos jsme zase posedávali úplně uondaní na lavičkách tohoto pohádkového parku. Nepřizpůsobivé živly nebyly nikde vidět. Napřed mi to bylo trochu divné. Až pak jsem zjistila, že parkem nepřetržitě křižují dvojice tmavě oblečených hlídačů. Tamhle ta dáma opřená o zahradní konstrukci k nim patří jistě taky. A tady ten pán je taky strážce pořádku. Jsou nenápadní, ale kdyby se něco dělo, tak zavolají houf policistů. Policisté nejsou nikde po dvou, jako u nás, ale vždy je jich velká skupina. Asi proto, aby si mohli vzájemně dosvědčit, že to bylo tak a nejinak a taky na skupinu zástupců zákona si jen tak někdo nevyskočí. Od posledního teroristického útoku v Paříži jsou všechny nádoby na odpadky průhledné, obyčejně jsou to plastové pytle na zeleném stojanu. Do všech památek se prochází bezpečnostními rámy. Téměř žádné fontány (a že jich v Paříži je) nestříkají a voda v nich neteče. Má Paříž málo vody, nebo už mají stářím zvetšelé potrubí a nejsou peníze na opravu? Těžko říct. Ale ráno je Paříž vyčištěná a vydrhnutá.
U nás, si myslím, že je hodně lidí pořádných, kteří nehází odpadky mimo místa k tomu určená. Ale náš nepořádek tkví v tom, že se neuklízí!! Kolikrát majitel chodníků, obyčejně městská část, uklidí svůj majetek? Spočítám to na prstech jedné ruky. Jen když je blokové čištění. A to ne vždy, protože chodník zřejmě k blokovému čištění nepatří. Nevím, jak jsou placeni hlídači na veřejných prostranstvích v Paříži. Ale co takhle kdyby naši nezaměstnaní dostali každý nějaký rajón, na kterém by byli za čistotu odpovědni pod pohrůžkou, že nedostanou sociální dávky. Předpokládám, že by to považovali za děsnou křivdu. Co vy na to??
A ještě fotka z Paříže, která bude ráno zase uklizená.
Květen 2009
Maria Saláková
Foto: Maria Saláková, Jožka Tinka a Magda Janečková