Chci se svěřit

Chci se svěřit! A chci vědět, zda jsem normální. A to si o sobě myslím, že nejsem prudérní. Už jsem toho, věřte mi, hodně zažila a viděla a tak si myslím, že poznám, co má nějakou hodnotu a co je jen bezcenný brak, ba dokonce nechutné a odporné. Kam spěje dnešní (jistě ne všechna) kultura: oblékání, architektury, malířství, sochařství, filmu, divadla a speciálně mojí milované opery. Jak pojmenují naši potomci tohleto kulturní období? Zopakujte si vývoj na našem území: pravěké umění, románské, gotika, renesance, baroko, rokoko, secese, moderna, souběžně lidové umění, naivní – neumím je ani všechny vyjmenovat. A už jsem si i odpověděla a našla pro současné umění název, pojmenovala bych to obdobím hnusu, odporností všeho druhu, smetení největších sraček naprosto si cizích na jednu hromadu a neúcty ke všem zažitým hodnotám. Bláhově jsem doposud žila v domnění, že kultura má člověka vychovávat, kultivovat, zjemňovat, pozvedat, naučit chápat, vyjadřovat, případně vytvářet krásu.
Můj „výlev“ ohledně operního představení Borise Godunova jste už na těchto stránkách jistě četli. Když jsem se vrátila před nedávnem z Verdiho Macbetha (pouhých 5 představení, byla jsem až na tom posledním) z brněnské Janáčkovy opery, tak jsem napsala: „Už mne dlouho nikdo tak „nerozhodil“! Tak nádherná hudba, vynikající pěvecké výkony, nejlepší Verdiho opera. Ale, až se vydám příště do brněnské opery, tak budu sedět se zavázanýma očima! Kde jste přišli na to, že brněnský divák je k těmto výstřelkům tolerantní, jak jsem se dočetla na www. kulturaihned.cz? Dejte divákům anketu, kde jim dáte vybrat, zda takovýhle jevištní „humus“ nebo klasika! Čmoudíky a efekty jako při rockovém koncertu. Rytmicky do zblbnutí se kácející rytíř někde před Carcassone, samopal v Birnanském lese, pistole, mobily, moderní nemocniční JIpka (pozor, jsme ve Skotsku 12 století), černý korset Lady na zádech sešněrovaný červenou mašlí, kostry v rukou čarodějnic, obrovské lidské embryo, zpěváci válející se po sobě na černé posteli… Nechce se mi v tom víc hnípat. Naprosto to nechápu. Pane režisére, vylepšujte si takto moderní díla, proč zrovna klasickou operu? Kolik lidí by vám asi na takovou odpornost přišlo? Myslím, že se Verdi v hrobě obrátil, a Shakespeare Vás bude strašit na smrtelné posteli. Rozhodně nejsem se svým názorem sama. Vždyť nikdo netleskal. Kdyby nás nedržela v divadle nádherná hudba a pohádkový zpěv, tak jste měli hlediště prázdné. Škoda, že jste nepřivedli při děkovačce pana režiséra Bruno Berger-Gorskiho, byl by vypískán. Při představení, kdy prý na jeviště přišel, tak hlediště bučelo! Kam se ještě dá jít v Brně za opravdovou kulturou, neuřvanou, nepodbízivou, neextravagantní. Co by diváci říkali, kdyby někdo takhle začal vylepšovat vystoupení Ondráše, Brolnu, dechovky, filharmonie. Myslím si, že každý druh umění chce své a tudy opravdu s klasickou operou nelze jít. Vzkazujete tím milovníkům opery, zůstaňte doma a pouštějte si hudbu z LP nebo CD K nám nechoďte, my experimentujeme se vkusem diváka, zkoušíme, co všechno vydrží a co všechno si dá líbit!“.
Od té doby jsem mluvila s více lidmi a všichni jsme si přizvukovali. Nepotkala jsem nikoho, kdo by v tomto způsobu ztvárnění opery našel zalíbení. Myslela jsem si, že tohle prznění opery je záležitost čistě brněnská, ale teď jsem se dočetla, že Ostrava před Brnem ještě o míli vede. Ano i ke mně dorazila kauza „Golat“.

V každém období vývoje lidské společnosti se takovéto odpornosti děly, viz biblická Sodoma, Gomora, orgie starých Římanů atd. Ale také každá společnost měla snahu takovéto extrémy veřejně odsuzovat, likvidovat nebo alespoň zahnat do ústraní. Naše současná společnost ne, my se tím snad dokonce pyšníme a na takovouto „kulturu“ si všichni doplácíme. Jak brněnská, tak ostravská opera jsou dotované z městských rozpočtů. Na jedné straně chybí peníze na opravy památek a opravy už opravených. Rozkopané náhrobky na hřbitovech, rozbité sochy, vykradené kostely, ukradené smírčí kříže. Kdo z vás ví, proč v poli stojí smírčí kříž? Vysvětlili jste to svým dětem, vnukům, řekl vám to někdo ve škole? A tito lidé, kteří ředitelují, režírují, scénografují naše kulturní stánky (říkalo se tak divadlům, nebo se pletu), tak takhle si představují uměn,í a to má být elita národa! Kde končí umění a začíná pornografie? Vím, že všichni, kdo čtete tyto řádky, nechodíte do opery, ale zkusme začít protestovat a hodně nahlas, aby nás bylo slyšet. Kdo se mnou souhlasí?

Majka Saláková