Dne 5. dubna 2009 zemřela spisovatelka Herma Svozilová Johnová. Jako autorka se zapsala do české literatury především romány, studiemi čestných charakterů a citlivých ženským duší. Jejich příběhy buď sama spoluprožívala, nebo detailně odpozorovala z reality různých prostředí, jimiž ve svém na události pestrém životě procházela. Vzpomeňme aspoň romány Muž a žena, Vysoké napětí, Bláznivé počasí a Justina je svědek či též úspěšné knihy pro děti: Sedm kolem Tomáše a Kdo byl Kyrat. Její nejrozsáhlejší román Hanácká sága, vydaná v roce 2000, je pozoruhodným memoárovým dílem. Autorka v něm evokuje život rodné Hané a vytvořila portréty lidí, kteří prošli jejím životem a zůstali v paměti jejího rodu. Je zde zachycen i autorčin život po boku manžela, dr. Oldřicha Johna, za něhož se provdala v roce 1937 a s nímž sdílela nelehký život exponovaného politika v pohnuté době (v letech 1937 až 1939 byl prostějovským starostou, za II. světové války byl dvakrát vězněn jako účastník odboje, po válce byl opět významným představitelem sociálně demokratické strany, stal se předsedou ústavního výboru a v letech 1948-1953 byl předsedou Národního shromáždění. Takto píší o autorce životopisci…
Herma Svozilová Johnová se dožila vzácného věku – necelých 95 let. Narodila se 29. srpna 1914 v Prostějově, a jak bylo již uvedeno, zemřela 5. 4. 2009 v Praze. Pro nás, co jsme ji osobně znali, byla obdivuhodně vzdělanou ženou, příjemnou dámou, autorkou, která se ve své tvorbě vyhnula laciným románkům a stejně tak socialistickému realismu v době komunistické totality. Mohu podat svědectví o tom, že dlouhá léta nezištně radou pomáhala mladým autorům. Našla si čas pro společná setkání a korespondenci, v níž se živě zajímala o další nové knihy svých ,,chráněnců“. Dovedla povzbudit i tím, čím v životě musela projít. Zajímavá pro nás byla její studia v Oxfordu, obdivovali jsme, že kupodivu nenaříkala na to, že musela nějaký čas pracovat v zahradnictví. Živé květiny na ni působily blahodárně, až někdy zapomínala na tíži bedny se sazenicemi.
Život jí přinášel dobré i zlé. Život i psaní pro ni byly nerozlučitelnou dvojicí. Kromě její tvorby bylo možno také obdivovat spisovatelčino opravdové vlastenectví a stálý přehled o literárním i politickém dění.
