Sbírka na pamětní plastiku k uctění Františka Řezníčka

Letos v červenci to budou už tři roky, co tragicky zahynul při své práci ostravský fotograf a můj přítel František Řezníček. František byl fotograf. To všichni víme. Byl výborný fotograf. Byl ale také vynikající kamarád a člověk, na kterého se jen tak nezapomíná. Oblíbenými kulisami Františkových fotografií byly nejčastěji Hukvaldy, Palkovice i Ostrava, ve které žil. Za opravdovými herci, ale vyrážel do ostravského Divadla loutek a Komorní scény Aréna. Vždycky, když přišel k nám do divadla, nezapomněl mi říct, že jsem jeho nejoblíbenější herec a já mu na oplátku sdělil, že on je můj nejoblíbenější fotograf. Na fotkách to pak bylo patrné, protože největší počet obrázků jsem měl já, pokud ne nějaká krásná, mladá kolegyně. Asi bych mu křivdil, kdybych řekl, že to bylo jen proto, abych ze svého líčícího stolku vytáhl láhev slivovice, kterou jsem tam měl vždy schovanou, v posledních letech už vlastně jen pro něj a nalil mu malou štamprličku. Faktem je, že o slivovici si vždy uměl krásně říct. Například že: „od rána jsem seděl u zubaře doktora Kovala a ten mi vrtal tři zuby a jeden trhal a bez injekce a bez pauzy – vrah jeden“.
Když přišel Franta fotit generální zkoušky, které jsou vždycky velmi nervózní, protože se blíží premiéra a všichni tvůrci jsou v očekávání, jestli hra bude mít úspěch nebo propadne a navíc spousta věcí ještě nefunguje (světla nesvítí, zvuk nezvučí, kulisy jsou pouze v náznaku atd., atd.), vnesl František svou přítomností mezi nás na jeviště absolutní pořádek, kázeň a klid. Protože to byl člověk, který měl na tváří neustále milý a vlídný úsměv a v srdci neuvěřitelný klid a mír.
Přemýšlím, jakým způsobem se mu odvděčit za to, že jsem mohl kousek svého života strávit v jeho blízkosti. Tichá vzpomínka v srdci mi připadá pro takového člověka málo. Proto jsem se touto cestou rozhodl oslovit všechny Františkovy kamarády a přátele, aby poskytli malý finanční dar na pamětní plastiku, která by byla umístěna na hradě Hukvaldy, který František miloval a který se mu stal osudným.
Na konec mi dovolte ocitovat slova Františkova bratra Miloslava Šebely: „Hukvaldský hrad nám učaroval už od dětství. Všechny naše cesty se kolem něj otáčely jako kolem pomyslné osy světa… Ale to jsme ještě nevěděli, že hradní bastion je jakýmsi objektivem, obrovskou kamennou rourou mířící do nebeských výšin, násoskou, která jednoho letního dne přitáhne Františkovu duši ke kůrům fotografických andělů. Možná nás teď shora fotí, právě když vzpomínáme.“
Dovolte mi nyní Vás požádat, abyste svůj malý finanční dar poslali na účet Educa24 agency s.r.o., číslo 227736864/0300 variabilní symbol: 150. Mnohokrát děkuji.

www.educa24.cz

René Šmotek, herec Komorní scény Aréna

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Antispamová kontrola

Zadejte velké x