Eva Kotarbová
Administrátor: Eva Kotarbová Návštěvní kniha
 
 
 
 
 
 
 
Moje knihy
 
  • Marné levitace
  • Siluety
 
 
 
 
 
 
 
Encyklopedie
 
  • Encyklopedie 1. vyd. Vročení 2005  
    Vročení 2005  
  • Encyklopedie 2. vyd. Vročení 2013
    Vročení 2013
 
 
 
 
 
 
 
Rubriky
 
Archiv
 
 
 
 
 
 
 
 

Pacient je více poučený, tvrdí primář Sojka

III. interní oddělení Městské nemocnice Ostrava má dlouholetou tradici v poskytování komplexní péče.  V posledních letech se navíc specializuje na pacienty endokrinologicky nemocné, diabetiky a dále na péči o gerontologické pacienty.  Oddělení šéfuje primář Rostislav Sojka.  

Představujeme primáře III. interního oddělení MUDr. Rostislava Sojku

Pane primáři, vy jste do Městské nemocnice Ostrava přišel už po promoci.
Ano, promoval jsem v roce 1990 na  lékařské fakultě Univerzity Palackého v  Olomouci a hned  poté jsem nastoupil na internu městské nemocnice. Až na malou přestávku v letech 2002- 2004, kdy jsem působil v nemocnici Ostrava-Jih, jsem celou dobu věrný Městské nemocnici Ostrava a internímu oboru.
Proč jste si vybral právě interní obor?
V podstatě se mi splnil sen, protože už během studií jsem inklinoval více k interním oborům, než k chirurgickým. Zdálo se mi, že v tomto oboru se mohu naučit nejvíc. Internista ví dle mého názoru o lidském těle nejvíce. A proč jsem šel na medicínu? Původně jsem měl představu rodinného lékaře, což u nás v té době neexistovalo a vlastně neexistuje dodnes v tom klasickém smyslu, jak rodinní lékaři fungují v západních zemích. Ale interna mi připadala nejbližší právě k tomuto pojetí medicíny. Když člověk končí školu, má jen hrubé představy o tom, jak to v praxi vypadá. O jeho další kariéře se proto rozhoduje spíše v prvních letech po ukončení studia. Mne interní obory začaly bavit. Najednou jsem měl pocit, že jsem se trefil do toho, co chci dělat celý život, a proto jsem u toho zůstal.
Můžete trošku představit třetí interní oddělení?
Zatímco první interní oddělení se věnuje především gastroenterologii, druhé především kardiovaskulárním nemocem, doménou našeho oddělení je především endokrinologie, včetně diabetologie, která dle nového zákona o vzdělávání lékařů je součástí endokrinologie. Ale samozřejmě, že jsme schopni a ochotni se postarat o jakéhokoliv interně nemocného pacienta, stejně jako ostatní interny naší nemocnice. To znamená, že náš úhel pohledu je velmi široký. Původně jsme se chtěli věnovat více geriatrii, ovšem tomuto medicínskému oboru nepřeje doba, ač populace stárne, ani celková situace v interních oborech, kde je nedostatek akutních lůžek, právě proto, že populace stárne. Měli jsme představu, že jednu stanici vyčleníme jako geriatrickou, ale současná situace si žádá, aby všechna lůžka, která máme k dispozici, zůstala pro akutní péči všeobecného interního oddělení.
Pokud dobře počítám, tak v interním oboru se pohybujete už 19 let. Co se za tu dobu změnilo?
Nejvýraznější změnou posledního období je zkrácení ošetřovací doby. Protože jsme se připravovali na užší specializaci v oboru geriatrie – více jsme spolupracovali s ostatními obory v nemocnici. Často jsme přebírali zejména starší pacienty pohybově nemocné k doléčení a stabilizaci stavu se snahou o co možná nejlepší návrat soběstačnosti těchto pacientů. Často se také stávalo, že lidé soběstačně slabší neměli kam jít a zůstávali na našem oddělení. Toto je v současné době hlavním úkolem LDN. Takže my přijímáme akutně nemocné pacienty z terénu, vyšetřujeme je a léčíme. Nejsou to jenom starší pacienti, ale i mladší – především hůře mobilní. Dnes je trend mobilní pacienty vyšetřovat ambulantně. Na lůžkovém interním oddělení se tak dnes vyšetřují a léčí především pacienti s pohybovým hendikepem a práce na takovém oddělení je jistě náročnější, zejména pro ošetřující personál, který se však snaží o tyto pacienty pečovat co nejlépe, za což jim patří naše poděkování.
Určitě se za dobu vaší praxe změnili i pacienti.
Ano, stejně tak jako se za těch 19 let změnila celá medicína. Došlo k obrovskému rozvoji ve vyšetřovacích metodách, které nám poskytly daleko větší možnosti poznání. Navíc se objevily možnosti invazivního vyšetřování i léčebných zákroků, což byla kdysi doména jen chirurgie. Takže jednotlivé medicínské obory začaly spolu více spolupracovat. I my více spolupracujeme s interními odděleními – s prvním i druhým, s radiologií, chirurgií a dalšími odděleními. Zatímco, když jsem v medicíně začínal, byl základní vyšetřovací metodou rentgen. Sonografie nebyla tak dostupná jako dnes a CT bylo vyčleněno jen pro určité diagnózy a pro perspektivní pacienty. Dnes se sonografie i CT řadí ke screeningovým vyšetřením. Velký rozvoj byl také v invazivních technikách. Standardní jsou různé endoskopické metody, invazivní cévní vyšetření apod. Velký rozmach se udál také v medikamentózní léčbě. Máme celou řadu nových léků, které jsou sice dražší, ale prospěšnější, účinnější s méně nežádoucích účinků než dříve.
I pacient je více poučený. Dřív byl odevzdanější, lékaři u něj měli větší autoritu, existovala vzájemnější důvěra. Dnes v éře internetu jsou sice pacienti více poučeni, ale jejich znalosti jsou neúplné, mnohdy vytržené z kontextu. Přečtou si o konkrétní nemoci nějaké informace, které však nedovedou dát do souvislostí. Navíc každý organizmus je jiný a může se chovat u dané nemoci jinak. Také nemoc se může projevovat modifikovaně. Z těchto důvodů pak vzniká spousta nedorozumění mezi pacientem a lékařem.
Kde máte své zázemí a jak čerpáte životní energii?
Jsem z Havířova, takže celé roky dojíždím, ale vyhovuje mi to. Protože bydlím na opačném konci města, nejvíc času mi zabere projet Havířovem, ale pak už jsem po Rudné velmi rychle v práci. Ve volném čase v zimě rád lyžuji, v létě se plně věnuji domečku, kde bydlím se svou přítelkyní. V posledních letech mi nejvíce volného času vzala přestavba a plně mne vytížila. Také se zajímám o počítače a internet, který využívám především ke studiu a nalézání informací potřebných k mé práci. A při nutném vzdělávání už mi na další koníčky čas ani nezbývá. Když přece jen jakési volno získám, rád relaxuji nad pěknou knihou, či při poslechu zajímavé hudby. Mám rád také turistiku, na kterou však v posledních letech již vůbec čas nezbývá.
Lze odhadnout, jak se budou interní obory vyvíjet dál?
Mnoho se mluví o biologické léčbě a genetické léčbě, které se rychle rozvíjejí a mají určitě velkou budoucnost. Ať už se jedná o různé cytokiny, jako různé růstové faktory, aktivátory či inhibitory receptorů apod., kterými se budeme snažit ovlivnit nejrůznější metabolické procesy v těle. Nebo se bude jednat o zásahy do genetické informace člověka. Také předpokládám další rozvoj invazivních a miniinvazivních metod v interní medicíně.

Anna Vidiševská,  tisková mluvčí Městské nemocniceOstrava

 

Napsat komentář




Antispamová kontrola

Zadejte velké x

 
 
 
 
 
 
 
 
Smlouvy
 
 
 
 
 
 
 
 
Petice a výzvy
 
Městské lázně
 
 
 
 
 
 
 
 
Starší archív
 
 
 
 
 
 
 
 
Top tip
 
  • 8. Top tip
 
 
 
 
 
 
 
Novinka
 
  • 7. Průhledy