Vzpomínka k 75. výročí osvobození Ostravy

V dubnových dnech si Ostravané vždy připomínají osvobození krajského města Rudou armádou koncem II. světové války.  Letošní oficiální plánovaný program oslavy 75. výročí porážky německých fašistických okupantů byl s ohledem na současnou karanténu zrušen. Osvobození Ostravy dne 30. dubna 1945 předcházela rozsáhlá Ostravsko-opavská operace, která byla největší válečnou událostí na našem území. Zážitky z tehdejší doby si v paměti stále uchovává řada našich starších spoluobčanů.  To platí také pro Stanislava Drozda.

Před 75 lety ve Svinově

Hlavní část Ostravské operace začala 15. dubna 1945 v 10 hodin. Po zhruba sedmdesátiminutové dělostřelecké přípravě vyrazila do útoku sovětská vojska 60. a  38. armády, jejíž součástí byla i 1. čs. samostatná tanková brigáda a 1. čs. smíšená letecká divize. Nepřátelská obrana byla prolomena v prostoru Rohov–Krzyżanowice a pronikla až do hloubky 7 km. Útočící vojska však narážela na pevnou obranu německých vojsk a utrpěla velké ztráty. Průnik do opavského obranného pásma se zdařil až ve dnech 20.–23. dubna. Dne 22. 4. osvobodila vojska 60. armády Opavu a tento úspěch umožnil rozvinutí útoku směrem na Ostravu. Hlavní údery pokračovaly 26. dubna ve směru Háj ve Slezsku, Velká Polom a Klimkovice. 29. dubna dosáhla sovětská vojska čáry Tísek–Zbyslavice–Svinov. Za svítání 30. dubna překročily hlavní síly 38. armády řeku Odru v prostoru jižně od Svinova.  (informace podle  Wikipedie  a Vojenského historického ústavu).

jsem  v té době měl 7 let a některé příhody si dodnes pamatuji, jako by se staly včera. Tehdy jsme bydleli ve Svinově na ulici Friedensstrasse (Dr. Josefa Kudely) 147. V nájemním přízemním domku nás bydlelo 6 rodin – jeden vodovod a záchod na dvorku. Dnes v tom domě sídlí cukrárenská firma. Byl to předposlední dubnový den a rychle se přibližovala vojska Rudé armády ke Svinovu. Nevím, jak se to dospělí dověděli. Všichni jsme se přesunuli do sklepa, který byl zařízen jako kryt. Chlapi zaslechli nějaký pohyb kolem domu. Měli pocit, že jsou to Rusové. Přešli do předsíně a já samozřejmě také. Zvenčí se ozýval hlasitý a rychlý dusot vojenských bot. Při otevření venkovních dveří se některý ze sousedů unáhlil a přivítal německé vojáky: „Zdravstvujtě tovarišči.“ Jejich samopaly okamžitě byly  zamířeny na nás. Naštěstí můj otec uměl dobře německy a podařilo se mu jejich záměry vymluvit. Vojáci nás zahnali do sklepa. V oknech na východní straně zaujali obranné postavení. Po několika výstřelech palba utichla a nastal podivný klid. Němci pravděpodobně ustoupili. Nikdo však nemínil opustit úkryt. Zanedlouho vstoupil do sklepa člověk s ruskou rubáškou, německým opaskem a podivnou čepicí. Pěknou ruštinou nám oznámil, že jsme osvobozeni a můžeme jít ven. Všichni to s nesmírnou úlevou přivítali. Voják pokračoval dále. Po nějaké době se u nás na pár dní ubytovala ruská vojenská policie. Po jejich odchodu pro nás prakticky skončila 2. světová válka.

Z vlastních a otcových vzpomínek Stanislav Drozd

 

Foto Eva Kotarbová:
Hroby padlých ve  II. svět. válce u ostravského památníku v Komenského sadech

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.