Frýdlant nad Ostravicí originální

aneb beskydská hra na dobrou náladu

Parčíkem jsem vždy procházela téměř denně a když začala jeho rekonstrukce, také jsem i po celou dobu sledovala s napětím, jaký bude výsledek. Když byly práce v listopadu hotovy, začalo se přes parčík chodit a moji pozornost upoutalo šest připravených vývodů elektrických kabelů. Jak jsem se dozvěděla, čekalo se na dodávku atypických svítidel. To už jsem zaznamenala první zmínku v tisku, že se bude jednat o svítidla vskutku originální a pak už nastoupila čirá zvědavost. Nejprve byly namontovány šroubovnicové konstrukce, které pak byly postupně osazovány trojúhelníkovými smalty. Jednotlivá světla mají různá barevná ladění, na některých se objevují rozmanité motivy, např. ruce a nabádají k přemýšlení, co chtěl umělec vyjádřit. Smalty působí pestře, radostně a uvolněně. Kousek po kousku pronikají do duše, evokují fantazii a cesta parkem se teď pro mne stala malým odpočinkem v ruchu všedního dne. Nejsem znalcem výtvarného umění, ale líbí se mi zajímavé věci a baví mě něco v nich vidět. Na smaltu jako takovém mě fascinuje, jak ožívají tradice a na starých kořenech vyrůstají tradice nové. Proto jsem se dala do psaní a čekala, až se světla rozsvít.

Kdo zná podhorské beskydské městečko Frýdlant nad Ostravicí, dá mi jistě za pravdu, že označení BRÁNA BESKYD je zcela určitě na místě. A především je to brána neustále rostoucí do krásy.

Na podzim letošního roku proběhla čtyři měsíce trvající rekonstrukce malého parku u Janáčkovy síně Městského úřadu ve Frýdlantě nad Ostravicí. Toto místo symbolizuje spojení historického náměstí s centrem nově vzniklým. A nejen to – parčík se stal místem přímo jedinečným, protože jedním z jeho prvků jsou originální osvětlovací tělesa, která jsou právě tím, co činí zónu tak odlišným. Šest unikátních svítidel je zároveň autorskou galerií pod širým nebem, pokračováním galerie litiny a smaltu, která je umístěna v nedalekém kulturní domě. O této galerii se čtenáři mohli dočíst v článku PhDr.Karla Bogara, historika a teoretika umění, v srpnovém vydání Trubače. Rovněž tak o devítileté tradici smaltérských sympózií, konaných ve Frýdlantě nad Ostravicí za mezinárodní účasti umělců.

Čtyři ze světel ve směru od náměstí vystupují po levé straně z dlažby a další dvě světla jsou umístěna napravo od chodníku v části osázené zelení. Každé z těles o výšce 4,5 metrů má tvar šroubovnice DNA a je osazeno originálními autorskými smalty.

„Chceme tím evokovat vývoj. Louč rozptýleného světla, která tím vším bude prostupovat, dá nakonec sloupu a jeho okolí určitě zajímavou atmosféru. V návaznosti na nedalekou galerii uměleckého smaltu a litiny jde vlastně o galérii v plenéru“, uvedl architekt projektu Jaromír Jančík, v jehož dílně se neobvyklý projekt celé zóny zrodil.

„Nápad na vytvoření podobné zóny je už ale starý asi dva nebo tři roky“, upřesnil místostarosta Bohumil Dolanský.

Na jména autorů uměleckých smaltů jsem se zeptala pana Karla Bogara: „Vedle Karola Hercíka z Ostravy (nar. 1954) jsou autory smaltů Petr Bednář z Frýdlantu nad Ostravicí (1946), Eva Kučerová – Landsbergrová z Frýdku-Místku (1947), Antonín Gavlas z Ostravy (1953), Miroslav Kollár z Bratislavy (1961) a Jaroslav Gaňa z Kysuckého Nového Města (1957). Kromě Hercíka se již všichni zúčastnili frýdlantských sympózií. Eva Kučerová a s Petrem Bednářem patří k členům EMAIL ARTU, který vlastně celou akci se smalty rozjel.“ Občanské sdružení EMAIL ART vzniklo již v roce 1967 a od roku 1999 působí tato asociace jako člen Unie výtvarných umělců v Praze. Autoři jsou uvedeni v pořadí, jak jsou jejich smalty umístěny ve směru od náměstí.

Na nový prvek v našem podhorském městečku jsem se zeptala jednoho z autorů pana Antonína Gavlase:

„Práce na tomto úkolu se mi velmi líbila, jsem rád, že tato svítidla budou vidět tisíce kolemjdoucích. Je to jiné, než když si doma či někde na výstavě pověsíte obraz – ten vidí jen malý počet diváků, kdežto tyto svítící sloupy by měly po mnoho let oživovat veřejné prostranství a připomínat možnosti skloubení náročné technologie a výtvarného umění.

Ten můj sloup bych mohl nazvat Létající modro anebo Modré z nebe. Objevují se na něm barvy oblohy a jsou přeneseny k zemi, oživují tmavé pozadí vlastních světelných objektů.

Základní vrstvy barev se u smaltů nanáší ve větších plochách stříkáním kompresorem. Proto mají smalty na první pohled trochu neosobní vzhled, spíše se podobají průmyslovým výrobkům či designu. Ale právě proto se výborně hodí k použití v architektuře – strohý technický vzhled staveb oživují svými barvami, ale přitom jsou mu blízko svým technicistním pojetím. Světelné sloupy ve Frýdlantě jsou vmontovány v pravidelných technických konstrukcích, jakoby zde ještě více technika převažovala. Proto na nich vnímáme spíše jejich celkovou barevnost, ani ne tak jednotlivé motivy smaltových polí.“

Historie smaltu

Smalt je chemické sklo, které na kovu tvoří celistvý ochranný povlak lesklého a hladkého charakteru. Smaltování se požívalo jako zdobící prvek na špercích, později jako povrchová úprava drahých kovů, litiny či plechů.

Tato technologie byla používána ve starověkých zemích Dálného východu (Japonsko, Indie, Čína) či v Egyptě. V 5. – 7. století se technologie přenesla do Evropy. V českých zemích je nejstarší použití smaltu zaznamenáno na českých korunovačních klenotech a na kříži Přemysla Otakara II.

Použití smaltu jako povrchová úprava kovů byla použita v 19. století, kdy se smalt nanášel štětcem.

Připomeňme si alespoň krátce nejstarší začátky historie smaltování ve Frýdlantě nad Ostravicí a v jeho okolí:

„Němec Friedrich Ferdinand Leese ve spolku s chemikem Ludvíkem Grimmem si zřídili v roce 1834 výrobu smaltu ve Pstruží č. p. 45 (Lojzůvky). Nejprve se smaltovalo hotové litinové kuchyňské nádobí z produkce místních železáren. Syn zakladatele firmy Ludvík Ferdinand Leese, který podnik převzal v roce 1864, rozšířil výrobu o plechové smaltované nádobí, které viděl jako novinku na výstavě v Paříži v roce 1867. V roce 1868 zahájila provoz smaltovna ve Frýdlantě nad Ostravicí, v níž zpracovával plechové zboží jinde zakoupené protože neměl vlastní lis k lisování tohoto zboží. L. F. Leese, který se mezitím stal výhradním vlastníkem firmy, v roce 1896 továrnu prodal Richardu Postelbergovi z Vídně za 50 tisíc zl. a dále zboží ve skladě na 20 tisíc zl. V továrně bylo zaměstnáno 100 dělníků, teprve syn majitele Leopold Postelberg výrobu rozšířil a zaměstnával 600 dělníků. Mimo smaltovnu měl již vlastní lisovnu a malírnu, ve které se smaltované zboží, určené hlavně pro vývoz, ručně malovalo. Podle statistiky z roku 1931 čtyřicet procent všeho vyrobeného zboží se vyváželo do ciziny, a to nejen do států evropských, ale i do zámoří. Později se jednalo o známý podnik Norma Frýdlant nad Ostravicí, který prošel řadou organizačních změn a po revoluci v roce 1989 se stal soukromou firmou.“, dozvídáme se v článku Jaromíra Poláška Putování za zajímavostmi z historie Frýdlantu nad Ostravicí z 18. srpna 1998, uveřejněného v regionálním tisku.

Petr Bednář

Z autorů smaltů věnujme pozornost především místnímu frýdlantskému umělci Petru Bednářovi, jednomu ze členů výtvarné skupiny, který se narodil v roce 1946 v Ostravici. Dnes žije ve Frýdlantě nad Ostravicí – Nové Vsi. Je absolventem střední průmyslové školy hutnické. Řadu let pracoval v podniku Norma.

Petr Bednář se stal jednou z výrazných osobností, které se programově věnují smaltu jako umělecko-řemeslné technice.

S výtvarným smaltem začal v roce 1972. Svou tvorbu začal prezentovat v roce 1976. České smaltérské umění reprezentoval i na mezinárodním setkání smaltérů ve Francii či na prestižních světových přehlídkách tohoto směru v Japonsku či v Německu. Představil se na řadě výstav v České republice a jeho díla jsou zastoupena v řadě domácích i zahraničních institucí. Nechybějí samozřejmě ve frýdlantské galerii a mají také své nezastupitelné místo v rodné Ostravice, kde je malá galerii místních výtvarných umělců.

Petr Bednář stál při zrodu výtvarné skupiny EMAIL ART a svou tvorbou především položil základ smaltérské školy ve Frýdlantě nad Ostravicí. Tato škola je charakteristická řadou výrazných znaků, které v Čechách i ve světě nejsou běžně užívány. Je to třeba práce s nerezem, využití podkladového plechu bez základového smaltu a vysokých strukturovaných vrstev emailu, kolážování, vědomý odklon od dekorativnosti a užitkovosti.

Tento regionální umělce své tvorbě mistrně spojuje kov, sklo, oheň, křehkost, bohatství barev, odolnost i neměnnost. V jeho díle se spojují krásy přírody, vnitřní prožitky a je v něm ztvárněn neustálý koloběh života a smrti.

Začátkem prosince byl celý park dokončen instalací smaltových prvků a rozsvícená světla doplnila originálním způsobem atmosféru předvánočního adventního času a určitě řadě kolemjdoucích nenápadně naznačila, že stojí za to, se na chvíli zastavit, zamyslet se nad událostmi končícího roku a spěch nechat davům větších měst …

Pavla Zemaníková