Čestné občanství města Ostravy obdrželo pět kandidátů na základě rozhodnutí ostravských zastupitelů dne 26. 11. 2008. Cena města in memoriam byla přiřčena dvěma osobnostem.

Čestní občané města Ostravy

Ivo Stolařík (1923)

Etnograf, folklorista a muzikolog. Spolupracoval s cimbálovými muzikami Vsacan nebo Malá muzika Čs. rozhlasu v Ostravě. V roce 1949 stál u zrodu kariéry zpěvačky Jarmily Šulákové. Založil 1. dětský rozhlasový sbor Ostrava, který až do roku 1955 sám dirigoval. Nelze opomenout jeho činnost v Janáčkově filharmonii a na Pedagogické fakultě, která mu udělila čestným doktorát. Své celoživotní dílo zachytil v memoárové knize Život není fráze.

Mikuláš Končický (1925)

Válečný veterán, plukovník v. v., pocházející z oblasti obývané Volyňskými Čechy na území Polska. Po osvobození Volyně v roce 1944 se stal příslušníkem 1. československé tankové brigády. Zúčastnil se bojů na Dukle, absolvoval Ostravsko-opavskou operaci. Svou bojovou cestu ukončil v Praze. Po srpnu 1968 byl pro své politické názory z armády propuštěn. Předseda MěV Českého svazu bojovníků za svobodu a Čs. obce legionářské v Ostravě je nositelem československých a zahraničních válečných vyznamenání.

Jindřich Heřkovič (1923)

Válečný veterán, plukovník v. v., rodák z Podkarpatské Rusi na území ČSR, sloužil od roku 1943 jako samopalník v 1. čs. tankové brigádě na území SSSR. Bojoval v Dukelském průsmyku a v Ostravsko-opavské operaci, během níž byl těžce zraněn. Po válce vystudoval práva na Univerzitě Karlově v Praze. V roce 1953 byl z politických důvodů poslán pracovat na Důl Hlubina do Ostravy. Je nositelem Čs. válečného kříže a řady dalších vojenských vyznamenání.

Vladimír Palička (1923)

Válečný veterán, plukovník v. v., který se narodil v rodině Volyňských Čechů na polském území. Za války tam bojoval v řadách partyzánské brigády D. M. Medvěděva. V roce 1944 se přihlásil do čs. armádního sboru. S posádkou legendárního tanku „Žižka“ absolvoval v řadách 1. čs. tankové brigády operaci v Dukelském průsmyku, kde utrpěl zranění. Na jaře 1945 se zúčastnil bojů v Ostravsko-opavské operaci, kde byl opět raněn. O svých osudech napsal knihu Nezaváto větrem.

Jan Pavlíček (1917)

Válečný veterán, plukovník v. v., rodák z Palkovic. V roce 1940 se dostal se až do Egypta, kde se spolu s dalšími čs. vojáky zapojil do bojů s Němci. Zúčastnil se bitvy u Tobruku. Po přesunu do Anglie se jako výsadkář připravoval na seskok do protektorátu. V rámci invaze v Normandii v červnu 1944 byl se svou jednotkou vysazen do týlu nepřítele. Se Spojenci došel až do Plzně. Po válce pracoval jako měřič v OKD. Je nositelem řady čs. válečných vyznamenání.

Ceny města Ostravy in memoriam

Jan Satorie st. (1887– 1949)

V řadách rakousko-uherské armády bojoval za 1. světové války na ruské frontě. V roce 1917 se stal příslušníkem čs. legií. Od roku 1920 byl důstojníkem čs. armády z povolání. V srpnu 1938 stanul v čele 4. hraničářského pluku v Hlučíně, který se vyznamenal během zářijové mobilizace a při srážkách s ozbrojenými nacistickými bojůvkami. V letech 1941-1943 byl vězněn v nacistických žalářích. Během květnového povstání v roce 1945 se jako armádní důstojník vrátil do aktivní služby. Po osvobození jej prezident republiky povýšil do hodnosti brigádního generála.

Ludvík Cibulka (1890–1941)

V první světové válce bojoval v řadách čs. legií na italské frontě, po válce sloužil v čs. armádě u 8. „Slezského“ pěšího pluku. Velel praporu Stráže obrany státu Moravská Ostrava, který během roku 1938 svedl řadu střetů s ozbrojenými oddíly sudetských Němců, ale také s polskými nacionalisty. Po okupaci zbytku ČSR se zapojil do ilegální vojenské organizace Obrana národa. Gestapo jej zatklo, krutě vyslýchalo a nakonec poslalo do koncentračního tábora Buchenwald, kde byl 30. března 1941 umučen. V roce 1946 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka pěchoty.