Bílá – Masarykova chata na Beskydě

    Bumbálka (895 m. n. m.) je sedlo na  hraničním hřebeni České republiky a Slovenska v Moravskoslezských Beskydách. Jde o známé turistické středisko, východisko letních i zimních hřebenových túr. Přímo v sedle se nachází hotel Bumbálka a 2 km východně na Beskydě Masarykova chata (950 m. n. m.). Zajímavostí je, že podle místa Beskyd jsou nazvány Beskydy. Výraz původně znamenal, že se jedná o místo, kde byly vykáceny stromy a je tedy bez porostu, tzn. v místní mluvě „bez kydy“ Tak vznikla spojenina Beskydy jako název celého pohoří, dnes psáno se „s“ – Beskydy.
   Masarykova chata byla vybudována odborem KČT Moravská Ostrava v roce 1923 a slavnostně otevřena v roce 1924. 8. března 1952 chata vyhořela v důsledku neodborného zacházení při plnění  petrolejové lampy V chatě nebyl zaveden elektrický proud. Škoda byla odhadnuta na jeden milión korun.
   Zajímavý je text na dobové pohlednici s motivem krásné Masaryčky: „Navštěvujte krásné, ryze české Beskydy: Přispějte též svým obolem na úhradu stavby této ideálně položené a moderně zařízené útulny. V chatě lze umístit 60 – 70 osob, též ku letnímu pobytu.“
   Po původní chatě najdeme dnes jen rozvaliny podezdívky. Provozovatel jedné ze soukromých chat se snažil udržet místo bývalé chaty v pietě a v poledne zvonil na malé zvoničce. Opodál bývalé chaty byla v 70. letech 20. století postavena turistická . chata, která sice s tou původní neměla nic společného, ale ze zvyku se jí také říká Masaryčka. Je to jednoduchá, útulná stavba. Interiér je vyzdoben dobovými fotografiemi z doby původní Masarykovy chaty. V roce 2007 změnila majitele a je provozována nájemcem.
   Nakonec jsem se oklikou dostala k další zajímavé informaci. Jelikož je údolí Ostravice hluboce spjato s básníkem Petrem Bezručem začetla jsem se do knížky Ortel samoty, kterou napsala paní Zdenka Tomášková (1929), poslední Bezručova sekretářka. Knížka je napsána velmi poutavě a mimo jiné zde popsán výlet na Beskyd: „… výlet na Masarykovu chatu skončil téměř fiaskem. Nohy se ještě zcela nezotavily, chodil po domě v teplácích, jen tak naboso. Sobotní odpoledne se vydařilo a on se nechal zlákat.Vůz dojel až na vrchol, vystoupili jsme pár desítek metrů od majestátní dřevěné stavby, sroubené a kryté šindelem. Ze všech stran byl neopakovatelný pohled na stranu slovenskou i moravskou. Chata tu stála sličná a mohutná jako hrad vonící dřevem a útulností. Starý pán, velmi spokojen, zamířil k hlavnímu vchodu, jako by odtud cítil vůni milované bílé kávy. Vzpřímenému, opálenému muži s knírem, jako nosí pan Born, by nikdo nehádal skutečný věk. Na pomezí česko-slovenském vládl toho odpoledne čilý ruch. Pobíhalo tam několik desítek děti ze slovenských a českých škol i se svými učiteli. Na první pohled bylo vidno, že přítomnost tolika lidí starého pána mírně zaskočila. To, co následovalo, pak neočekával nikdo. Sotva se básník objevil, hloučky dětí i dospělých zanechaly své činnosti. Veselé povídání ustalo a my jsme procházeli špalírem užaslého šepotu. Po špatných zkušenostech nečekal na chvíli, kdy se objeví první památníčky a zacvakají spouště fotoaparátů. V autě jsme byli dřív, nežli jsme se stačili pořádně vzpamatovat. Starý pan zanaříkal: „Nikde se nemohu ukázat, nikde ani rozhlédnout, všude jsem odhalen.“ A opět to známé: „Sláva moje nehasne, jsem ja zvira nešťastné“. 
    Masarykova chata žije jen ve vzpomínkách. Ta krásná, členitá a dokonalá stavba vzplála jedné zimy nedlouho po té události jako gigantická pochodeň – prý od petrolejky. Viděli jsme ji tehdy naposledy."
    Přejme novému nájemci, aby chata byla vyhledávaná kolemjdoucími obdivovateli krás Beskyd, kteří by se do ní rádi vraceli.

Vloženo 18. 5. 2008

Frýdlant nad Ostravicí – chata Solárka

   Tradiční turistickou lokalitou je nad Frýdlantem tyčící se masív Ondřejníka, vhodný pro nenáročné letní i zimní výlety. Ondřejník je samostatným masívem Štramberské vrchoviny, geologicky shodný s Moravskoslezskými Beskydami. Nejvyšší vrchol je Skalka (964 m. n. m.) s přírodní rezervací jedlosmrkového porostu. Známou oblastí je Solárka pod hřebenem Ondřejníka. Nejstarší turistická útulna zde byla vybudována na přelomu 19. a 20. století. 
   V letech 1906 – 1907 zde byla KČT postavena chata Ondřejník, která byla v roce 1930 rozšířena a vybavena elektřinou a telefonem. V současné době je nabízena realitní kanceláří k prodeji. 
   V roce 1933 byla vybudována druhá chata nazvaná Solárka, která patřila Františce Látalové s manželem. Hotel s restaurací obsahoval 40 pokojů pro 100 hostů a byl na svou dobu velmi komfortně vybaven, včetně parního topení. Látalovi také postavili kapličku sv. Antonína Paduánského. Popularitě Solárky napomohla nově vybudovaná cesta na Ondřejník.
   Chata Solárka nacházející se v nadmořské výšce 710 m. n. m. měla půdorys 26,5 x 10,6 m. Objekt byl čtyřpodlažní (jedno podzemní a tři nadzemní podlaží). Ve sklepní části byl postaven z kamenné podezdívky, ostatní svislé i vodorovné konstrukce byly převážně z dřevěných materiálů, stejně jako schodiště, které bylo vedeno středem objektu. Venkovní opláštění bylo provedeno z dřevěných šindelů.
    Z Ondřejníku je krásný rozhled na město a okolí, a především na celé pásmo beskydských hor včele s Lysou hrou. Nyní už zde stojí jen turistická chata Ondřejník, protože Solárka dne 28. září 2002 vyhořela.
   Požár vypukl v sobotu večer okolo 22.  hodiny, na místo dorazilo 10 hasičských sborů.
   Hasební zásah byl veden zvenčí, protože uvnitř došlo ke zřícení dřevěného schodiště a stropních konstrukcí. Zásah byl ztížen nedostatkem vody, proto byla pro veřejnost uzavřena silnice z Frýdlantu nad Ostravicí a probíhala zde kyvadlová doprava vody. Požár byl lokalizován v neděli 29. 9. 2002 okolo třetí hodiny ranní a likvidace byla provedena téhož dne okolo 18 hodiny. V neděli při strhávání shořelých trámů byla dohašena místa, která ještě doutnala. Plameny chatu zničily, shořelo celé podkroví a horní patro chaty. Škoda byla odhadnuta na 3,5 mil. Kč, dle majitelů škoda činila přes 10 mil. Kč. Naštěstí při požáru nebyl nikdo zraněn ani usmrcen. Chata nebyla více než 10 let v provozu a byla v rekonstrukci. Na podzim toho roku měla v chatě být otevřena restaurace. Při vyšetřování požáru byl nasazen služební pes určený k vyhledávání hořlavin. Hasičský sbor ve Frýdku-Místku vydal v prosinci toho roku stanovisko, podle kterého byl požár založen úmyslně. Technická závada byla vyloučena, protože elektrický proud byl odpojen. Nebylo vyloučeno, že šlo o úmyslné zapálení z důvodu pojistného podvodu nebo jako vyřizování účtu mezi konkurencí. Verze o úmyslném založení požáru potvrzuje směr šíření požáru a rozdílnost intenzity hoření v jednotlivých částech objektu. Rovněž byly zajištěny stopy – dvě desetikilogramové propanbutanové láhve a hořlavé kapaliny. Smělé plány hovořily o tom, že se chata začne na jaře stavět znovu, nicméně k tomu nedošlo.
   K místu, kde chata stála, se můžeme dostat po silnici nebo po turistické značce z Frýdlantu. Odměnou nám bude opravdu úžasný výhled do kraje.

Vloženo 18. 5. 2008

Lysá hora – Albrechtova chata 

    Nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd – Lysá hora (1324 m. n. m.) byl vždy spojován s rozvojem turistiky v Beskydách. Turisté ovšem požadovali a oceňovali na významných vrcholcích potřebné zázemí.
    Horská turistika se začala rozvíjet ve druhé polovině 19. století. Od posledního šlechtického držitele hraběte Jana Pražmy se dostalo frýdecké panství s Lysou horou do vlastnictví těšínských arcivévodů, členů císařské rodiny Habsburské.
   Snahy o založení ostravského turistického spolku sahají do 80. let 19. století. V té době žurnalisté považovali zimní výstup na Lysou horu za „jistě ne každodenní záležitost“, hodnou novinové zprávy.
   V roce 1893 byl v sále frýdecké střelnice založen německý turistický spolek Beskidenverein. Sídlem spolku byla stanovena Ostrava a předsedou moravsko-slezské sekce i celého BV byl zvolen dr. Karl Richter. Již v tomto roce byli prof. Alois Schwarz, dr. Karl Richter a prof. Alois Steiner vysláni jako deputace k direktoriu Knížecí komory těšínské, zastupované dr. Rudolfem Bukowskim, od kterého se jim dostalo výrazné podpory. Mnozí členové BV (nadlesní J. Lipanský, lesmistr Liszt, oba z Frýdku, nadlesní E. Schwab z Morávky) byli zaměstnáni u lesní správy komorních statků a zajišťovali povolení ke značení turistických cest, bezplatné dodávky dřeva a kamene na stavbu německých chat. 
    Dr. Steiner, častý host na lovech, přesvědčoval arcivévodu Albrechta, aby své pozemky s výjimkou tetřevích revírů na Baraní a Stožku, otevřel turistům. V roce 1894 přijal Albrecht nad spolkem patronát.
    Spolek začal značit nejdůležitější turistické stezky a cílem  spolku se stalo budování turistických chat, protože do té doby byli turisté přijímáni v hájenkách nebo soukromých loveckých chatách. 
    Jednou z nich byla i dřevěná chata na Lysé hoře, vybudována v roce 1880  za podpory Těšínské komory  na památku prvního pěšího výstupu arcivévody Albrechta Habsburského. Tento údaj uvádí ročenka Beskidenvereinu. Nacházela se asi 100 metrů  pod vrcholem jihovýchodním směrem. Byla to primitivní dřevěná stavba, měla komoru, spižírnu, světnici se stoly a lavicemi, které přikryté žíněnkami sloužily k přenocování. Ve spižírně byl k dispozici chléb, sýr, vejce, uzeniny, pivo, víno, likéry, čaj, káva a to vše za mírné ceny. Za pobyt se účtovalo 10 krejcarů, za ubytování 30 krejcarů.  V létě ji obýval správce a v roce 1893 ji za letní období navštívilo více než 700 hostů a v tomto roce prosadil přední propagátor turistiky Johann Hadaszczok její opravu.
    Na Lysou horu chodili odedávna z blízka i daleka lidé obdivovat východy a západy slunce. Jsou zachyceny paměti účastníků jedné takové třídenní výpravy v srpnu 1880. Devět českých frýdeckých národovců, vedených písmákem Viktorinem Vantuchem a Janem Ježíškem, putovalo pěšky z Frýdku do hor. Šli přes Prašivou, na tábořišti na Slavíči zažili první západ slunce a ráno pak i východ slunce. Podruhé nocovali u Bílého kříže a třetí noc prožili na Lysé hoře. Loveckou chatu zde hlídal a ošetřoval lesní dělník Biskup, který hostům topil, aby jim nebylo zima. Nějakou neopatrností začala chata hořet, ale oheň se podařilo zastavit a chatu zachránit před zkázou. Všichni účastníci zaznamenali, že na Lysé hoře byl nejkrásnější pohled na západ slunce, krásnější než na Radhošti.
    V roce 1893 těšínská valná hromada Beskidenverein odsouhlasila stavbu nové, větší chaty. Podařilo se získat potřebnou parcelu a stavební materiál pro výstavbu chaty na Lysé hoře.V průběhu roku 1894 se stal J. Hadaszczok předsedou spolku. Tato chata měla prolomit dosavadní monopol české Pohorské jednoty Radhošť při budování chat v Beskydech. Němci byli podporováni podnikateli z Ostravska a měli také podporu rakouských úřadů. Ve stejném tempu jako obstarání potřebné parcely a stavebního materiálu probíhala také výstavba chaty. 4. července 1895 vystoupil na vrchol Lysé hory Albrecht Habsburský se svou chotí Isabelou, dvěma dcerami a nezbytným doprovodem. K chatě dorazil koňmo z Frýdlantu. Novou chatu si prohlédl a také v ní posvačil. Jeho návštěva byla tou nejlepší reklamou pro nově postavenou chatu. Chata byla slavnostně otevřena 21. července 1895 a byla nazvána chatou  arciknížete Albrechta – Erzherzog Albrecht Schutzhaus.  Na vrcholu hory se sešlo na 500 návštěvníků, které přivítala hornická kapela z Karlovy huti. Mezi přítomnými hosty nechyběli okresní hejtman Derik, okresní soudce E. Wanitschem, zástupce těšínské komory dr. R. Bukowski, ředitel lesní správy Grimm a zástupci Sudeten-gebirsvereinu a opavské pobočky Alpenvereinu. Stavbu útulny vedl stavitel Rudolf Aulegk z Frýdku – největší částkou na její realizaci přispěli arcivévoda Fridrich a sekce BV – Moravská Ostrava, Vítkovice, Frýdek a Frýdlant nad Ostravicí.
    Stavba si vyžádala vč. vybavení 38 tisíc rakouských korun. Hosté se mohli ubytovat v šesti pokojích a ve dvou společných noclehárnách s celkovou kapacitou 40 lůžek, mimořádně zde mohlo přenocovat až 55 osob. S Albrechtovou chatou je spojeno jméno jejího nájemce Jaroslava Winklera, který byl od roku 1897 prvním meteorologickým pozorovatelem. Chata stála vedle původní útulny z roku 1880.
     O útulnách na vrcholu Lysé hory svědčí i údaj z Ottovy encyklopedie z roku 1908: „…dvě útulny (stará a nová), od arcivév. Albrechta zbudované, přechovávají výletníky. Rozhled odtud čarokrásný na všechny strany …“.
      J. Hadaszczoka lákala Lysá hora k mimořádným výkonům, v roce 1895 vyběhl na vrchol 36krát a vyčerpáním ve 32 letech zemřel. Jeho úmrtí bylo velkou ztrátou, protože patřil k nejschopnějším organizátorům.
    V roce 1909 podala frýdecká sekce Beskidenverein návrh na rozšíření dosavadní útulny. Tomuto rozšíření ustoupila původní útulna. Stavbu výhodnou půjčkou podpořila „Freidecker Spaarkasse“ a ministr veřejných prací přispěl subvencí 6000 Kč. Rozšířená a přestavěná chata byla otevřena v roce 1911. Postavila se nová kuchyně, přistavěly se výčepní lokál, veranda, skladovací místnosti, nové pokoje, noclehárna a také byt pro správce chaty. Sál nové útulny byl pojmenován na památku E. Wanitschka, předsedy frýdeckého odboru spolku BV Wanitschek Saal. Pamětní deska byla odhalena 3. 9. 1911.
    Po první světové válce byla chata přejmenována na Slezskou chatu – Schlesier Haus. Po druhé světové válce byla znárodněna. Jelikož chata nepostačovala k ubytování všech zájemců, byla koncem roku 1933 dokončena stavba noclehárny Beskiedenvereinu, později nazvaná Kamenný dům, jehož budova stojí dodnes.
     Objekt vyhořel 28. prosince 1972 a škola byla vyčíslena na 300 tisíc korun. Příčinou bylo nesprávné zaústění kouřovodu do komínového tělesa. Nikdo nebyl zraněn ani usmrcen.

 Pavla Zemaníková

Lysá hora – Bezručova chata 

    Lysá hora – nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd (1324 m . n. m.) - je poprvé zmiňována v roce 1261 jako Lissa huera. Patřila vždy na území Slezska. Toto místo je samozřejmě spojováno s rozvojem turistiky zejména od poslední třetiny 19. století. Již kolem roku 1880 byla  vystavěna útulna na vrcholu Lysé hory a roku 1895 byla slavnostně otevřena útulna Arcivévody Albrechta, která byla v roce 1911 podstatně rozšířena, po vzniku Československa přejmenována na Slezskou chatu. 
    Snaha o vybudování české chaty sahá do roku 1926, kdy byl na vrcholu Lysé hory odkoupen pozemek k její výstavbě odborem KČST v Moravské Ostravě. Jednou z úvah bylo i vybudování chaty pod vrcholem Lysé hory v nadmořské výšce 1200 m. n. m.
    Základní kámen  již dlouho připravované české chaty byl položen 1. října 1933 za účasti 3000 turistů. Ještě v listopadu 1933 bylo dokončeno elektrické vedení z Ostravice, na jaře 1934 vznikl vodovod a stavební práce se rozjely v červnu.  V listopadu 1934 se do chaty nastěhoval nájemce, zbývalo dokončit drobné práce a upravit okolí.
    V sobotu 15. června 1935 se sešli na vrcholu organizátoři slavnostního otevření. Do večera se počasí pokazilo, stahovaly se mraky a zvedl se silný vítr. V nedělním ránu 16. června 1935 vítr ustal, vyšlo slunce a chata byla s velkou slávou otevřena. Byla pojmenována po slezském  bardu Petru Bezručovi, i když se nezúčastnil ani položení základního kamene ani slavnostního otevření. Naopak při svých výplazech na vrchol Lysé hory zavítal do kuchyně chaty Slezský dům, o čemž svědčí „veršovánkové“ zápisy v pamětních knihách.
     Chata byla významným objektem, na svou dobu moderně vybaveným. Měla vlastní vodárnu (na Větrech 120 m pod vrcholem), která dodávala vodu pomocí čerpadel (po opravě funguje bezvadně dodnes). Bylo zde ústřední topení, ubytování se sociálním zařízením pro 25 osob, elektrické chlazení čtyř druhů nápojů ze sudů, oddělení pro výrobu ledu, byt pro správce, jídelna s výčepem a velká terasa s nádherným výhledem do kraje. Pod chatou byl ve skále vylámán vodojem, odkud se automatickými čerpadly rozváděla voda po objektu.
    Architektonické řešení vyvolalo řadu rozporuplných ohlasů. Architektura bylo moderní zvítězil návrh ing. arch. Františka Knoblocha ve funkcionalistickém stylu (ve výběrovém řízení byli bří Šlapetové, Tochar – Bornkopf, František Kolář a Rubý). Tento styl vyvolal řadu negativních ohlasů a současně byl kladně přijat částí laické i odborné veřejnosti, protože nic nenapodoboval a působil nadčasově.
    Stylová stavba zcela do základů vyhořela v březnu roku 1978. Okolnosti požáru nebyly zcela objasněny, příčinou byla zřejmě vadná elektroinstalace. Při vyšetřování se vyskytla řada nejasností. O život přišel třiapůlletý syn zaměstnankyně chaty. Kolem požáru se také šířila řada fám. Třeba, že byl oheň založen úmyslně, aby vedoucí chaty zakryl manko. Skutečnost však byla jiná: manko odhalila kontrola již den před požárem a bylo tichou cestou uhrazeno. Vyšetřování bylo o to složitější, že údržbář, který neodborně zapojil bojler, přišel zanedlouho po požáru o život při autonehodě. Jak vyplývá z usnesení z 9. listopadu 1978, dokazování zavinění požáru  nebylo právě proto ukončeno a příčina  nebyla jednoznačně objasněna.
     Dlouhodobě se objevovala snaha o znovuvybudování Bezručovy chaty.  Byl zpracován projekt, nově postavená chata by měla vnějším vzhledem připomínat svou předchůdkyni, interiér by měl být účelný a moderní. Pro hrubou stavbu je navržen kámen a cihelné zdivo, venkovní fasáda má být obložena z části dřevem, aby byl zachován původní vzhled chaty. Projekt počítá s dvojím vodním hospodářstvím, to znamená využití dešťové vody pro sociální zařízení a pitné vody pro vaření a sprchy. V projektu  je navrženo využití alternativních zdrojů energie (solární, voltaické články, tepelné čerpadlo apod.). Kromě restaurace by v ubytovací části mělo být 30 lůžek, ski  a cyklo servis, klubovna pro skauty,  veřejně přístupné WC a sprchy, byla by tu např. i stálá výstava o beskydské fauně a flóře. Orientační cena stavby byla stanovena na částku okolo 30 miliónů.
     Dlouholeté úsilí o vybudování nové chaty začala vypadat nadějně, když 28. října 2004 byl položen základní kámen za účasti hejtmana Moravskoslezského kraje Evžena Tošenovského a předsedy KČT Jana Havelky. Předpokládalo se, že následující rok začnou stavební práce a že za dva, tři roky dojde ke slavnostnímu otevření.  Píše se rok 2008 ana místě chaty zůstává jen základní kámen, záležitosti kolem chaty se komplikují. Neustále se okolo chaty něco řeší, problematika je složitá, možná pro turistu, který by se rád občerstvil ve stylové jizbě, nepochopitelná. Nezbývá nám než věřit, že až jednou dorazíme na vrchol, přivítá nás nová chata v plné kráse.

Pavla Zemaníková

Ostravice - Ostravská chata

     Nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd – Lysá hora - je přístupná po různých značkách prakticky ze všech jejích stran. Jednou z nejvíce užívaných tras je červená značka vedoucí z Ostravice od rozcestníku u železniční zastávky. Silnicí kolem potoka Sepetný vyjdeme nejprve k transformátoru (někteří si tam zaparkují vozidlo, je zde dosti velké parkoviště) a odtud dále po silnici stoupáme k osadě zvané Butořanka, kde kdysi stávala velmi populární Ostravská chata. Nyní je zde několik původních chalup a v úrovni, kde stála turistická chata, byly vystavěny rekreační chatky. Nalézají se zde Horní Mazácké skály, které jsou horolezeckých terénem a u nich můžeme objevit horolezeckou chatu Tatranka, patřící TJ Sokol Staré Město u Frýdku-Místku.
   Německý horský spolek Beskidenverein, založený 2. 2. 1893 v sále frýdecké střelnice, se sídlem v Moravské Ostravě, zahájil téhož roku značení  nejdůležitějších tras a výstavbu turistických chat. Do té doby byli turisté odkázání na přijetí v hájenkách nebo soukromých loveckých chatách.  Chata měla 6 pokojů pro 46 návštěvníků.
  Na západním svahu Lysé hory v místě na Butořance ve výšce 800 m. n. m.  byla postavena Ostravská chata jako poslední německá chata  horským spolkem BV  před první světovou válkou. Svou polohou se stala oblíbenou mezistanicí při cestách na vrchol Lysé hory. Návrh na její  výstavbu se zrodil v roce 1906 na jednání BV Moravská Ostrava. Definitivně bylo o výstavbě chaty rozhodnuto 8. 1. 1908. Stavba probíhala v rychlém tempu a již 11. října 1908 byla slavnostně otevřena. Mezi hosty nechyběl starosta Moravské Ostravy a zemský poslanec G. Fiedler.
     Lyžařský sport  se v 80. letech 19. století začal projevovat i v Beskydách. Ostravská chata patřila mezi  nejoblíbenější střediska, protože byla vybudována hlavně pro provozování zimních sportů.
     BV poskytly v prvních letech Československa vysoké částky na rozšíření Ostravské chaty Vítkovické kamenouhelné doly (10 000 Kč), Vítkovické železárny (5000 Kč), Ostravsko-karvinské doly v roce 1926 (15 000 Kč). Značný díl nákladů  pokryly půjčky rodiny Karla Stikara, předsedy moravsko-ostravského odboru. Rozšířená chata byla otevřena v říjnu 1926.
     Ostravská chata vyhořela 23 . 11. 1968. Požár vznikl v podkroví místnosti, v níž se topilo lokálními topidly a odtud se rozšířil na celou chatu. Příčinou požáru byla nesprávná instalace kamen na tuhá paliva. Škoda dosáhla 500 tisíc korun, ke zranění ani usmrcení osob nedošlo. Chata nebyla již nikdy obnovena.                  V roce 2001 se objevily úvahy obce Ostravice o obnovení vyhořelé Ostravské chaty se záměrem vybudovat stavbu restauračního charakteru s nouzovým ubytováním s 10 lůžky nákladem okolo 25 miliónů korun. Chata by přispěla k rozvoji turistického ruchu a odlehčila by částečně vrcholu Lysé hory. Obec se snažila zajistit investora a žádala i o stanovisko ochranářů, nicméně se tento záměr nepodařilo uskutečnit.

Ostravice - Sokolská chata

     Ostravice je významná rekreační obec  pod přehradou Šance s největším počtem chat v Beskydech. Vznikla spojením moravské Ostravice a slezských Hamrovic.  V severní části Ostravice se nacházela velmi známá Sokolská chata. Vedly zde trasy   populárních frýdlantských dálkových pochodů.
      Sokolská chata se nacházela v katastru Ostravice I na parcele st. 1101 a měla evidenční číslo 22 (v katastru nemovitostí figuruje jako budova bez vlastnictví, parcela je ve vlastnictví České obce sokolské, dle čísla evidenčního lze stavbu nalézt na SEZNAMU v mapách). Ve směru od Frýdlantu nad Ostravicí za mostem přes Čeladenku je vpravo nad řekou ostroh,  za ním odbočka na tábor Ondrášek a  dále po cestě je vpravo  u Mališova statku odbočka cyklostezky a kousek dál se nalézá rumisko  po vyhořelé chatě.
      Na místě bývalé Sokolské chaty je rozcestník a orientační místo žluté turistické značky. Nachází se v oblasti chatové osady  a nové zástavby u jižního okraje Frýdlantu nad Ostravicí na pravém břehu  řeky Čeladenky. Jižním směrem od rozcestí se zvedá kopec Vrchy (446 m. n. m.). Žlutá turistická značka vede od železniční stanice  Nová Dědina a přes rozcestí pokračuje dále severní částí obce Čeladná na rozcestí Opálená, odkud můžeme pokračovat dále po zelené značce k turistické chatě Ondřejník.
      Sokolská chata byla postavena Moravskoslezskou sokolskou župou Jana Čapka v roce 1939. Byla využita pro ozdravné pobyty hornických dětí, v roce 1941 zde pobývali členové Hitlerjugend. Po válce znovu ožila a navštívilo ji mnoho významných sokolských osobností. V roce 1950 byla znárodněna. Každoročně zde probíhaly lyžařské výcviky. Poslední dopadl tragicky…
     6. března 1981 Sokolská chata vzplanula, bilance byla děsivá: osm mrtvých (z toho čtyři děti – žáci základní školy v Olomouci, dva lidé z personálu a dvě německé turistky), dalších 14 bylo zraněno. Oheň zpozorovala jako první před půl pátouráno pokojská, která bydlela v podkroví. Hasiči se ohni dozvěděli po dalších dvaceti minutách. Trestní stíhání bylo zastaveno, příčinu požáru nebylo možno jednoznačně stanovit.  Dle svědků se ohnisko nacházelo na pokoji, ve kterém spal uhořelý číšník, zřejmě usnul s cigaretou.
    Chata nebyla nikdy obnovena  a na jejím místě jsou dodnes trosky původní vyhořelé budovy.
    Přímým účastníkem hasičského zásahu byl Karel Snášel, bydlící necelé dva kilometry od chaty, který byl profesionálem u okresní inspekce požární ochrany. Dodnes vzpomíná na tragickou událost s tím, že vše se seběhlo tak rychle, že ani nebyl čas použít hasící přístroje. Karel Snášel hasil desítky dalších požárů, například chaty Skalka u Jablunkova nebo Velký Polom, Bezručovu chatu či Slezský dům na Lysé hoře.