Pokud se vydáte do Beskyd vláčkem z Frýdlantu nad Ostravicí do Ostravice, případně sledujete jedoucí vlak z Vašeho auta, kterým míříte do hor, možná Vás asi ani nenapadne, že v letošním roce uplyne již 100 let od doby, kdy na této trati vyjel první vlak.
   
   První úvahy  o trati byly docela smělé, uvažovalo se o trase až na Slovensko. Reálné možnosti vedly k vypracování projektu nazvanému Beskydská místní dráha, který byl schválen ministerstvem železnic v březnu 1906. Koncesionáři dráhy byli Msgre. Julian Roska, ředitel velkostatku v Kroměříži,  Dr. Cyril Seifert, ředitel velkostatku v Napajedlech a Josef Cikrt, ředitel arcibiskupských železáren.
   Ve dnech 13. – 15. května 1906 se konaly pochůzky a vytýčení trati, práce pak pokračovaly rychle. Na stavbě bylo zaměstnáno okolo 500 lidí. Dělníci byli ubytováni v deseti dřevěných barácích, sami se označovali „barabi“, což je výraz odvozený od německého „Bahnarbeiter“ – dělník pracující na výstavbě dráhy. 
    Dráha byla vybudována během dvou let a pravidelný provoz byl zahájen 6. srpna 1908. Původní stanice ve Frýdlantě byla u silnice z Frýdlantu nad Ostravicí do Frenštátu pod Radhoštěm. Do výchozí stanice se vlaky dostávaly přes vlečkové spojení. Tento stav trval do října 1910, kdy kolej byla prodloužena do stanice Frýdlant nad Ostravicí. Dodnes se projevuje nevýhodné zaústění, kdy není umožněna současná jízda ve směru do Kunčic p. O.
   V roce 1928 byl zaveden motorový provoz s jedním vlečkovým vozem. Prodloužením koleje ve stanici Bílá před hotel v roce 1932 dosáhla provozní délka 19,857 km. Krátkodobě byl provoz narušen přechodem fronty v květnu 1945. V říjnu 1945 byla dráha zestátněna.
    Podstatným zásahem do provozu dráhy byla stavba údolní nádrže Šance. Poslední vlak jel 11. ledna 1965 a  13,3 km tratě bylo zrušeno.  Původně bylo prosazováno zrušení celé dráhy z Frýdlantu, nakonec bylo rozhodnuto o zachování trati do Ostravice vzhledem k rozvoji cestovního ruchu. Dráha obestavěná objekty frýdlantských průmyslových závodů a vjezd do stanice Frýdlant zůstaly zachovány dodnes.
   V červnu roku 1997 byl zveřejněn plán tratí bezprostředně ohrožených zrušením provozu, kde byla zahrnuta i trať Frýdlant n. O. – Ostravice z důvodu špatného technického stavu a nevýdělečnosti. Přitom bylo současně připouštěno, že tyto tratě jsou nepostradatelné pro zajištění dopravní obslužnosti i k rozvoji cestovního ruchu. Krátce nato v červenci 1997 přišly ničivé povodně a prvotní informace z ministerstva dopravy a spojů připouštěly možnost, že na zničených tratích již provoz nebude obnoven. Nicméně se tyto předpovědi nenaplnily a vláček jezdí údolím Ostravice nadále.
   Na nádraží v Ostravici je jedna zablokovaná kolej, kde původní část má ještě staré dřevěné pražce a v kolejišti je vzrostlý nálet. A právě to je kolej, která vedla na Bílou. Ještě nějakou dobu po zrušení trati vedla kolej přes silnici. Linie trati vedla za silnicí přes mostek přes Bučací potok, který je v současné době velmi poničen. Dále kopírovala  mírně ohýbající se řeku. V jednom místě se nepatrně od řeky odkláněla. Asi v polovině trati je zachovalý mostek a dál před křížením se současnou silnicí je další mostek, který je udržován, protože je tu příjezd k novému domečku hrázných z přehrady.
   V Mazáku byla zastávka nákladiště Mazák, která sloužila ještě po dobu stavby přehrady pro přísun materiálu. Dole pod hrází se dají najít ojedinělé pražce a jeden kamenný propustek v místech, kde je těleso trati využito jako cesta. V určitém místě koleje přešly přes řeku, protože nádraží v Řečici se nalézalo na pravé straně řeky sto metrů od soutoku potoku Řečice a řeky Ostravice. Nádraží se nalézalo v objektu Wechsbergovy hospody, později přestavěné a sloužící rovněž jako hájovna.      Dále vlak přejížděl řeku a pokračoval do Hutí pod Smrkem. Byla tu ještě zastávka Růžanec, která byla v roce 1922 zrušena a zůstala jen pro nakládku dřeva. Linie silnice, řeky a trati se zde nikde nekřížila, až u Velkovského mostu překračovala silnice řeku. Směrem dolů od jamnického mostu se rozprostírala velká planina. To bylo centrum Hutí. Na levém břehu byla hospoda, obchod a nádraží. Nádraží bylo dřevěná bouda bez dveří a oken s honosným nápisem Hutě pod Smrkem. Scházeli se tu lidé z Hutí, Huťkule, Velkého, Břestového, Medvědí a Kožušanky. Do doby výstavby přehrady bylo vlakové spojení  jediné možné.   
   Nádraží ve Starých Hamrech leželo také v katastru Ostravice. Zajímavostí byl kiosek, který se nalézal vedle nádraží. Pět let tu prodávala paní Jana Červenková (nar. 1916), která přišla do Starých Hamer na službu, provdala se zde a na žije dodnes v osadě Chlopčíky. V kiosku bylo otevřeno od 10 do 18 hodin, v úterý bylo zavřeno. Prodávaly se nápoje – pivo, sodovka, víno či půlky, čokoláda, bonbony. Děti si chodily k okénku, vevnitř sedávali dospěláci.
   Za nádrží  je těleso trati prakticky v celé délce jako rovná rampa, místy použitá jako cesta. U soutoku řek Bílé a Černé železnice pravým obloukem přecházela k mostu přes říčku Bílou. Z něj se zachovala jen podpěra na levém břehu. Na druhé straně padla opěra v důsledku rozšiřování silnice.  Za mostem se dráha patrným zářezem vrací k řece, tentokrát na pravý břeh. Souběžně se silnicí pak trasa dráhy dojde do obce Bílá k dodnes zachovaným budovám nádraží. Hned z kraje je budova vozovny, kde byla kovárna, nyní je ve vlastnictví SKI Vítkovice a je rekonstruována. Budova bývalého nádraží je velmi pěkně udržována a slouží jako rekreační středisko pro celníky. Za zrušeným nádražím vede přes potok konstrukce mostu normálně rozchodné železnice na novou překládkovou rampu.