Napsali o ní


Lidé se potkávají a někdy se zbytečně minou. Ale kdo může určit, jak to mělo být?
Když se minou, nelze to vrátit.
Měl jsem to štěstí, a snad i paní Dajana jej měla, že jsme se potkali na křtu knihy její přítelkyně v Bašce. Toto setkání bylo impulsem, aby si uvědomila, že se nemusí vyjadřovat jen zpěvem, ale také veršem. Proto přišla do Literárního klubu Petra Bezruče. Cítila, že činnost Klubu je jí blízká, že tu najde oporu v jeho členech.
Její dvacetileté působení v Lašském smíšeném pěveckém sboru v Bašce, kde nejen zpívá, ale i konferuje, píše články o sborových akcích, jí umožnilo zvyknout si velice rychle na práci v literárním klubu. Ten vydává každoročně almanachy svých členů, a tak v ročníku 2005 byly již také verše Dajany Zápalkové. Záhy si uvědomuje, že veršování má své zákonitosti, proto se vzdělává v literární teorii. Všechna její snaha vyúsťuje ve vydání knížky Aforismy v roce 2006.
Jaká témata si volí? Je to její rodná vesnička Pazderna, kde vyrůstala v kantorské rodině, dědeček byl ředitelem venkovské malotřídky. Toto prostředí ji vedlo nejen k četbě, ale také ke zpěvu, hře na klavír, k ochotnickému divadlu. Studia na gymnáziu ji pak sice nasměrovala k technickým oborům, ale láska k umění tu zůstala. Neodmyslitelným námětem jejích básní se stávají samozřejmě malebné Beskydy. Nejvíce se však ve svých verších soustřeďuje na práci v pivovaru Radegast. Nejde tu jen o přírodu, pěstování ječmene, chmelu, ale také o prostředí hospod, setkávání lidí, jejich klábosení, veselý přístup k životu. Všechna tato uvedená témata jsou obsažená ve vydávané sbírce. Nejdeme ale jen jedním směrem – je tu spousta odboček, zastavení, ale cíl cesty je téměř vždy v pivovaře Radegast.

Mgr. Miloslav Oliva, předseda Literárního klubu Petra Bezruče