Čičmany - Na skok u sousedů (3)

 
  Už nevzpomenu, kolik let mne lákalo navštívit rázovitou slovenskou obec Čičmany. Náhodné zprávy v tisku, mihnutí několika záběrů na filmovém plátně či na obrazovce televizního přijímače táhly vypravit se do údolí Rajčanky pod vrch Strážov. Příležitost se naskytla nedávno. V odlehlém údolí Rajecké doliny jako bych se octl ve světě na hony vzdálenému počítačovému, internetovému a mobilovému běsnění. Brzy se ukázalo, že komerce třetího tisíciletí nezadržitelně překonala hradby okolních hor a pronikla i sem.
  Prvá zmínka o Čičmanech pochází z roku 1272. Lidé se tady živili hospodařením na málo úrodné půdě, chovem dobytka a prací v lese. Les poskytl dřevo na srubové domy, pokryté šindelem. S chovem ovcí souvisela výroba brynze. Bída vyhnala ve 20. letech minulého století řadu osadníků do Belgie, Německa, Francie i Ameriky.
  Zvláštností této zapadlé vesničky je charakteristická bílá ornamentální výzdoba dřevěnic. Ta už v 19. století vzbudila pozornost výzkumníků. Neunikla pozornosti fenomenálního architekta Dušana Jurkoviče, který také zde čerpal náměty pro své charakteristické stavby, jaké jsou na Pustevnách, v Luhačovicích a jinde. V Čičmanech kromě přízemních domků to byly také příznačné pavlačové domy. V jednom takovém - v Radenově domě - je dnes sídlo muzea. Ostatní dřevěnice jsou stále živé, osídlené Čičmanci. Starší typy domů se nedochovaly, protože požár roku 1923 obec zničil. A v závěru druhé světové války, 6. dubna 1945, po trestné výpravě hitlerovských vojsk vyhořelo 70 domů (obec byla partyzánským střediskem SNP).
  I tak se do dnešního dne dochovalo 140 typických dřevěnic, zdobených na tmavém podkladu dřeva bílými ornamenty. Pro tento svéráz (konečně i folklór je tady stále živý, zejména při slavnostních a svátečních příležitostech, kroj i výšivky vynikají barevností), jsou Čičmany od roku 1977 vyhlášeny za památkovou rezervací lidové architektury. Mimo doslova vymalované domy oko návštěvníka potěší také dva krásné dřevěné kříže, zděná kaplička, jednověžový barokní kostel z roku 1669, i dvě mohutné chráněné lípy před kostelem.
  Čas jako by se tady zastavil. Jen zdánlivě. Každoročně zde pořádají folklorní slavnosti Čičmanské léto. Poblíž budovy muzea je turistický záchytný bod - suvenýry, občerstvení s posezením uvnitř i venku pod nadstřešením.
  I když letmá návštěva rázovitých Čičman s návštěvou dvou roubenek coby muzea, nacvakání desítek snímků na digitálním fotoaparátu a s posezením u sklenice piva nezabere více než půl hodiny, zážitek z tohoto neobyčejného setkání má mnohem trvanlivější hodnotu.

                      

Text a foto: Richard Sobotka