Jsem Černá louka (Miloš Polášek fotografie, Bohuslav Žárský text). Monografie, osobitě autorsky ztvárňující pohled na historii Ostravy prismatem přerodu průmyslem devastované periferie ve výkladní skříň životního stylu a kultury. Obrazová část přináší více než 200 unikátních fotografií. Od nově restaurovaných záběrů již neexistujících ostravských reálií, uliček, hospůdek a hald po konzistentní autorský pohled fotografa Miloše Poláška na veletrhy na Černé louce v rozpětí 40 let. 

                                                                                                                                      
                                                                                                                                                                               

 

Čas vlků. Historický román Jana Padycha zavádí čtenáře do doby zhruba před 7 tisíci lety. Příběh je zasazen do času archeologické kultury moravské malované keramiky a odehrává se ve světoznámých jihomoravských lokalitách Těšetice-Kyjovice a Hluboké Mašůvky. Místní klany ovládá lidská bohyně Ahrmba, představovaná velekněžkou kultu Velké Matky Prabábou Itšarvou, a její družky, většinou staré šamanky. Tato skupina vesměs starých žen ovládá nejen oficiální ženský kult, ale rovněž magické a hrubě čarodějné praktiky, což jsou velmi silné nástroje moci, nezřídka i mocenského teroru, které neváhají použít kdykoliv k obraně starých pořádků. O to stát se lidskou bohyní usiluje několik ambiciózních žen, o určité společenské změny se snaží několik významných mužů. Hlavní postavou příběhu je mladý muž, pastevec a strážce osady, který se díky náhodnému, leč hrdinskému činu stane velmi významným mužem. Zaplete se do milostných dobrodružství, zároveň i do mocenských intrik, posléze prožívá velkou lásku, což ale nesmírně zkomplikuje jeho další osud, a nejenom jeho...                                                                                                                                                                                             (pa)

Červen 2007

                    

Frýdecko-místecký autor Antonín Szkandera, rodák z Mostů u Jablunkova, vystudoval fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze a poté pracoval v několika novinách, časopisech a vydavatelstvích. Je redaktorem, editorem, korektorem a současně vášnivým rybářem. Tyto záliby se u něho vlastně spojují v jednu jedinou. Divíte se, proč? Každou volnou chvíli tráví u vody nebo u počítače. Abyste rozuměli, „loví“ nejen ryby, ale i příhody, které se u vody nebo v souvislosti s rybařením udály. Život je píše dnes a denně. Odtud také pramení podtitul všech jeho tří knížek: Příhody od vody aneb Lovy bez udice.

Autor chce svými texty čtenáře potěšit, vykouzlit úsměv na jeho tváři, který nám v současné hektické době nezřídka schází. Absence  tohoto jevu je mnohdy až překvapivá. Chtěl by proto alespoň malou  kapičkou přispět k tomu, aby toto koření života nevymizelo.

Nová knížka pod názvem Čtení na háčku opět obsahuje krátké humorné povídky z rybářského prostředí. Je v pořadí již třetím titulem v edici Sešity k vodě. První dva nesly názvy: Trhněte si ploutví! (vyšlo v roce 2004) a Na rybách je lépe než na světě (r. 2006). První dva povídkové soubory jsou doprovázeny krásnými kresbami Zdeňka Jandy z Olomouce, třetí knížka pak fotografiemi.

(sz)

Více informací na adrese: szkandera.antonin@quick.cz

Více o autorovi

        Vydalo nakladatelství Isadora, Praha

 Vloženo 18. 4. 2007 

 

Informace o autorce

     

  

  

     

      

   

LASKAVÉ MEDAILONY.  Zapomínaní a zapomenutí literáti ze severní Moravy a Slezska, z Valašska a Hané 

         

Zkušený spisovatel, publicista a nakladatelský redaktor Oldřich Šuleř rozhojňuje nyní svou žeň z problematiky, které se věnuje dlouhodobě, knihou „Laskavé medailony“. V této publikaci se věnuje literátům neprávem opomíjeným, jejichž dílo je ukončeno, tentokrát v širším záběru, když vedle zesnulých spisovatelů ze Slezska a severní Moravy vypravuje také objevně o literátech z Valašska a zčásti z Hané, a to způsobem skutečně laskavým, neboť vzpomíná na autory, se kterými ho pojilo osobní přátelství či jejich dílo. V poutavých životních příbězích tu defilují spisovatelé, z nichž mnozí již vyvanuli z knihoven i z paměti čtenářů. Je jich třiapadesát a je nesnadno alespoň některé připomenout – Božena Benešová, Jan Drozd, Josef Galík, Emilian Glocar, Ozef Kalda, Jan Karafiát, Josef Koudelák, Stanislav Krejčí, Amálie Kutinová, Jaroslav Mazáč, Jaroslav Müller, Ladislav Nezdařil, Františka Pecháčková, Wilhelm Przeczek, Věra Sládková, Jindřich Spáčil, Růžena Svobodobá, František Táborský, Jiří Veselský a další a ještě další, všichni ve vztahu k rodnému kraji. Součástí každého medailonu je ukázka z díla daného autora. Čítanka krajové literatury, daleko přesahující hranice oblasti!

 

Oldřich Šuleř vydal v nakladatelství Repronis v roce 2005 knihu „Laskavé podobizny“ o zapomínaných a zapomenutých literátech ze Slezska a severní Moravy. Setkala se s neobyčejným zájmem u pamětníků připomínkou uplynulých dob (také díky ukázkám z knih), avšak neoslovila jen lokálpatrioty, nýbrž i mladou generaci, pro kterou jsou mnohá jména objevná a pro studium nedocenitelná; dočkala se také odborného uznání, když jí byla udělena prestižní mezinárodní česko-slovenská Cena E. E. Kische za pozoruhodnou publikaci literatury faktu. Právě vydávaná kniha „Laskavé medailony“ je volným pokračováním „Laskavých podobizen“.      

(repronis)

   Vloženo 29. 4. 2007