Obec Tichá odpovídá svému pojmenování: po okolních kopcích se prohání vítr, v údolíčku se drží klid.
   Prvá písemní zmínka o Tiché pochází z roku 1359 (v současné podobě obec vznikla r. 1846 spojením Velké a Malé Tiché). Obec vzdálená asi 4 km od Frenštátu p. R. patřila k největším někdejšího hukvaldského panství a také v současnosti je řazena spíš mezi obce větší (asi 1500 obyvatel). K významným rodákům patří malíř, grafik a dřevorytec Leopold Parma, lidová malířka Alžběta Fojtíková a sbormistr Josef Blažek.
   Jednou z největších pamětihodností obce byl dřevěný kostelík, nepřehlédnutelná dominanta obce, zasvěcený sv. Mikuláši, vystavěný roku 1510 na prudkém srázu nad říčkou Tichávkou. Kostel měl mohutnou do výše zúženou věž, zakončenou kvadratickou hlavou s dvoupatrovou cibulovitou střechou, téměř čtvercovou loď a přízemní dřevěný ochoz. Vnější stěna i střecha byly pokryty šindelem. Interiér měl zdobený kazetový strop, podlaha kryta kamennou dlažbou. Měl také varhany na šlapací měchy. Když roku 1661 zpustošil strašný požár nedaleké město Frenštát, docházeli sem na bohoslužby i věřící odtamtud. Roku 1764 byl kostel opatřen zvonem.  
    Za bouře 14. srpna 1964 došlo po zásahu bleskem ke vznícení kostela, ten lehl popelem. Nový kostel byl podle projektu arch. L. Šlapeta roku 1976 postaven na stejném místě zděný s vynikajícím pojetím interiéru, rovněž zasvěcen sv. Mikuláši. Obětavou práci farníků připomíná text na pamětní desce: "Co blesk vzal, věřící lid opět zbudoval". V roce 1981 v něm byly instalovány varhany a roku 1989 umístěna plastika sv. Mikuláše.
     V roce 2001 byla původní věž zvýšena z 12,5 m na 18 m. Při této příležitosti byl k původním dvěma zvonům (Maria a Mikuláš) instalován zvon Cyril a Metoděj. Na realizaci úpravy věže a pořízení nového zvonu nemalou měrou přispěli také krajané ze Švýcarska.
     Tichá má i další pamětihodnosti. U zastávky autobusu podnes stojí přes 500 roků památný, tak zvaný pranýřový dub. Jeho poslední větev se tyčí k nebi jako zmrzačený pahýl lidské ruky, která žaluje na krutou dobu panských drábů Hukvaldského panství. Kdo se z poddaných vrchnosti protivil byl k dubu uvázán na pranýř a věřící cestou do kostela měli právo na něho plivnout. Za větší prohřešek byl trestaný spuštěn na hradě Hukvaldy do hladomorny, jen džbán vody a pecen chleba dostal, nic víc.   
    Poblíž kostela u vstupu na hřbitov je rokokový kamenný kříž z r. 1770. Na hřbitově je proti vstupu sousoší Píseň smuteční od Vl. Navrátila z r. 1959. Z dalších památek to jsou při silnici do Frenštátu kamenná boží muka ve tvaru obelisku z r. 1647, pořízena podle lidové tradice na paměť ústupu morové rány. V soukromé zahradě socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1863, na jiném místě obce nedatovaná zděná kapličku. V sedle pod Janíčkovým vrchem (464 m) kamenný kříž z roku 1896 pod čtyřmi lipami. Boží muka v Tiché – sever z roku 1845 a nedatovaná zděná kaplička Tichá - jih.
    Pomník obětem 1. světové války byl postavený roku 1929. V parčíku před pěkně upravenou budovou obecního úřadu se nachází pomník obětem 2. světové války.
    Na katastru obce je umístěn nový frenštátský hřbitov. Nedaleko první brány lze spatřit hrob s prostým náhrobním kamenem a nápisem: "Zde odpočívá Bohumír Strnadel - spisovatel Četyna". Vpravo pak hrob učitele a spisovatele Františka Horečky, frenštátského rodáka.
   K nemalým zajímavostem obce Tichá patří přírodní památka (vyhlášena roku 1988) - travertinová kaskáda. Nachází se na jihovýchodním úbočí Tichavské hůrky. Vznikla působením pramenného vývěru s vysokým obsahem rozpuštěných minerálních látek. Pramen vyvěrá asi 40 m nad hladinou říčky, potůček protéká erozní rýhou, hlubokou až 1 m, místy vystupující nad okolní terén. Nadstřešený pramen a erozní rýha jsou hustě porostlé působivě zeleným mechem. Přístup k prameni je upraven schody, zábradlím a můstky.
    Obec Tichá, kterou lze vidět z Tichavské hůrky (544 m n. m.) jako na dlani, je domovem mnoha generací tichavských obyvatel.