Názory na  knihu novel Jiné světy

Aleš Honus: Trojice novel valašského spisovatele

Libor Knězek: Jiné světy Richarda Sobotky

 

 

 

 

Držím v rukou Vaši knihu "Jiné světy" - krásný dárek do naší knihovny - a pláču. S pobledlou Bohunkou pečlivě pokládám na železniční koleje kamenného hádka a při dobré pohodě - když Sváťa dovolí - hltneme si obě trochu piva. Moc, moc Vám děkuji za naše čtenáře. 

Emeritní učitelka Marie Holubová (90 let), knihovnice, Domov seniorů, 16. 12. 2006 Rožnov p. R.

 

Szanowny Richardzie! jestem pod wrażeniem Twojej nowej książki! Gratuluję! Piękna oprawa, fotografie. Jestem przekonana, ze zawartość treściowa bardzo interesująca.

Barbara Jahns, 20. 12. 2006 Śrem, Polsko

 

"Holubí pošta"  je téma portrétů obyčejných, spíše vyděděných lidí. "Sklenice" se čte dobře, mísy je až poutavá, leč co dělat, je to zřetelně inspirováno Kafkovou "Proměnou". Tvůj úředník postrádá právě ten vzhled do společenského pozadí (byť je tu naznačen), opíráš se zdařila o fantazijní situace, abys mohl postihnout náhle rozšířený pohled na jemu blízké lidi, nicméně je to pořád spíše využití fantastického námětu (výraz sci-fi tu nesedí). Je to ovšem rovněž dobře napsáno.

Mimořádně mne zaujala prostřední část Tvé knihy, "Sólo na stéble trávy". Jestliže se román nedá jen psát, nýbrž vpravdě budovat, tedy stavět, pak tento text to splňuje, ať už jsi to takto promyslel či dobral se k tomu jinak. Je to vskutku malý román s velkými myšlenkami a spádným dějem.

Oldřich Šuleř, V Ostravě 18. 12. 2006

 

Byla jsem zvědavá, co přináší knížka - a nebyla jsem zklamaná. Je krásná, já s ní prožila nádherné tři večery v posteli, s čajem a Vašimi povídkami. Blahopřeji, upřímně a ze srdce, protože to je věc, která si uznání zaslouží. Líbí se mi, jak v každé povídce zkoušíte jiný typ psaní, každá je svá, půvabná, i když mne nejvíce oslovila ta prostřední, psaná v hrabalovském stylu. Myslím, že ten vám velmi sluší. Navíc mne potěšilo Vaše vracení se k řadě obrazů mých milovaných impresionistů. Prostě to bylo to nejlepší vánoční pochutnáníčko! Jste mistr! Takže držím palce, aby Vám to tak krásně psalo pořád, a ještě líp.

Karla Erbová, V Praze 24. 12. 2006

 

Nechci Vám lichotit, ale včera jsem přečetla Holubí poštu a ztratila jsem dech. Pořád mi to leží v hlavě, ten příběh, ta nálada... jak jste proboha dokázal vnést něhu do vztahu lidí, které my "obyčejní, běžní" považujeme za spodinu spolčenosti. Jak jste tam dostal tu nádhernou poetiku, přirozenou lásku dítěte k rodičům a obráceně, že jim závidím...

Musím říct, že jste mne dostal. Nemohu číst dál, musím to vstřebat, takže pokračování knihy si nechávám na příště..., ale opravdu, smekám před Vámi. Přesně jste vystihl napětí, dostatečně jste napovídal a nedopovídal (naznačil a nedopověděl, nechal jste mne jako čtenáře, abych si domyslela...), bylo to prostě přesně vyvážené a při tom tak nenásilné... doopravdy skvělé...

A brečela jsem. Ne na konci, ale uprostřed. A záviděla těm třem.

Blahopřeji, kdyby mi už další příběhy nic neřekly (jakože určitě budou dobré), tak Holubí pošta je fantastická!! Už dlouho jsem nic tak blízkého, znepokojivého a zároveň fascinujícího nečetla (a to čtu hodně).

Jaroslava Ševčíková (pseudonym Šárka Junková), spisovatelka, Vsetín, 9. 3. 2007

 

Vloženo březen 2007 

 

 

 

Trojice novel valašského spisovatele

 

Hledání štěstí v kontrastu s lidskou nicotností a zranitelností je společným tématem trojice novel, které valašskému spisovateli Richardu Sobotkovi pod sjednocujícím názvem Jiné světy vydalo šenovské nakladatelství Tilia. Autor svoji novinku nedávno pokřtil v solné jeskyni ve své rodné Zašové na Vsetínsku.

První krátká novela Holubí pošta je příběhem lidí na okraji společnosti, do jejichž skromné domácí idylky zasáhne úřední rozhodnutí o převedení dcery do dětského domova a následně i živelní katastrofa. Příběh je zarámován dramatickými okamžiky povodní, které v roce 1997 zasáhly Moravu a Slezsko.

Druhá novela, nazvaná Sólo na stéble trávy, je zasazena do prostředí gumárenské továrny, ve které kontrastují mezilidské vztahy s nesplnitelnými sny o snadnějším životě. Třetí novela, nazvaná Sklenice, zachycuje přehnaně snaživého úředníka, který se najednou ocitne uprostřed prázdné lahve od ginu a stane se bezmocným pozorovatelem světa kolem sebe.

Letos dvaasedmdesátiletý Richard Sobotka, který se věnuje i novinářské činnosti, je autorem více než desítky knih a nositelem několika literárních cen. Za svou knihu Bezruký Frantík získal v roce 2004 Cenu hejtmana Moravskoslezského kraje, za zatím poslední publikaci Hurá na medvěda! dostal v roce 2005 Cenu E. E. Kische.

           Aleš Honus

 

Únor 2007

 

 

Jiné světy Richarda Sobotky

 

Přiznám se, že mě Richard Sobotka svým novelistickým triptychem překvapil. Vnímal jsem ho totiž  jako zkušeného autora literatury faktu, jehož knihy o Bezrukém Frantíkovi, o protifašistických odbojářích z Valašska i skautských z Ostravy i o pověstném beskydském medvědu si získaly přízeň čtenářů i ocenění.  V trojici novel Jiné světy (Šenov, Tilia, 2006) jako by si chtěl vyzkoušet další tvůrčí možnosti. Každá z těchto próz má jinou atmosféru. Úvodní Holubí pošta s poetickým příběhem o spokojeném životě tří lidí z okraje společnosti v nepoužívané budově venkovského nádražíčka mne zaujala především citlivou kresbou prostředí i jednotlivých postav. Chápavě se mu podařilo vykreslit přírodní svět malé Bohunky, která s tímto prostředím doslova srostla. O to rušivěji vyznívá snaha úřadů přemístit dcerku do dětského domova, kterou předejde ničivý přírodní živel - povodeň. Ladění druhé novely Sólo na stéble trávy je docela jiné. Autor nás zavede do hlučné a zakouřené lisovny gumárenského podniku, aby z vřavy, sykotu a odfukování strojů při každodenním provozu vydoloval směsici charakterů, zájmů a životních snů jednotlivých pracovníků. Není v tom žádné plakátové pracovní hrdinství, s jakým jsme se v naší literatuře často setkávali, nýbrž skutečný ponor do individuálních osudů se starostmi, láskami, ale i tragickými momenty v životě lidí, kteří tu pracují. Sobotka jako by chtěl čtenářům dokázat, že i o takovém prostředí se dá psát bez frází a schémat. Konečně v novele s názvem Sklenice nastavil autor zrcadlo porušeným mezilidským vztahům v dnešním uspěchaném světě. Fiktivní obraz člověka, kterého izolovanost přivede až do  lahve od ginu, z níž se neúspěšně pokouší vysvobodit, vyznívá jako působivý protest proti lidské nevšímavosti, nedostatku porozumění pro potřeby jiných, proti skleněným stěnám mezi námi.

Libor Knězek

 

Vloženo 27. 12. 2007