Ä O neumírání - recenze na knihu Alan Marshall a já 

 

O NEUMÍRÁNÍ

 

Návodů na neumírání je stejně mnoho, jako autorů a napsaných knih. Každý literární hrdina, ať fiktivní nebo skutečný, je poctěn tou cenou. A pokud lze k příběhu přičíst i lásku, pak se jedná o řád nejvyššího stupně.

Mám utkvělou představu, že Alan Marshall, ten muž s vysokým čelem a houštinou vousů na horním rtu, i v této chvíli, a vlastně od ledna 1984, sedí v nebeské cukrárně nad barevnými kopečky pistáciové, jahodové, čokoládové - jaké vlastně? zmrzliny, což je dosud nepřekonaný vynález Boženy Klímové, a s lehkým úsměvem, který mu pohrává kolem rtů a v jeho očích, do nichž modrá obloha padla rovnou naznak, kouří nezbytnou cigaretu, dívá se na nás a čeká, kdy si přisedneme, my všichni, kteří jsme měli rádi jeho knížky i jeho samotného, pravda, někteří více a jiní ještě více. S jemu vlastní trpělivostí a netrpělivostí zároveň čeká, až si přisedneme, abychom pokračovali v hovoru, malým technickým nedopatřením jakým je něčí smrt přerušeném, o klokanech v houštině, papoušcích ve větvích stromů, o Praze, o vzdálenostech pozemských i mimozemských, o životě, o lásce a také o neumírání, což je vlastně totéž.

Alan Marshall. Kdo by neznal jeho příběh Už zase skáču přes kaluže, plný optimismu a prostého lidského vítězství nad nepřízní a nástrahami, které člověku přichystá život na této zemi.

Čtrnáct let po smrti Alana Marshalla vydává spisovatelka, publicistka a básnířka Božena Klímová (rozená Foltýnová v Malých Heralticích na Opavsku) svědectví o spisovateli Alanu Marshallovi, o jejich vzájemném vztahu v knize "Alan Marshall a já aneb Mé ňadro – Tvá dlaň". Je to milostný příběh studentky z malé středoevropské země, postižené totalitním režimem, a vyzrálého muže, uvyklého rozevláté volnosti života, pohybu myšlenek, citů až tam na druhém konci světa kdesi v australském buši, kde lidé přece jen musí být trochu jiní, vždyť chodí vůči nám středoevropanům hlavou dolů. Osudové splynutí duší, kde pozemské vzdálenosti nehrají žádnou roli, má posléze reálnou podobu ve skutečném setkání, a konečně i v symbolice berlí, které alespoň poněkud usnadňují existenci pod jiskřícími hvězdami Polárkou na jedné a Jižním křížem na druhé polokouli. Z vyprávění je patrné, že ze všeho nejvíce je na obou zemských pólech patrné odhodlání nevzdávat se, překonat každou překážku a každým okamžikem nalézat další důvod k bytí.

Obvykle obtížné spojení poezie s prózou, případně s dalšími literárními žánry, memoáry, reportáží, literaturou faktu, vyřešila Božena Klímová ve své knížce šťastně a neobyčejně zdařile. Děj plyne svěžím tempem, jak to má být. Pomocí vsuvek, citacemi, reportážních zkratek, poezie v kontextu děje, fotografiemi i kresbami není čtenář neúměrně zatížen až do nepřehlednosti, naopak je jimi neustále vtahován do děje, v němž nejsou opomenuty ani drobné detaily, osvětlující i osvěžující příběh velké, snad opravdu největší lásky ve vyprávění tak opravdovém, vřelém, intimním, otevřeném a upřímném.

Je to inspirativní příběh. Díky vzdálenosti, a díky poštovní instituci, lze vyznat i slova důvěrná, plná emocí i poezie, která by při pohledu z očí do očí možná nebyla nikdy vyslovena, neboť by v závratích oněměla už kdesi v hrdle. Takto z celé knížky promlouvá poezie slov, poezie citů, poezie života, proměněná v poezii psaného.

I tento příběh, jako každý dobrý příběh, nakonec končí smrtí.

Ale my víme o existenci nebeské cukrárny. Tam na malé stoličce u malého stolku posedává nad kopečky barevné zmrzliny Alan Marshall s ochmýřeným zátiším na horním rtu a s očima, do kterých padla modrá obloha naznak, a s náznakem lehkého úsměvu čeká na své přátele.

Opravdové příběhy a opravdoví lidé nebývají nikdy zapomenuti. Ať už jde o vyprávění o tom, jak nejlépe přeskočit kaluž, nebo přes neúměrně velkou kapku deště. Takové svědectví vydala Božena Klímové ve své memoárové knize o Alanu Marshallovi.                                                                                               Richard Sobotka

 

   Poznámka: Pasáž z této recenze byla přeložena Karolínou Slamovou z Ostravy do angličtiny a je mezi dokumenty, které spisovatelka Božena Klímová postoupila Národní knihovně Austrálie (Canberra). Nutno dodat, že rukopis knihy, o níž se mluví, byl zatím vydán už dvakrát v elektronické podobě (nyní na www.za.cz) a toto vydání bylo navrženo na prestižní cenu E. E. Kische.

 

Vloženo 27. 2. 2007